Celá tahle situace je už tak notně pošahaná, že jsem si myslela, že už to víc ani nejde. Jak jsem se mýlila.
Za zhruba se James vynořil z křoví s menším šutrem v ruce a tvářil se, jako by snad objevil něco neuvěřitelného.
"Ty, Ellie, otoč se ke mně zády a nehýbej se." Rozkázal a já měla takové dost neblahé tušení, že po mně hodlá ten šutr hodit.
"Jamesi, nehraj si na chytrýho a řekni mi, o co ti jde!" Řekla jsem naštvaně a doufala, že bude té lásky, prozradit mi, co chystá.
On se ovšem na místo toho zatvářil nesmírně dotčeně. "Já si na chytrýho hrát nemusím, mě byla inteligence nadělena z hůry."
"No, jak tě tak poslouchám, tak obří ego taky. A vůbec, řekneš mi, o co ti jde?" Už jsem začínala být kapku nepříčetná a myslím, že to podle tónu mého hlasu bylo dost poznat.
"Ne, nemuselo by se mi to povést. A buď tak hodná a spolupracuj taky někdy." Odbyl mě James, opět zmizel z mého zorného pole načež jsem si já otráveně povzdechla.
Chvilku se nic nedělo, ale potom se změnil můj pohled. Místo normálního vidění jsem viděla tak nějak z vrchu. Jako kdybych letěla letadlem a dívala se na krajimu pod sebou.
Viděla jsem sebe jako svítící postavu pod sebou. Taky jsem zahlédla něco malého letící neslyšně na mě ze zadu.
Kupodivu mi hned docvaklo, že je to ten Jamesův šutr. Nevěděla jsem jak to zastavit a tak jsem pohnula rukou.
Odměnou mi bylo zjistění, že tá svítící osoba pode mnou je jako moje loutka, dělá všechno, co já. Skvělé.
Abych nemusela chytat ten kámen do ruky, prostě jsem uhla.
Jakmile "nebezpečí" pominulo, viděla jsem zase z normálního pohledu.
"Super. Je to, to co jsem si myslel. Něco takového tady ještě nemáme." Řekl James vesele, vzápětí mě popadl za ruku a někam mě táhl.
"Jamesi, co to děláš?! Kam jdeme?!" Odpovědi se mi bohužel nedostalo.
++++
"Jamesi, není tohle pokoj Chloe?" Zeptala jsem se. "Jo, a?" Zakoulela jsem očima, ale k žádné další konverzaci nedošlo, protože v tu chvíli Chloe otevřela dveře.
"Ellie, Jamesi, co tady děláte?" Zeptala se a pozvala nás dál. Jakmile zavřela dveře začala se vyptávat.
"Co se děje?" "Mě se neptej." Řekla jsem a podívala se na Jamese, ten se toho naštěstí ujal.
"No já, asi jsem objevil další Eliinu schopnost. Myslím, že dokáže vidět najednou do všech stran, i za sebe . Podle mě se to projevilo až teď, protože když sem Ellie nastoupila, bylo jí patnáct a většina schopností se projevuje až kolem šestnácti."
"Jamesi, to není možný. Tahle legendární schopnost je neuvěřitelně vzácná. U nikoho se neprojevila už nejmíň sto let. Jsi si jistý?" Zeptala se nevěřícně Chloe a uvidiveně si mě prohlížela.
"I když ty oči tomu odpovídají. Zkoušels po ní něco hodit?" Dodala po chvíli.
"Jo, uhnula bez problémů." Řekl James a dál se s Chloe bavil, jako bych tu nebyla. Navíc jsem začínala být čím dál zmatenější.
"Můžete mi někdo říct, co se děje?!" Zakřičela jsem, možná až moc hlasitě, protože ti dva doslova nadskočili na židlích, na kterých seděli.
Chloe se z toho oklepala první a zase se pustila do svých obvyklých dlouhých vypravování.
"Ellie, stal se zázrak. Máš nejspíš jednu ze dvou Legendárních schopností. Konkrétně ta tvoje je vůbec nejvzácnější schopnost ze všech.
