The bride's death✔️

11.Kapitola

Ležela jsem na rozvalená na lehátku a odpočívala jsem po tréninku který mi naordinoval Stuart. Slunce svítilo jako praštěné a střecha tělocvičny se zdála rozpálenější než kdy dřív. David se mi zatím neozval a já pořád skenovala display mého nového mobilu. Byly tři hodiny odpoledne a pořád nic.
,,Emily?" ozval se Stuartův hlas a já si zastínila rukou oči abych našla jeho hlavu v průlezu.
,,Co?"
,,Co tak zajít na jídlo?" řekl a mě zakručelo v břiše.
,,Beru to jako ano." zasmál se Stuart a zase zmizel. Povzdechla jsem si a vydala se dolů za ním. Během chvilky jsem stála u sebe v pokoji a hledala ve skříni cokoliv co by se hodilo do restaurace.
,,Kam chceš vlastně jít?" ptala jsem se mezitím co jsem se přehrabovala oblečením.
,,Emily, prostě si na sebe něco vezmi a pojď už." zasmál se a já popadla jediné šaty které jsem vlastnila. Byly černé a dlouhé nad kolena. Fajn Emily, vypadáš jako štětka. Peskovalo mě svědomí když jsem si je oblékla a já zatřásla hlavou. Nebyla jsem zvyklá chodit někam do restaurace, Stuart mi ještě prozradil, že za mě hodlá utrácet, takže čekám nejmíň hotel Hilton. Ale to by nebyl Stuart, kdyby přede mnou neměl tajemství, takže jsem vlastně vůbec netušila kam jedeme. Rozpustila jsem si vlasy a vyšla jsem z pokoje.
,,Páni holka, vypadáš..."
,,Jako štětka." povzdechla jsem si a on mě vzal za ramena.
,,Ne, jsi nádherná." opravil mě a já se zašklebila.
,,Takže kam mě bereš?"
,,Znáš ten podnik v hlavním městě?" zeptal se a já nakrčila čelo. V hlavním městě jsem v životě nebyla.
,,Aha. No je tam hezká restaurace a já tě do ní chci vzít." usmál se Stuart a podal mi černé mini sako.
,,Ach fajn. Ty vážně víš jak mě ztrapnit. Co tak objednat pizzu?" zkusila jsem, ale jeho přemluvit je jako vyhrát 2. světovou válku. Sama.
,,Tak sebou hni." plácl mě přes zadek až jsem vyjekla, a nakonec jsme spolu nastoupily do auta.
,,Takže, jak to teď máš s Davidem?" zeptal se asi v půlce cesty do hlavního města a já pokroutila očima. Už je to tady.
,,Já nevím Stuarte, je to hodnej kluk se spoustou tajemství." zamumlala jsem a sledovala krajinu míhající se za okny auta.
,,A máš ho ráda?"
,,Stuarte! Vždyť ho vůbec neznám!" rozhodila jsem rukama a on se zasmál.
,,Ale no tak a odkdy se červenáš?" zasmál se znovu když se na mě krátce podíval a já se raději znovu podívala z okna.
,,Stuarte, já nevím co si o tom všem mám myslet. David...David je až neuvěřitelně komplikovaný a mám pocit že přede mnou něco tají. A ano je hezký, dokonce až moc, ale je tu něco co mě děsí. Víš má hodně jizev. Nechce mi o tom nic říct. Jen mám strach."
,,Emily, jsi silná holka a David je fajn kluk, kdybych mohl rozhodnout po koho boku bych tě viděl rád, byl by to David. On má budoucnost Emily, dokáže ti toho hodně dát."
Nad těmi slovy jsem jen pokroutila očima.
,,Ale mě nezáleží na tom kolik má peněz." řekla jsem vážně a otočila se zpět na Stuarta.
,,Nech to být, vím, že pro mě chceš to nejlepší, ale jak říkám. Sotva se známe."
,,Dobře Emily už mlčím. Stejně už jsme tady." usmál se můj trenér a já se podívala kolem. Stály jsme u až moc luxusní restaurace a k mým dveřím zrovna přišel mladík, který mi je otevřel.
,,Dobrý večer madam." pozdravil mě a já zrudla i pod šaty. Madam?
,,Ehm, dobrý večer." oplatila jsem mu a počkala na Stuarta, který už šel mým směrem.
,,Kam si mě to proboha vzal?" zašeptala jsem jen co jsem se zavěsila do jeho paže.
,,Emily, nebuď ze všeho tak vykolejená, je to jen jídlo, nejdu tě žádat o ruku." zasmál se a já měla chuť ho praštit do nejcitlivější části mužského těla. Bylo by to vhodné?
,,Fajn, fajn." vzdychla jsem a nechala jsem se od Stuarta a nějakého chlápka ve smokingu odvést ke stolu. Všechno to tu bylo tak čisté a krásné, nevěděla jsem kam se dívat dřív a trochu jsem si připadala jako Pretty Woman. Na stěnách byly nádherné obrazy kterým jsem vůbec nerozuměla a uprostřed místnosti, obrovská čokoládová fontána.
,,Do háje Stuarte! Ta fontána!" řekla jsem a otočila k němu hlavu, jen co jsem to udělala mi došlo, že jsem to řekla asi až příliš nahlas. Stuart i ten chlápek ve smokingu na mě koukaly jako na blázna, s tím rozdílem že Stuartovi cukaly koutky do úsměvu.
,,Ehm pane, váš stůl." zachránil situaci pan smoking a oba jsme se posadily.
,,No, slušná práce Emily." zasmál se Stuart když jsme osaměli a já sklopila hlavu.
,,Promiň Stuarte, na takový věci nejsem zvyklá." zamumlala jsem a maličko se na něj podívala. Pořád se usmíval a nevypadl že by chtěl přestat.
,,Já jsem na to zvyklý, ale toho chlápka málem kleplo." zašeptal mi a já se rozesmála. Jo měl pravdu.

