The bride's death✔️

30.Kapitola

,,Takže...ty ze mě opravdu uděláš to co jsi ty?" zeptala jsem se nevěřícně když jsme večer leželi na sedačce a jen si povídali.
,,Jestli o to pořád stojíš." usmál se a já si vylezla k jeho hrudníku.
,,Jistě, že o to pořád stojím. Tak jako o tebe." řekla jsem a dala mu pusu na nos. I když se na mě láskyplně usmíval, bylo mi jasné, že ho pořád trápí ta věc s pohlcením.
,,Pořád tě to trápí viď?" zeptala jsem se a vsunula mu hlavu pod krk.
,,Nechci tě ztratit Emily, ale to, že se tě mohl Stuart dotknout je dobré znamení, znamená to, že jsi silná a že to bude v pořádku. Nelíbí se mi tolik riskovat, ale pokud mi věříš tak to zkusíme."
,,Věřím ti." řekla jsem spokojená s tím, že už se tolik nebojí a on mě pevně objal.
,,Takže...kdy na to vlítneme?" zasmála jsem se a podívala jsem se do jeho nechápavého a šokovaného obličeje.
,,Myslím tu proměnu." uvedla jsem to na pravou míru a on protočil očima. Bylo mi jasné, že myslel na něco jiného.
,,Co takhle hned?" zavrněl mi do ucha a přetočil mě pod sebe.
,,Já jsem to myslela vážně Davide!" smála jsem se když mi začal vyhrnovat svetr, on se zasmál a úplně vážně se na mě podíval.
,,Já vím.'' řekl a začal mě líbat na břiše.
,,Dost Davide! To lechtá!" smála jsem se, ale on nepřestával. Teprve když jsem div nespadla na zem tak přestal a podíval se na mě tím hříšným pohledem pro který bych zabíjela.
,,Miluju když se směješ." řekl mi a já cítila jak rudnu. Pak se ke mě sklonil, aniž by se mi přestal dívat do očí, něžně mě políbil.
,,Emily, asi to bude bolet." řekl mi když se na mě znovu podíval a pomohl mi se postavit.
,,Já to ráda podstoupím.'' přikývla jsem a on pustil mé ruce.
,,Nedotýkej se mě, dokud ti neřeknu." přikázal mi a já sledovala jak celé jeho tělo postupně pohlcují černé plameny. Byla nádhera to sledovat, ale když se jeho oheň začal zbarvovat do bílé zatajil se mi dech. Byl tak nádherný, i jeho oči se změnily a teď byly pronikavě modré.
,,Pojď ke mě Emily.'' řekl a natáhl ke mě obě ruce. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se jeho rukou dotkla a on si mě přitáhl do náruče. Ty plameny vůbec nepálily, spíš to hezky chladilo a já vzhlédla k Davidovi.
,,Miluju tě princezno." zašeptal mi a políbil mě. Cítila jsem jak se i kolem mého těla pohybuje oheň, ale vůbec nic mě nemohlo zastavit v tom, oddat se mu. Davidovi, samotné smrti.
Líbal mě a tiskl k sobě do té doby, než mým tělem prošla omračující bolest a já klekla na kolena.

David

,,Vydrž Emily." mluvil jsem k ní zatímco se stahovala do klubka, i když klečela, u mých nohou.
,,Strašně to bolí!" vykřikla a já se musel zuby nehty držet abych ji neobjal. Teď se jí nemůžu dotknout, zabil bych jí.
,,Zvládneš to." řekl jsem jí a ona se v tu chvíli prohnula v zádech, vytřeštila oči ke stropu a z její hrudi vystřelilo černé světlo. Usmál jsem se, bude jako já.
Plameny jí postupně celou pohlcovaly a její zelené oči nabíraly na intenzitě. To co ale upoutalo mojí pozornost byly křídla za jejími zády a její měnící se oblečení. Pomalu se postavila na nohy a já úžasem otevřel ústa. Přede mnou nestála smrt jakou jsem byl já, přede mnou stála doslova nevěsta s bílými křídly, dlouhými, černými vlasy a pronikavě zelenýma očima.
,,Sakra Emily." vydechl jsem a padl před ní na kolena. Ona byla to nejkrásnější co jsem kdy stvořil, ona nemůže být smrt.
,,Davide, já nejsem smrt jak sis myslel. Já jsem život." řekla s obrovským úsměvem a já na ní jen dál zbožně koukal. Plameny kolem jejího těla postupně pohasínaly a jakmile zhasly úplně, klekla si přede mě a já se dotkl její tváře.
,,Máš křídla." zašeptal jsem a ona se usmála.
,,No jo." pohodila rameny jako kdyby to bylo úplně normální.
,,Emily, já křídla nemám. Ty mají jen andělé, já jsem neutrální a ty jsi dobro, jsi anděl."
V tu chvíli jako kdyby ji to všechno začalo dávat smysl a ona rychle těkala očima po mé tváři.
,,Můj bože! Já jsem anděl! Já jsem anděl! Jsem život! A přežila jsem to!" křičela šťastně a já sledoval její rozzářený obličej. Pak mě napadlo něco bláznivého.
,,Emily, vezmi si mě." řekl jsem pořád opilý její krásou a radostí a ona v tu chvíli ztuhla. Bál jsem se, že jsem to pokazil, protože se na mě dívala a neřekla ani slovo.
,,Emily?" zkusil jsem a ona se na mě usmála tím nejkrásnějším úsměvem na celém světě. Nastavil jsem jí ruce a ona mě objala tak prudce, že mě skoro povalila na zem.
,,Ano." řekla mi a já se na ní chvíli zmateně díval.
,,Vezmu si tě Davide." zasmála se a mě to došlo. Ona mi řekla ano! Ona si mě opravdu vezme! Znovu jsem si jí přitáhl do náruče a pak jí políbil.
Moje nevěsta.
Nevěsta smrti.

Zazvonil zvonec
a je tu
Konec.

♡♡♡
AHOJKY VŠEM,
DÍKY MOC ŽE JSTE SE MNOU BYLY I U TOHOHLE PŘÍBĚHU.
NA ZAČÁTKU BYLA JEDNODÍLOVKA..
ALE TEĎ JE TO KRÁSNÝ PŘÍBĚH :)

SNAD SE VÁM LÍBIL TAK JAKO MĚ :)

DÍKY MOC ZA VŠECHNU PODPORU.

♡♡♡