,,Emily, ta norka tě převálcuje!" křičel na mě trenér těsně před zápasem. Ano byla jsem si toho vědoma, ale nějak se živit musím. Jsem Emily Castello a jsem sirotek. Na jídlo si vydělávám boxem, no není to box, to přiznávám. Jedná se spíš o klec do...
,,Emily, ve všech těch šatech vypadáš úchvatně. Prostě si nějaké vyber." smál se David který trůnil v křesle před kabinkami, zatímco já jsem se nervózně otáčela před zrcadlem. ,,Když já se prostě neumím rozhodnout." rozhodila jsem rukama a on se zvedl ze svého místa. ,,Vezmi si tyhle." zavrněl mi do ucha a já se na sebe znovu podívala. Měla jsem na sobě černé šaty s krajkovým dekoltem a krásnou nabíranou sukní, končící nad mými koleny. Líbily se mi, ale nebyla jsem si jistá jestli se hodí na večeři s jeho rodiči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Opravdu? Nejsou moc...odvážné?" pozvedla jsem obočí a on si mě k sobě otočil čelem. ,,Princezno, moji rodiče jsou jen moji rodiče. Uklidni se, je jedno co budeš mít na sobě." ,,Tak fajn, vzdávám se." usmála jsem se a on mě políbil. Když jsem mu zajela prsty do vlasů, vtlačil mě zpět do kabinky a podle zvuku za námi zatáhl závěs. ,,Davide?!" vyjekla jsem když si jeho rty našli můj krk a jeho ruka stoupala po mém stehně pořád nahoru. ,,Tiše." zašeptal mi a podíval se mi do očí, hned na to jsem ucítila jeho prsty v mém klíně. ,,Někdo nás uvidí." protestovala jsem, ale on se jen usmál, odhrnul látku mých kalhotek a vsunul do mě dva prsty. Zajíkla jsem se a on mě opřel o stěnu se zrcadlem. ,,Uklidni se." šeptal mi do ucha zatímco svými prsty pohyboval a mě se podlamovaly kolena. Ten pocit z odhalení byl tak silný, zabořila jsem hlavu do jeho ramene a snažila se uklidnit svůj dech. S tím jak se jeho prsty pohybovaly, jsem ale ztrácela ovládání a tlumeně jsem vzdychla. ,,Sakra Emily..." zavrčel mi do krku a hned na to mě surově políbil. ,,Chci tě." vydechl blízko mého obličeje a já se malinko usmála. ,,Jako vážně? Tady?" řekla jsem překvapeně a on se záhadně usmál. ,,Kdekoliv princezno." zašeptal mi do ucha a než jsem si toho stačila všimnout, rozerval mé kalhotky a hodil je na hromadu mého složeného oblečení. ,,Davide, co když nás někdo chytí?" vyjekla jsem a on mě umlčel polibkem. Bralo mi dech s jakou touhou si přivlastňoval mé rty a strach se někam vypařil. Hořela sem nedočkavostí po jeho dotecích, ale on si mě k mému překvapení vyzvedl kolem pasu a znovu mě opřel o stěnu kabinky sloužící ke zkoušení šatů. Moc dobře jsem si uvědomovala, že si stihl stáhnout kalhoty, i tak, když si mě vzal zasténala jsem. ,,Tiše Emily." poručil mi a překryl mé rty svými. Líbal mě a já se ztrácela v jeho pohybech. Bylo to tak rychlé a nečekané a já se přistihla při tom jak zarývám nehty do jeho zad. ,,Davide..." vydechla jsem přiškrceně jeho jméno a po pár sekundách zasténal i on mé jméno. Unaveně jsem si položila hlavu na jeho rameno a on mě spustil na mé roztřesené nohy. ,,Tohle už nikdy nedělej." zašeptala jsem mu do trika a on mě od sebe odtlačil aby se na mě mohl podívat. ,,Opravdu?" ,,Ehm..." spolkla jsem svou odpověď a zčervenala jsem se. On se se zvednutým obočím oblékl a políbil mě na čelo. ,,Tak venku krásko." zašeptal a nechal mě se svými pocity samotnou. Opřela jsem hlavu o zrcadlo a snažila se vyrovnat s pocity které ve mě ještě doznívaly. Tak tohle se mi až moc líbilo, než abych mu zabránila v dalším spontálním nápadu. Se šťastným povzdechem jsem si svlékla šaty a oblékla se do svého oblečení.
Se stále bušícím srdcem jsem vyšla ven za Davidem a podala mu šaty, hříšně se na mě usmíval a já se toužila propadnout do země. ,,Jestli se budeš takhle tvářit, té rudé ve tvářích se nezbavím." postěžovala jsem si, on se jen zazubil a vzal mě za ruku. Bála jsem se jestli se na nás prodavačky nebudou divně koukat, ale nic takového se nestalo a tak jsem si mohla oddechnout, že naše malé tajemství zůstalo neprozrazeno. ,,Davide? Ještě potřebuju boty." zašeptala jsem když jsme odcházeli z obchodu, nervózní z toho, že za mě všechno platí. ,,Tak jdeme." řekl nadšeně, ale já se pořád nemohla zbavit špatného pocitu. ,,Copak princezno?" zeptal se když se na mě podíval. ,,Nelíbí se mi, že za mě platíš." ,,Ale no tak, nech toho. Dělám to rád." usmál se a já k němu zničeně vzhlédla. ,,Tak pojď, za chvíli bys měla být doma a já opravdu netoužím po morálním rozhovoru se Stuartem." zasmál se, dal mi pusu na čelo a táhl mě do obchodu s botami. ,,Emily každá holka by byla ráda, že za ní chlap utrácí a ještě mu to dělá radost." usmál se když jsem si zkoušela jedny černé lodičky a pořád u toho vypadala, že mě něco bolí. ,,No jo, ale..." ,,Ty nejsi každá holka." dokončil za mě s úsměvem a já si znovu povzdechla. ,,Tak fajn, ale jestli si pak budeš stěžovat, připomenu ti to." usmála jsem se když mě políbil a on mě pohladil po tváři. Ty lodičky se mi líbily a tak jsem mu podala krabici a šli jsme k pokladně. Pořád jsem si připadala jako chudinka která si našla bohatého přítele který jí musí kupovat oblečení, protože nemá nic vhodného, a vlastně to tak i bylo. Ale smířila jsem se s myšlenkou, že mu to dělá radost a tak jsem to nechala plavat. Když jsme dorazily k autu a nastoupily jsme všimla jsem si, že si nezapálil. ,,Ty jsi to vzal vážně?" zeptal jsem se a nevěřícně na něj zírala. ,,Jistě." ,,Ale já ti nechci říkat co máš dělat." protestovala jsem když jsme vyjely vstříc domovu. ,,Princezno, je to jen zlozvyk nic víc." usmál se a položil jednu svou ruku na moje koleno. ,,Měl by ses soustředit na řízení." popíchla jsem ho, ale on se jen zasmál a svou ruku na mém koleni nechal.
