The bride's death✔️

14.Kapitola

Jen co jsem vystoupila ze zákulisí, dav lidí mě přivítal skandováním mého jména. Usmála jsem se a zvedla ruce nad hlavu, tohle jsem na tom milovala, tu eufórii která mě pohltila a podpora všech tady. Lidi nám vytvořili uličku a Charlie pustil mou oblíbenou písničku, kterou jsem si nechala hrát vždy když jsem šla do klece.

Papercut (Official Video) - Linkin Park

Zavřela jsem oči a se zdviženýma rukama jsem se otočila dokola. Lidi tleskaly a mě to přišlo jako profesionální zápas, s tím rozdílem, že tady nebyly kamery ani drazí sponzoři. Když jsem otevřela oči podívala jsem se na klec, byla zatím prázdná.
,,Tak jdeme." vybídl mě Stuart a já kývla. Pomalu jsme procházeli uličkou a já se zdravila s lidmi kolem, všichni mě milovaly a teď když se rozneslo, že je to můj poslední zápas se zdálo, že je tu víc lidí než obvykle.
Konečně jsme se dostaly ke kleci a já si stoupla na první dva schody. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla Davida, když se naše pohledy potkaly, usmál se a já znovu zvedla ruce nad hlavu. Dav lidí zakřičel, začali skandovat moje jméno a já se při vstupu do klece usmívala. Byla to jednoduchá klec z pevného pletiva a na podlaze byly tenké žíněnky, nic příjemného když skončíte na zemi.
Znovu jsem lidem zamávala a stoupla jsem si na své místo napravo od vstupu, tak abych viděla na druhý konec baru, odkud přijde Girden.
Moje písnička utichla a pustila se druhá, sice jsem jí neznala, ale líbila se mi. O to míň se mi líbilo to co se vynořilo přímo přede mnou.

Wardruna-Fehu

Girden převyšovala většinu lidí v baru a dokonce i její trenér vypadal jako trpaslík. Dav ani nemukl, vůbec nemluvili ani netleskali, jen jí tiše sledovali. Jen co ale zvedla ruce, všechno se změnilo a jakoby probudilo, lidi začali tleskat a zdravit jí.
,,Emily, poslouchej mě." řekl za mnou Stuart a já se otočila, oči se mi rozzářily když jsem po jeho boku uviděla Davida.
,,Poslouchám." přikývla jsem.
,,Je mi jedno jak to dopadne, ale hlavně přežij, rozumíš?" naléhal Stuart a já se na oba usmála.
,,Tak rychle se mě nezbavíte." vyplázla jsem na oba jazyk.
,,Emily! Myslím to vážně!" vykřikl Stuart a já si povzdechla.
,,Přežiju a vyhraju." řekla jsem poslušně a podívala se na Davida. Ten můj pohled opětoval a já už víc nepotřebovala. Otočila jsem se k nim zády, nechala je za klecí a podívala jsem se na svou soupeřku, která mezitím dorazila na své místo.
,,Dámy a pánové, je mi ctí tu přivítat Emily Castello!" vykřikl jako správný vyvolávač Charlie a já znovu zvedla ruce nad hlavu.
,,A na druhém konci vítám norskou šampionku Girden Fenhir!" vykřikl a dav přivítal i jí.
,,Fajn dámy, pravidla znáte...žádná pravidla nejsou!" zasmál se a já se na svou soupeřku zašklebila, neuniklo mi jak se na mě nejistě podívala a to mi zvedlo už tak nabité ego k prasknutí. Těšila jsem se, těšila jsem se na svůj poslední zápas a hodlala jsem ho vyhrát.

Pak to přišlo, celý bar utichl a čekalo se jen na to jedno slovo. Vteřiny ubíhaly a já už málem začala poskakovat když se znovu ozval Charlie.
,,Boj!" vykřikl a já udělala hned několik kroků k ní. Ona udělal to samé a pak se vše seběhlo dost rychle na to abych si to mohla zapamatovat, nebo to počítat.

Zaútočila jsem jako první a šla jsem jí na břicho, ale vyhnula se mi a když mi chtěla ránu oplatit, ale na hlavu, skrčila jsem se. Byla jsem o dost menší než ona a to mi dávalo jistou výhodu. Vzájemně jsme se vyhýbaly útokům té druhé, a mě to přestávalo bavit, kousek jsem od ní poodešla a zkusila na ní jít nohou, vyhnula se mi a oplatila mi ranou do obličeje. Zasáhla. Svět se mi zatemnil a já v puse ucítila krev. Nic hrozného to ale nebylo a tak jsem se k ní otočila zpět, úšklebek na její tváři mě naštval a vybudil k dalšímu útoku.
Rozběhla jsem se a nohou jsem jí zasáhla do hlavy, skončila na všech čtyřech a já jí ještě zasadila pár kopanců do břicha. Když se převalila na záda sedla jsem si na ní a začala jí mlátit do obličeje stejně jako toho kluka za barem. Místo jejího obličeje se mi vybavil ten jeho a já jí mlátila do té doby než mi omotala nohy kolem krku a nedonutila mě z ní slést. Když jsme se znovu postavily musela jsem se usmát nad tím jak jsem jí vylepšila obličej. Z nosu jí tekla krev a nad okem měla tržnou ránu. Jí ale, jako kdyby to vůbec nezajímalo a šla po mě pěstí. Jednu, druhou i třetí jsem vykryla nebo se jí uhnula, ale když to na mě zkusila počtvrté zasáhla mě pod oko a já se poroučela k zemi.

Okamžitě jsem se ale vzpamatovala a i když se mi trochu točila hlava dokázala jsem se udržet na nohou. Než se stihla rozkoukat, protože dle jejího výrazu nečekala, že se zvednu, zasáhla jsem jí nejdřív do obličeje a pak dvěma ranami do žeber. Předklonila se a já jí kolenem poslala na druhou stranu.
,,Měla bys to vzdát, nechci tě zabít." zakřičela jsem na ní aby mě slyšela, protože lidi v baru řvaly jako pominutí, ale ona si jen odplivla a zase se postavila na nohy. Chvílemi mi to připadalo jako souboj Davida s Goliášem, ale já jsem její útoky úspěšně vykrývala nebo jsem jim uhýbala a ona se kolem mě motala jako boxer.
Znovu jsem na ní šla pěstí, ale ona se mi vyhnula a chytla mou ruku. Podívala se mi do očí a druhou rukou mi dala tři rychlé rány do žeber. Znovu se mi v puse nahromadila krev a já jí s poslední ránou vyplivla. Celý bar se mi zatemňoval, a já dokonce viděla Stuarta jak kroutí hlavou, ale to jsem přesně potřebovala, něco co mi řekne, že mi nevěří že to dokážu. Otočila jsem se na Girden, která ke mě teď stála zády. Myslela si že to vzdám, ale když jsem se znovu plně narovnala překvapeně se ke mě otočila. Rozběhla jsem se, vyskočila a chtěla jsem jí nohou zasáhnout do hlavy, ona mi ale nohu chytla a srazila mě na břicho na tvrdé žíněnky. V tu chvíli mi do došlo, ona mě k tomuhle přesně chtěla vyprovokovat a vyhrála.

Držela mě za nohu na zemi a já jsem se neměla jak osvobodit.
,,Ty se vzdej." řekla mým směrem a uhodila mým kolenem o to svoje. Zakřičela jsem, ale nebylo mi to nic platné, protože tu ránu ještě zopakovala a nechala mě ležet.