The bride's death✔️

2.Kapitola

,,Emily! Emily!" slyšela jsem skrz sluchátka Stuarta. Jen velice nerada jsem vypnula hudbu a otočila se k němu.
,,Co je? Mám za to žes říkal něco o víc trénování!" bručela jsem na něj a smotávala sluchátka dohromady.
,,Jo, ale mám chuť na pivo, co zajít do klubu? Dneska tam má být ta norka."
,,Fajn, půjdu se osprchovat." kývla jsem a sundala si rukavice. Na to, že mi nadává že netrénuju a když už se konečně vykopu trénovat tak mě tahá na pivo...no co i tak ho mám ráda.

Stuart je pětatřicetiletej chlápek s krátkými blond vlasy a moc pěknýma modrýma očima. Ani nevím, proč nemá nějakou ženskou, asi mu je nejlíp samotnému. Teda když nepočítám sebe, věčného příživníka.
,,Hejbni sebou, nebo to nestihneme!" křičel na mě a já rychle vlezla pod sprchu. Nikdy jsem nebyla ten typ holky co tráví v koupelně půl dne, ale nárok na sprchu snad mám nebo ne? Co nejrychleji jsem ze sebe spláchla pot z mého dvouhodinového tréninku a oblékla se do čistých věci. Jestli u mě hledáte cokoliv jiného než džíny a černá tílka, hledáte marně. Vychoval mě Stuart, nemám žádné kamarádky a dokonce ani kamarády. Můj svět je velmi jednoduchý. Spánek, jídlo, trénink, boj a Stuart. Všechno dohromady tvoří Emilyn svět. Vítejte.
,,No tak Emily!"
,,Vždyť už jdu!" zakřičela jsem na něj a ještě si stáhla mokré vlasy do culíku. Nesnáším když musím ven s mokrou hlavou, ale je dost teplo na to, aby cestou uschly. Žijeme v Arizoně ve větším městě Glendale. A klub do kterého míříme se jmenuje Rose. Jak ironické, že zrovna v růži se odehrávají ženské zápasy.
,,To byla doba, přijdeš mi jako modelka." rýpal Stuart když jsem dorazila zpět do tělocvičny a já mu dala pěknou ránu do břicha. Schoulil se do klubka a zasípal.
,,Má modelka takovou ránu?" poznamenala jsem a pomohla se mu narovnat.
,,Už jsem ticho...Sakra ženská kdo tě to naučil?"
,,Jeden fajn chlap, někdy vás seznámím." zasmála jsem se a on mě vzal kolem ramen. Jasně, že mě to naučil Stuart, vše co umím mě naučil on.
,,Ok, jen doufám že na tebe není moc starej." smál se dál a já naznačila další ránu, on jen zvedl ruce v obraném gestu a udělal na mě psí oči.
,,Nezahrávej si Stuarte." zavrčela jsem a on mi znovu omotal ruku kolem ramen.
,,Jen tě škádlím, vždyť mě znáš." zamumlal a dál mi pusu na tvář.
,,Jo fajn, ale tohle si nech." odstrčila jsem ho a on se zašklebil. Nikdy jsem nebyla na city, jsem vychovaná pro to abych snášela tvrdé rány soupeřek, takže mě tyhle gesta jednoduše...vyvádějí z míry. Jestli jsem někdy měla kluka? Ne. Je mi dvacet let a ještě jsem nikoho neměla. Ubohé co? Ale mě to nevadí. Stačí mi Stuart.

Když jsme dorazily ke klubu už u vchodu bylo znát, že je narváno k prasknutí. Super. Stuart mě táhl za ruku k dvěma bodiguardům u dveří a ti nás hned pustily dovnitř. Zaslechla jsem pár nadávek na naší adresu od lidí stojících ve frontě, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Proč taky, uvnitř to žilo a mě hned padla do oka ne moc velká klec. Můj domov, moje láska.
Uvnitř byly dvě holky jedna blond s hodně zvláštním sestřihem a druhá, můj bože ona nemá dva metry ale nejmíň tři!
,,To je jako ona?!" zakřičela jsem na Stuarta tak nahlas abych překřičela hudbu a řev holek.
,,No jo." mykl rameny jako kdyby se nic nedělo. Sakra, zaklela jsem jen tak pro sebe a dál šla za trenérem který mě táhl k baru.
,,Dvě piva Charlie." slyšela jsem ho objednat a mezitím jsem se rozhlížela kolem, muselo tu být nejmíň celé město, nebylo tu skoro k hnutí.
,,Hele Emily, nemáš v plánu si konečně někoho najít? Já vím, že jsem fajn, ale taky bys měla poznat něco jiného než můj svět." zakřičel mi do ucha Stuart a já znovu protočila očima. Proč to pořád vytahuje?
,,Vidíš tady snad někoho kdo by stál za hřích?" odpověděla jsem mu a upila z flašky kterou mi podal. Oba jsme se opřely zády o bar a sledovaly lidi. Ne nikdo takový tu nebyl. Jen místní balíci. Fuj.
,,Emily?"
,,Hm?"
,,Ten kluk tě sleduje." řekl po chvíli zírání do prostoru a já se na něj podívala abych zjistila kdo mě očumuje. Ukázal pivem někam do rohu a já ho uviděla.
Tam v rohu stál kluk v černé kožené bundě, s rukama složenýma na prsou a opravdu mě sledoval, nepříjemně jsem se ošila a radši se otočila zpět směrem k baru. Ty oči, sakra, ty oči. Byly snad černější než samo peklo.
,,Co? Nelíbí se ti?"
,,Je divnej." podotkla jsem a znovu se napila. Pořád jsem ale na sobě cítila jeho pohled. A opravdu, když jsem se trochu ohlédla, pořád mě sledoval.
,,Ale musíš uznat, že by za to stál."
,,Stuarte! Ani ho neznám, a upřímně...ani ho poznat nechci, děsí mě jak na mě zírá." mimochodem, jo stál by za to. Byl jiný než místní, nejspíš nebyl odtud.
,,Ty se někoho bojíš? Ale no tak. Jdi za ním." pobízel mě Stuart a já se na něj zamračila.
,,To jako myslíš že si to rozdám s prvním klukem co na mě divně zírá?"
,,No už na tebe nezírá. Jde sem." zamumlal a já ztuhla, cože?!
,,To si děláš prdel?!" vydechla jsem a znovu se kousek otočila, a on k nám opravdu šel. Co mám sakra dělat? Musím zmizet!
,,Jdu na záchod." podotkla jsem a odložila nedopité pivo vedle Stuarta který se jen uchechtl.

Prodírala jsem se davem lidí a pořád jsem cítila ten pohled, ovšem, nehodlala jsem se otáčet. Než jsem ale stihla dojít do mého cíle chytla mě za ruku jiná ruka a prudce otočila. Měla jsem co dělat abych neztratila rovnováhu, to ale nebylo nic v porovnání s temným pohledem se kterým jsem se setkala když jsem zvedla hlavu.