Jsou známí pouze dva lidi, kteří ji měli. Spočívá v tom, jak už tady James řekl, že vidíš do všech stran najednou.
Dění kolem sebe můžeš vidět jak normálně, tak z vrchu. To znamená, že sebe vidíš jako svítící postavu pod sebou a můžeš s ní hýbat jako s loutkou.
Výhodou téhle schopnosti je, že tě tvůj soupeř nemůže překvapit ze zálohy."
Hmm, tak teď v podstatě podrobně popsala, to, co jsem prožila před chvílí. Musím uznat, že tahle schopnost se mi začíná dost zamlouvat a to hned ze dvou důvodů.
Zaprvé, při podvádění u testu mě Chloe už nikdy nenachytá. Zadruhé, protože, jak sama řekla, soupeř mě nemůže překvapit ze zálohy, to by šlo použít jako argument, abych se mohla zúčastnit výpravy.
Ale zajímá mě, jestli se to dá nějak "vypnout", protože vidět pořád tmavě, není nic pro mně.
"Ahm, takže bych teoreticky mohla na výpravu, ne?" Zeptala jsem se a Chloe přikývla.
"A mám ještě jednu otázku. Dá se to nějak "vypnout"?" James se nejspíš snažil vzbudit dojem, že přemýšlí, protože se poškrábal na bradě.
"No, já nevím, na to musíš asi přijít sama, žádné další konkrétkní informace k tomu nejsou." Řekla ona a já už měla na jazyku nějakou dost peprnou nadávku, ale James mě se slovy díku táhl pryč.
++++
Hned jak se zavřely dveře, spustila jsem výčet nadávek.
"No to snad ne! Jak přijít sama?!..."
"Ellie, uklidni se, něco vymyslíme." Snažil se mě uklidnit James, ale očividně se mu to moc nedařilo.
"Hmm, tak mysli, ty seš tady génius." Prskala jsem na něj místo abych se aspoň pokoušela uklidnit.
"No najednou. Já se ti tady snažím pomoct a ty seš protivná stejně jak Tyler poránu." Urazil se James a ušklíbl se.
"Ale, jo, no tak promiň. Co navrhuješ?" Zeptala jsem se snažíc se znít pohodově a nepanikařit.
"Možná bys mohla zkusit meditaci nebo tak něco." Navrhl on. Popravdě, nevěděla jsem, jestli se mám začít smát nebo brečet.
"Ehmm, nechci nic říkat, ale čekala bych něco inteligentnějšího."
"Tak to já taky. A asi to uvažování budeme muset přerušit, protože za pět minut máme být na večeři." Řekl James a já se podívala na hodinky.
Vážně měl pravdu. To stihnem.
++++
Když jsme došli do jídelny, byla opět plná. Takže zase nastala ta stejná trapná situace. Všichni zmlkli a otočili se na nás. To je ovšem brzy přešlo.
Začali se a něco si špitali. Komu by nedošlo na co zrovna teď mysleli.
Marně jsem se na osazenstvo zamračila. Mému příkladu následoval James, až na to, že se tvářil jako by je chtěl na místě zprovodit ze světa.
Naštěstí to stačilo na to, aby se otočili a pokusili se předstírat, že jim to nepříjde ani trošku vtipný.
++++
Naštvaně jsem sebou plácla na židli vedle Lucy, ta se chvilku pošklebovala, ale pak do mě dloubla loktem.
"Co spolu vy dva máte?" Zeptala se s úsměvem, který nevěstil nic dobrého.
"Nic spolu nemáme." Odvětila jsem a dál se nimrala ve svém jídle.
"No jak to, že ne. Vždycky přijdete spolu a navíc si to už myslí celý Centrum."
"To není pravda!" Ohradila jsem se a můj tlak zase vyletěl do nesmírné výše.
"Ale jdi, to bys to tak nezapírala. Ellie, jseš do něho zamilovaná, ale ty si to akorát neumíš připustit."
Já se podívala na Jamese.
"Možná."
Ahoj, konečne jsem zase najela na svůj režim 1000 slov. Jsem ráda, že si knížku stále čtete. :).
Nikou 🔱 🌌 ✨ ⛎
