The bride's death✔️

25.Kapitola

,,Takže ta společnost kterou vlastníš. Co je to doopravdy?" zeptala jsem se když jsme se usadili v obýváku. Amanda mi připravila lívance s hromadou šlehačky a já teď byla ráda, že se můžu natáhnout na velké šedé sedačce a položit si hlavu Davidovi do klína. Hladil mě po vlasech a oba jsme nepřítomně hleděli do plamenů ohně v krbu.
,,Ta společnost se jen tváři jako to co jsem ti řekl. Oficiálně jsme obchodníci, kupujeme, prodáváme a tak."
,,Ale ve skutečnosti?" zvedla jsem obočí a otočila jsem hlavu tak abych na něj viděla.
,,Ve skutečnosti je to kontaktní centrum pro všechny kteří mi pomáhají. Je jich hodně Emily a někdo je musí řídit. Každá země, každé pohlaví, děti, senioři, oběti násilí, sebevrazi...Je hodně kategorií a každá má své brány." vysvětlil mi a já viděla tu hrdost v jeho očích. Musí to být těžké tohle vše řídit a ještě se tvářit jako obchodní společnost.
,,Jak se z člověka stane brána?"
,,Stačí jen chtít a potkat mě." usmál se a já si sedla. Chvíli si mě zkoumavě prohlížel a pak zakroutil hlavou.
,,Ne Emily, z tebe bránu neudělám." řekl přísně a já se zamračila.
,,Proč ne? Chtěla bych ti pomoct!" protestovala jsem, ale on se postavil a celým tělem se ke mě otočil.
,,Nevíš co všechno to obnáší Emily! Všechna ta bolest, vidět ty lidi odcházet...Vlastně jsem rád, že mám ostatní a já se v bránu měním jen když jde o někoho mě blízkého nebo si mě někdo vyžádá. Hodně lidí přišlo o rozum Emily. Ne! K tomuhle mě nedonutíš!" rozhodil rukama a já se taky postavila.
,,Jenomže ty jsi nesmrtelný!" vykřikla jsem na něj a on zkoumal můj obličej. Mračil se a já čekala, že každou chvíli vybuchne.
,,Emily, tohle je něco co nezměním." povzdechl si a odstoupil ode mě o pár kroků.
,,Ale...já umřu, nebo zestárnu." protestovala jsem, ale on jen odešel na druhý konec místnosti.
,,Proč ti na tom sakra tolik záleží? Víš co bych dal já za to, kdybych byl obyčejný člověk? Nevíš co to znamená žít věčně! Není to dar, ale prokletí! Proč? Proč chceš žít věčně, proč chceš být brána? Víš co to je když pomáháš přejít dětem? Nic o tom nevíš Emily!" zakřičel a já se rozbrečela.
,,Miluju tě." zašeptala jsem se skloněnou hlavou a viděla jsem jak přestal rozčileně pochodovat po místnosti.
,,Cože?!" vykřikl nevěřícně.
,,Chci být nesmrtelná protože tě miluju!" zakřičela jsem na něj a on mě jen nevěřícně sledoval. Přišlo mi to jako hodiny kdy se na mě díval z druhého konce pokoje.
,,Miluješ jen stín, démona bez duše." řekl nakonec a otočil se ke mě zády. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a pak mi to došlo. On mě nemiloval, byla jsem snad jen rozptýlení v jeho dlouhém životě? A co to všechno co pro mě udělal?
,,Davide..." vydechla jsem, ale nevěděla jsem co mám říct. Ničilo mě vědomí toho, že jsem se do něj zamilovala zbytečně a že jsem ho tím přiznáním ztratila. Obešla jsem sedačku a postavila se před něj, ruce měl založené na hrudi a já jsem vůbec nevěděla co chci udělat.
,,...ty máš duši." řekla jsem a on se na mě podíval svýma hnědýma, smutnýma očima.
,,Opravdu to chceš být? Být nesmrtelná a být brána?" zeptal se mě a já si oddechla, že se mnou alespoň mluví. Chci to vůbec ještě, když jsem zjistila, že mě nemiluje?
,,Ano chci." přikývla jsem.
,,Bude to bolet."
,,To je mi jedno."
,,Sakra Emily." vydechl poraženě a v tu chvíli mě políbil. Jeho rty chtěly ty moje a já se mu vyhoupla kolem pasu. V tu chvíli mě přirazil na stěnu za námi a kolem nás se vysypalo pár knih.
,,Proč? Proč mě miluješ?" řekl zadýchaně když opustil moje rty a já zaklonila hlavu aby měl lepší přístup k mému krku, který zasypával novými vášnivými polibky. Jednou rukou mi tiskl stehno a druhou mi vjel do vlasů. Nemusel mě držet, já bych se ho stejně nepustila. On po mě chce teď odpovědi?
,,Nemůžu přemýšlet při tom co děláš." zavzdychala jsem a on mě znovu políbil na rty.
,,Dobře, odkládám otázku na později." zavrněl mi do obličeje a svlékl ze mě triko následované moji podprsenkou a jeho trikem. Jeho ruce bloudily po mém těle a já nebyla schopná ho zastavit když mě postavil na zem aby ze mě mohl sundat kraťasy i s kalhotkami.
,,Zblázním se z tebe." zašeptal mi do kůže na břiše a pak šlo všechno moc rychle na to, abych to mohla detailněji sledovat. Znovu si mě na sebe vysadil a já vydechla jeho jméno když si mě vzal a surově políbil.
,,Potřebuju tě ve svém životě princezno." zašeptal mi do ucha a mě příjemně zašimralo v žaludku. Potřebuje mě.
Pak jsem si ale začala užívat jeho horké tělo na tom mém a pohyby kterými se mi okolní svět ztrácel z dohledu.
,,Davide!" vykřikla jsem jeho jméno a zaryla mu nehty do ramen. On zabručel a políbil mě, pak hluboce vydechl a opřel se o mé tělo celou vahou.
,,Neopouštěj mě." vydechl zadýchaně a já mu zvedla hlavu z mého ramene.
,,Neopustím tě." usmála jsem se a on mě něžně políbil.