The bride's death✔️

23.Kapitola

,,Emily, kdysi dávno byla stvořena smrt. Měl za úkol pomáhat lidem kteří zemřou přejít na druhou stranu. Nebe a peklo opravdu existují a tak musel být někdo kdo lidem pomůže najít cestu. Proto byl stvořen, jenže, postupně jak lidí přibývalo, přibývalo i mrtvých a on sám to nezvládal. Stvořil proto další, něco jako jeho pomocníky. Pak přišel hon na čarodějnice a lidé polapily i jeho. Samotnou smrt. Kněží si naivně myslely, že když budou vlastnit smrt, čarodějnice jim neublíží. Jenže on nemá takovou moc aby chránil lidi před zlem, a řekněme si to upřímně, kněží co zabily spoustu nevinných duší, jen kvůli strachu, taky zrovna dobrem neoplývali. Nuže, když zjistily, že jim smrt nijak nepomůže, rozhodli se s ním naložit podobně jako s čarodějnicemi. Bohužel pro něj, smrt nemůže jen tak zemřít, vlastně pochybuji že to vůbec jde, a tak si prošel peklem...doslova. Přivázaly ho ke kůlům na náměstí a přede všemi lidmi ho bičovali a mučili. Kněží nedokázali pochopit, že on není zlo, on je jen brána do ráje nebo pekla."
Když domluvil, ještě malou chvíli jsem jen ležela hlavou na jeho hrudníku, jeho klidný hlas mě uklidňoval, ale během sekundy jsem si uvědomila co mi tu říká a prudce jsem zvedla hlavu. Ve tváři měl tak neuvěřitelně ztrápený výraz který mě nutil ho obejmout.
,,Davide...ty jizvy..." vydechla jsem a on si rozepnul košili.
,,...ty jizvy jsou od biče..." dořekla jsem a dotkla se jich prsty. Věděla jsem to, to on je ta smrt. To on je ten kterého mučili, to on je ta brána.
,,Promiň, že jsem ti to neřekl dřív." zamumlal a já ho pevně objala.
,,Davide, tolik si se bál, ale já se vůbec nezlobím. Nemám důvod opouštět tě." usmála jsem se.
,,Stuart chtěl abych to byl přímo já, on to poznal Emily. Věděl to od první chvíle. Nevím jak to poznal, ale přišel za mnou s tím, že chce abych byl jeho brána." vysvětloval mi a mě po tváři stekla slza.
,,Emily, chceš se s ním rozloučit?" zeptal se a já pokývala hlavou.
,,Tak pojď."
V tu chvíli se zvedl a mě postavil na zem.
,,Nedotýkej se toho ohně ano?" varoval mě a já se pro jistotu postavila na druhou stranu postele.
,,Pak ti to vysvětlím." usmál se nervózně a pak zavřel oči. V tu chvíli ho pohltily černé plameny, ale ani jemu neubližovaly, pak mi to začalo dávat smysl. Batista...on musí být jeho pomocník. Sledovala jsem jak se David sklonil ke Stuartovi, něco mu tiše řekl a Stuart otevřel oči.
,,Stuarte!" vykřikla jsem a objala ho.
,,Princezno, nemáš moc času." řekl David tiše a nechal mě se Stuartem samotnou.
,,Emily..." vydechl unaveně Stuart a usmál se na mě.
,,Stuarte, co jsi dělal? Kam si jel?" vyčítala jsem mu a z očí se mi spustily nové slzy.
,,Holčičko nebreč." řekl a přitáhl si můj obličej ke svému aby mě mohl políbit na čelo.
,,David...všechno mi řekl..." vysoukala jsem ze sebe a on se usmál.
,,Měla bys mu to říct taky." mrkl na mě a já se rozbrečela ještě víc.
,,Zlatíčko, vyrostla z tebe úžasná dívka a já jsem na tebe neuvěřitelně hrdý. Chci abys byla šťastná a vím, že to s Davidem budeš. Chtěl bych být na vaší svatbě, ale dle toho, že ležím tady to už asi nestihnu."
,,Stuarte!" okřikla jsem ho a utřela jsem si slzy z obličeje.
,,Budeš mi šíleně chybět."
,,I ty mě holčičko, moje bojovnice." řekl a přitáhl si mě do náruče, v tu chvíli se vrátil David a postavil se vedle mě.
,,Stuarte." kývl mu a Stuart se pokusil usmát.
,,Díky, že jsi tady Davide. Prosím postarej se mi o ní."
,,Nikdy nedopustím aby se trápila." odpověděl mu David a pohladil mě po tváři.
,,Chtěla bys to vidět?" zeptal se mě David a já se nechápavě zamračila.
,,Když mnou lidi procházejí ostatní to nevidí. Jestli chceš, můžu zařídit abyste spolu byly až do konce."
,,Chci to vidět." přikývla jsem a on se ještě podíval na Stuarta který taky kývl. Pak se ke mě David sklonil, políbil mě na čelo a pak po něm ještě přejel palcem. V tu chvíli se kolem mě všechno jakoby rozostřilo, všechny barvy byly tak zářivé.
,,Připravený Stuarte?" zeptal se David a Stuart přikývl. V ten moment jsem ho znovu silně objala.
,,Nikdy na tebe nezapomenu." řekla jsem mu do ramenou a jeho ruce mě také objaly.
,,To doufám." zasmál se a políbil mě na čelo.
,,Odstup princezno." uslyšela jsem za sebou a jen velice neochotně jsem opustila Stuartovu náruč.
,,Miluju tě Emily." řekl mi Stuart ještě a z oka se mu vykutálela slza. Stuart brečí! To je něco co jsem ještě nikdy nezažila.
,,I já tebe...tati." vydechla jsem a objala se rukama kolem trupu. V ten okamžik se David rozzářil černým plamenem a ze Stuartova těla vystoupil sice Stuart, ale v průsvitném provedení.
,,Tak kam Davide?" zeptal se ho s úsměvem a David otevřel oči.
,,Ráj." vydechl, Stuart na mě zvedl oba palce na rukách a já se rozesmála i když mi slzy tekly proudem z očí. Potom Stuart vstoupil do Davida, ten se se zasténáním skácel na kolena a držel se za hrudník. Plameny zmizely a můj zrak se vrátil do normálu.
,,Davide." zašeptala jsem a klekla si k němu na studenou podlahu.
,,Princezno." vydechl a zabalil si mě do náruče. Až teď jsem začala vnímat neutichající vysoký tón přístroje kopírujícího tep srdce.
Stuart odešel, Stuart je mrtvý.

Slyšela jsem něčí křik, ale po chvíli jsem si uvědomila, že ten srdcervoucí křik vychází z mého hrdla.