Od objevení mojí nové schopnoisti uběhly dva dny.
Možná se to zdá jako krátká doba na naučení ovládaní své schopnosti, ale mě to kupodivu stačilo.
Teď by se mohlo zdát, že se kromě tohohle nestalo nic zajímavého, ale to není tak docela pravda.
Vlastně o tom víme jen já Chanel a Nathan. Máme docela silné podezření, že ti čtyři Nestraní, co se k nám přidali, tu nejsou jen tak.
Vyslechli jsme si dost zvláštní rozhovor, který nás v tom ještě utvrdil.
Jako obvykle jsem šla z oběda do svého pokoje a zaslechla jsem tlumené hlasy zpoza dveří.
Patřily zrovna téhle té Nestrané čtyřce a bylo poznat, že se hádají. V tu chvíli šli z oběda i Chanel a Nathan.
Musím uznat, že muselo vypadat celkem vtipně, když mě tam uviděli klečet u dveří a odposlouchávat cizí rozhovory.
Ti dva si přisedli ke mně, takže jsme se do hovoru zaposlouchali všichni tři.
Helena se hádala s Mellisou a Andrewem kvůli nějaké smlouvě, kterou Helena a Bill tvrdošíjně odmítali.
"Víš ty vůbec, proč tady ještě trčíme?" Zeptala se Mellisa a vzápětí pokračovala. "Abychom zjistili nějaké informace o té jejich výpravě a sestavili seznam jejich schopností. Tohle je náš úkol a my ho musíme splnit. Nemůžeme si dovolit selhání. Pokud tuhle válku chceme přežít, nemáme na výběr."
"Tohle jsou jen kecy, vždycky je jiná možnost. Jeffry je vůdce Zabijáků, to si vážně myslíš, že když mu ty informace dáme, tak nás nechá být? Ne, jakmile se mu přestanem hodit, tak nás zabije, jako to udělal už s tolika lidmi." Protestoval Bill.
My tři jsme se snažili ani neceknout, ani se nepohnout a ani hlasitě nedýchat.
"On má pravdu. Naše naděje nejsou Zabijáci, ale tohle Centrum, tahle Společnosti. Vždyť jsou fajn a já je nezradím. A při výpravě jim budu stát po boku, i když možná umřu. Nevím, jak vy, ale já smlouvu ruším." Řekla rozhodnutě Helena a čekala na reakci ostatních.
Chvilku nikdo nic neříkal, a i když jsme s nimi nebyli v jedné místnosti, cítili jsme napětí, které mezi nimi zhoustlo, až tak, že by se dalo krájet.
Bill nakonec prolomil ticho jako první. "Já se přidávám, s tou pitomou smlouvou nechci mít nic společného."
Víc jsme se ovšem nedozvěděli, protože Helena a Bill opustili pokoj a my se stihli jen tak tak zašít za skříň, která byla naštěstí jen kousek od nás.
Ještě tak minutu jsme tam seděli, abychom si byli absolutně jistí, že jsme mimo nebezpečí odhalení.
První jsem se z našeho úkrytu vysoukala já, protože jsem chtěla ty dva dohnat, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
Bylo by to přece jenom trochu blbý, kdybych k nim nakráčela, všechno jim vyklopila a ve finále se jich zeptala, o jakou smlouvu to vlastně šlo.
Ach jo, někdy vážně nechápu ani svoje vlastní myšlení. "Co to mělo znamenat?" Zeptal se Nathan, který taky vylezl zpoza skříně následován Chanel.
"Vím já?" Řekla Chanel, oprašující si prach z kalhot. "No, nejspíš to znamená, že Zabijáci mají svoje lidi úplně všude, dokonce i u Nestraných." Odvětila jsem a zamyslela se nad tím, že Jeffry musí být asi dost inteligentní člověk, když vymyslel tak rozsáhlý plán.
Taky mě napadlo, jestli je vůbec možný Zabijáky porazit nadobro, když ani pořádně nevíme, proti čemu stojíme.
S přemýšlení nad těmito závažnými věcmi mě vytrhl Nathan svou otázkou. "Taky jste už slyšely o té zkoušce, co budeme skládat?"
"Cože?!" Vykřikly jsme s Chanel udiveně. Já o ničem takovým rozhodně nevím! Je sice pravda, že věčně nedávám pozor, ale že bych byla až tak hluchá a nesoustředěná, že bych to nepostřehla? To se mi nějak nezdá.
"Jaký zkoušky?!" Zeptala se Chanel. "No, Chloe říkala, že někdy teď budeme skládat zkoušky z toho, co jsme se učili a ještě to bude něco s našimi schopnostmi. Víc o tom nevím, prý nám k tomu ještě něco řekne dneska nebo zítra."
"A budou je skládat i Nestraní?" Zeptám se a Nathan pouze přikývl na souhlas.
++++
Právě jsem uklízela náš společný pokoj a mezi věcmi na vyhození jsem našla kresbu, kterou tady črtala Lara před seznámením s Nestranými.
Pořádně jsem si ji prohlédla. Ta postava vypadala přesně jako Mellisa.
Měla úplně stejné vlasy, oči, zkrátka všechno. Zajímalo by mě, kvůli čemu se vlastně pohádaly. Nebo spíš kvůli komu?
++++
"Ahoj." Houkla jsem na Jane sedící v křesle v knihovně. Jane zvedla oči od knížky, kterou měla očividně rozečtenou.
"Ahoj. Taky už víš o těch zkouškách?" Zeptala jsem se blbě. No Ellie, můžeš si zatleskat, tvá konverzace s přáteli je na ruskou jedinčku.
"Jo, už to ví celý Centrum. Nathan to řekl snad každýmu. Popravdě, začínám dost pochybovat, že jsou holky větší drbny než kluci." Řekla a zase pokračovala ve čtení. "Nevíš kde je Lara?" Zeptám se ještě než opustím knihovnu. "Myslím, že v pokoji, nejspíš si čte nebo tak něco."
Se slovy díku jsem se odpouroučela z knihovny a zamířila do Lařina, Dominiquina a Chanelina pokoje.
"Dále." Ozval se Lařin hlas, potom co jsem zaklepala. "Ahoj. můžu se tě na něco zeptat?"
"Hm?"
"Proč jste se pohádaly, myslím ty a Mellisa?" Zeptala jsem se a Lara si unaveně povzdechla.
No tak konečne jsem to vydala. Omlouvám se, že ta kapitola je taková nic moc, ale tenhle týden mám xtrémně špatnou náladu, tak se prosím nezlobte.
Nikou 🔱✨ 🌌 ⛎
