The bride's death✔️

26.Kapitola

Přišel čas Stuartova pohřbu a já jsem se od rána nemohla donutit k úsměvu. Dneska odejde i jeho tělo a bude naprostý konec.
,,Emily, copak by jsi chtěla k obědu?" zeptala se mě mile Amanda, když jsem dorazila do kuchyně.
,,Jen kávu Amando, na jídlo nemám ani pomyšlení." zamumlala jsem a ona přikývla. Z Amandy se vyklubala hodná paní a já jsem si s ní chodila povídat když tu David nebyl. Byl často pryč, ale teď když vím kdo doopravdy je se ani nedivím. Stejně jako včera, ani dnes nebyl David od rána doma a já se nemohla dočkat večera až se ke mě vrátí.
,,Zlatíčko, skoro nejíš a David říkal abych na tebe dohlédla." řekla mi a já si povzdechla.
,,Tak já nevím Amando, co máme v nabídce?" zeptala jsem se a napila se kávy kterou mi mezitím připravila. Ještě pořád jsem si nezvykla na to, že mě obsluhuje, ale Amanda byla skoro jako člen rodiny, jako nějaká hodná teta.
,,No je tu losos, pak taky kuře nebo ti můžu udělat pizzu jestli chceš." usmála se obrovským úsměvem a já zpozorněla.
,,Pizzu?" skoro jsem vykřikla a začali se mi sbíhat sliny.
,,Syrovou s hermelínem a slaninou?" mrkla na mě a já měla chuť jí obejmout. Moje oblíbená. Začala jsem zběsile přikyvovat a Amanda se rozesmála. Nemusela jsem ani dlouho přemýšlet o tom kdo jí tohle řekl.
V tom mi zavibroval mobil a já ho vytáhla ze zadní kapsy kalhot.

David: Nepřeháněj to s tou pizzou :)
Emily: Jak o tom kruci víš?
David: Obchodní tajemství princezno.
Emily: Chtěla bych aby si byl doma. Je mi smutno.
David: Já vím princezno, pokusím se přijít co nejdřív a něco pro tebe mám.
Emily: Překvapení?
David: Překvapení.
Emily: Miluju tě!
David: Princezno...

Skousla jsem si ret. Až teď jsem si uvědomila co jsem mu napsala. Měla jsem takovou radost, že jsem si to prostě neuvědomila.

David: Dej mi čas, večer ti to vysvětlím.
Emily: Omlouvám se.
David: Za to se neomlouvej, musím jít. Opatruj se.
Emily: I ty.

On mi napsal ať mu dám čas? Znamená to, že mám nějakou naději na to, že by mě mohl někdy milovat?
,,Už dlouho jsem neviděla Davida tak šťastného jako od té doby co se sem vrátil." usmála se Amanda a já k ní zvedla oči.
,,On nikdy neměl přítelkyni nebo něco takového?"
,,Při tom kým je, je to značně obtížné. Pracuji pro něj třináct let, ale nikdy jsem tu žádnou ženu neviděla." vysvětlila mi a já se zamyslela. Je možné, že nikdy nebyl zamilovaný a proto prostě nepozná jestli ke mě něco cítí nebo ne?
,,A neříkal ti něco o minulosti?"
,,Bohužel Emily. Jen mě seznámil s tím kdo je. Nesvěřuje se mi." řekla Amanda trochu smutně a já se na ní usmála. Pak jsem se rozhodla zjistit trochu víc.

Emily: Byl si někdy zamilovaný?
David: Emily, vážně to chceš řešit přes zprávy?
Emily: Promiň.
David: Ano byl.

Zarazila jsem se, takže v tomhle ten problém nebude. Ví co je láska.
,,Emily, nechte mu čas. Jsem si jistá, že vás má hodně rád." usmála se na mě Amanda a položila přede mě obrovský talíř s pizzou.

Emily: Právě jsem se zamilovala do Amandy.
David: Au.
Emily: Ale neboj se, když se naučíš dělat tak božskou pizzu, někde pro tebe najdu místo.
David: Já umím vařit!
Emily: Tak k čemu je tu Amanda?
David: Abych nebyl sám a teď je tam kvůli tobě.
Emily: Abys nebyl sám?!
David: Princezno, není to tak jak si myslíš. Hezky se s ní povídá.
Emily: Dobře.

Rozhodla jsem se radši už na nic neptat. Měla bych mu věřit?
,,Amando? Od kolika let tu pracujete?" zeptala jsem se opatrně a vzala si kousek pizzy. Voněla přímo božsky a ani jsem si neuvědomila, že mi Amanda neodpovídá. Zvedla jsem k ní oči a ona se na mě rozpačitě usmívala.
,,Amando, děje se něco?" zvedla jsem obočí a ona zakroutila hlavou.
,,Jsem tu od dvaceti pěti." odpověděla mi a já se zamračila, tolik je Davidovi.
,,Aha." odpověděla jsem jí a rozhodla jsem se to prozatím neřešit.