O pár chvil později

,,Ne Stuarte, tohle do pusy nedám!" protestovala jsem nad nějakou mořskou potvorou kterou mi Stuart podával napíchnutou na vidličce.
,,Jak chceš, nevíš o co přicházíš." řekl a strčil si tu věc do pusy. Oklepala jsem se a vrátila se ke svému steaku s bramborami. To jediné mi na tom jídelníčku nepřipadalo jedovaté.
,,Takže, pozítří tě čeká ta norka, jak se na to cítíš?" zeptal se mě po chvíli ticha Stuart a já si strčila další sousto do pusy.
,,No vítězně, jak jinak." usmála jsem se ale on se zamračil. Co s tím všichni mají? Je to normální zápas, to zvládnu, jako vždycky.
,,Emily jsi si jistá že do toho chceš jít? Nechci aby se ti něco stalo a David mi dal jasně najevo že se mnou souhlasí.
,,Ale sakra Stuarte! Takových zápasů už bylo a teď najednou o mě mají všichni strach? Jste paranoidní, ty i ..." nedokončila jsem to protože ten koho jméno jsem chtěla říct, vešel zrovna do restaurace a za ním se objevila blondýna v červených šatech zakončenými peříčky.

Ignorovala jsem Stuartův výraz a sledovala ty dva, David jí vzal kolem pasu a vedl jí ke stolu. Krev se ve mě vařila a já měla v hlavě tolik nápadů jak tu blondýnu vymáchat v té čokoládové fontáně. Posadily se ke stolu a když jí David políbil na čelo odvrátila jsem hlavu.
,,Emily děje se něco? Mám se podívat tam kam si teď celou dobu koukala?"
,,Ne to nic Stuarte, nevypadneme někam do baru?" navrhla jsem a jemu se rozzářily oči. Vím že tohle udělal kvůli mě, ale bar a alkohol mi teď přijde vhod.
,,Jak poroučíš." usmál se a kývl na číšníka aby mohl zaplatit. Já jsem si krátila čas zíráním na dvojici nedaleko nás. Vnitřnosti se mi nepříjemně svíraly a já plánovala další a další způsoby k mučení té plastové bárbíny.