The bride's death✔️

13.Kapitola

,,Takže Emily, ukaž mi svou největší ránu." provokoval mě David na žíněnce a já se zákeřně usmála. Pak jsem se napřáhla a on mou ruku bez problému chytil do té svojí. Vykulila jsem na něj oči a on se usmál.
,,Jak? Cože?" vysoukala jsem a zkoušela svou ruku vyprostit z jeho sevření.
,,Bože, ty máš ale sílu!" stěžovala jsem si a on mě nečekaně pustil, takže jsem skončila na zádech a on byl během vteřiny nade mnou.
,,A to není zdaleka moje jediná kvalita." zavrněl mi do ucha a já se schválně prohnula v zádech.
,,Sakra Emily, nenastavuj se mi takhle!" stěžoval si a já se usmála, povalila jsem ho pod sebe a obkročmo si na něj sedla. Neuniklo mi to jak moc mě chce a kousla jsem se do rtu.
,,Hele vy dva! Máte trénovat!" vyrušil mě Stuart v úmyslu Davida políbit a tak jsem si jen opřela hlavu o jeho nahou hruď.
,,Má pravdu." usmál se David když jsem se na něj podívala a znovu mě povalil pod sebe. Pohladila jsem ho po pevném břiše a on mě konečně políbil.
,,Hej!" zakřičel na nás Stuart, který si v křesle četl noviny, a oba jsme se na něj nevinně podívaly.
,,Trénovat! A to tak, že hned!" poručil, ale já viděla ten úsměv který se mu rozlíval po tváři, a který se snažil zakrýt novinami.
,,Tak pojď princezno." vyzvedl mě na nohy David a já ho nečekaně praštila do břicha. Sice se trochu předklonil, ale já jsem pochybovala, že by ho to bolelo.
,,Tohle bylo zákeřný!" zakřičel a já vzala nohy na ramena.
,,Stejně tě chytnu a pak už tě nikdy nepustím." zasmál se a já na něj vyplázla jazyk.
,,No počkej!" zahrozil a vyběhl mým směrem. Ano zamilovala jsem se, zamilovala jsem se do Davida.

Těsně před zápasem

,,Emily, ta norka tě převálcuje!" křičel na mě Stuart těsně před zápasem.
,,Já vím Stuarte." zamumlala jsem mu nazpět a on mi dál zavazoval zápěstí.
,,Jsi si vědoma toho, že tě může zabít?"
,,Ano." vydechla jsem. Opravdu jsem si toho vědoma byla, ale tohle je poslední zápas. Slíbila jsem to Stuartovi a po dlouhém nátlaku i Davidovi.
,,Kde je David?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
,,Říkal, že dorazí." odpověděl mi můj trenér, a já bůh ví proč posmutněla. Co když nepřijde? Co když...
,,Princezno."
,,Davide!" vykřikla jsem, vytrhla jsem se Stuartovi a skočila kolem krku Davidovi.
,,Myslela jsem, že nepřijdeš." zamumlala jsem mu do trika a on mě silně objal.
,,Slíbil jsem ti to." odpověděl mi a já ho políbila. On byl to co jsem teď potřebovala.
,,Tak jo Emily, pojď sem." přerušil nás Stuart a já neochotně sundala nohy z Davidova pasu.
,,Dobře Emily, Girden ví koho máš za svůj vzor, dej si na to pozor. Pamatuješ na ten finální zápas Boyky s tím Brazilcem?" mluvil ke mě Stuart a já si tu scénu vybavila. Boyka tehdy málem prohrál, ten Brazilec mu dal tehdy pořádně zabrat a ještě mu zničil koleno.
,,Jo pamatuju." přikývla jsem.
,,Takhle nechceš dopadnou, že ne?" zvedl ke mě obočí a já zavrtěla hlavou. Nedokážu si tu bolest ani představit, ale věděla jsem že bych se nevzdala, stejně jako Boyka.
,,Emily! Vnímej mě sakra!" napomenul mě Stuart a já se mu podívala do očí, do očí které za necelý měsíc vyhasnou. Tenhle zápas bude pro něj, pro něj ho vyhraju a odejdu se zdviženou hlavou.
,,Já tě vnímám pro kristovy rány!" vykřikla jsem a on si mě zabalil do náruče. Nečekala jsem to, ale když jsem ucítila jeho silnou náruč, uvolnila jsem se.
,,Holčičko, jen přežij dobře?" prosil mě a mě se z oka vykutálela slza.
,,To víš, že přežiju." odpověděla jsem mu a on mě propustil ze své náruče.
,,Stuarte, jsi si jistý, že jí do toho necháš jít?" vložil se do toho David a já pokroutila očima.
,,Je to tvrdohlavej mezek, Davide." pokrčil rameny Stuart.
,,Hele pánové! Já jsem tady!" dala jsem si ruce v bok, postavila jsem se a oba se na mě podívaly.
,,Pojďte sem, oba." usmála jsem se a oba jsem objala. Dva nejdůležitější muži v mém životě. Nemohla jsem mít lepší podporu a já vím, že to zvládnu.
,,Emily, chci s tebou ještě mluvit." zašeptal mi do ucha David a já se od obou odtáhla.
,,Stuarte, můžeš?" řekla jsem Stuartovým směrem a on hned pochopil.
,,Jo jasně." zamumlal a pak se po něm slehla zem.
,,Emily, chci abys, když to bude zlé...abys to vzdala." promluvil tiše a vzal mě za ruce.
,,Davide, nevím proč mě o to žádáš. Nenechám se zabít." usmála jsem se a on mě nečekaně silně objal.
,,Memento mori, princezno." řekl a dotkl se mého zátylku, kde jsem ty slova měla vytetované.
,,Já vím." oplatila jsem mu dotek, ale na jeho krku, a on si opřel svoje čelo o moje.
,,Zvládneš to, slib mi to."
,,Ale Davide, jistě že to zvládnu." řekla jsem a on mě políbil. Byl to dlouhý, hluboký polibek který mi připadal jako na rozloučenou. Píchlo mě u srdce při pomyšlení, že by to mělo být opravdu naposledy co ho políbím a mě se do očí začali tlačit slzy.
,,Princezno, neplakej." konejšil mě a zabalil si mě do náruče.
,,Tohle vyhraju pro Stuarta, je to poslední zápas a já té blondýně natrhnu zadek!" řekla jsem hrdě a on mi palci setřel slzy z tváře.
,,Omlouvám se, že ruším, ale začínáme." oznámil nám Stuart a já se naposledy přitiskla na Davidovi rty.
,,Neopouštěj mě." zaprosila jsem a on vzal mou bradu do svých prstů.
,,Nikdy princezno." zašeptal a dal mi pusu na čelo, při které jsem zavřela oči.

Byl čas postavit se té holce. Společně se Stuartem jsme vyšli vstříc kleci, mojí kleci. Já jsem její vládkyně a já jí taky zůstanu.