The bride's death✔️

29.Kapitola

Stala jsem u otevřené rakve a dívala se na může, který zabil moje rodiče, na muže který mi byl rodinou a který mi dával vše co jsem kdy potřebovala. Vzdal se svého snu a ujal se malé holky, které nešťastnou náhodou zabil rodiče. Jestli jsem ho za to nenáviděla? Ne. Na svoje rodiče jsem si nepamatovala, ale Stuart, Stuart byl mou rodinou. Myslím, že kdybych se to všechno dozvěděla dřív, možná bych byla naštvaná, ale odpustila bych mu. Vždyť se o mě postaral, neskončila jsem v nějakém sirotčinci bez výhledu na budoucnost. Ne. Dal mi domov, lásku a vychoval mě.
,,Stuarte, nezlobím se na tebe. Ty jsi byl moje skutečná rodina. Chybíš mi, trenére." zamumlala jsem mu a David, který stál po mém boku, mě objal.
Obřad byl nádherný. David se postaral úplně o všechno, od květin, přes nádhernou mahagonovou rakev až po všechny kteří Stuarta znali.
,,Emily, je mi líto co se stalo." přišel ke mě Charlie, barman z Růže a objal mě.
,,Stuart byl super chlap a miloval tě." dořekl a políbil mě na čelo.
,,Děkuju Charlie." zašeptala jsem a on se na mě usmál. Když odešel mezi ostatní otočila jsem se k Davidovi.
,,Jeho rodiče...dlouhou dobu s ním nemluvili...jsou tu?" zeptala jsem se, ale on pokroutil hlavou.
,,Byl jsem za nimi osobně, ale...no řekli mi, že žádného syna nemají."
,,Aha." vydechla jsem smutně a sklopila hlavu ke Stuartovi. Jeho rodiče se nikdy nesmířili s tím, že se mě ujal a tím zahodil svou kariéru. Zbyla jsem mu jen já, Charlie a pár dalších lidí kteří tu byly. Mohlo tu být asi kolem patnácti lidí, ale ke mě přišlo jen pár z nich. Nezazlívala jsem jim to, Stuart žil pro mě, všechno ostatní pro něj bylo nepodstatné.
,,Stuarte...zničila jsem ti život." povzdechla jsem si, David mě políbil na čelo a přejel po něm palcem.
,,Právě naopak holčičko." uslyšela jsem mě moc dobře známý hlas a prudce jsem se otočila. Za mnou stál Stuart v celé své průhledné krase, na sobě měl ten samý oblek který měl oblečený v rakvi a já musela párkrát zamrkat.
,,Stuarte?" vydechla jsem a otočila se na všechny lidi. Všichni se pomalu zvedali a odcházeli.
,,Jak...jak to?" vysoukala jsem ze sebe a průhledný Stuart se podíval na Davida, který mě objal, položil si hlavu na moje rameno a sepnul ruce na mém břiše. Okamžitě mi došlo kdo je toho příčinou.
,,Davide." vydechla jsem šťastně a on mě políbil na krk.
,,Jsem rád, že jsi šťastná holčičko. Omlouvám se za to co jsem udělal tvoji rodině." promluvil Stuart a já k němu udělala pár kroků. Chtěla jsem ho obejmout, ale zřejmě bych sáhla do prázdna.
,,Stuarte, ty jsi moje rodina." zavzlykala jsem a on ke mě natáhl ruku, bez přemýšlení jsem ho za ní vzala a on si mě přitáhl do náruče.
,,Cože?" uslyšela jsem Davida a otevřela jsem oči. Až teď jsem si uvědomila, že mě Stuart skutečně objímá a já ho cítím. Zvedla jsem zmateně hlavu na usmívajícího se Stuarta.
,,Nebude to dlouho trvat a ty to pochopíš." promluvil ke mě a pohladil mě po tváři.
,,Strašně mi chybíš." zašeptala jsem a znovu jsem se k němu přitiskla.
,,I ty mě zlatíčko, ale pamatuj si, že budu tady..." začal a dotkl se mého hrudníku.
,,...teda, když se David uskromní." zasmál se a já taky.
,,Pro tebe tam bude místo vždycky...tati." řekla jsem a on mě okamžitě objal.
,,Je krásný to od tebe slyšet." zašeptal mi do vlasů a pak mě pomalu pustil.
,,Je čas Emily, nech mě jít." usmál se a já si utřela uslzené oči.
,,Sbohem Stuarte Castello." zašeptala jsem potichu, on mě naposledy políbil na čelo a když jsem otevřela oči, zbyly po něm jen moje prázdné ruce.
,,Davide..." řekla jsem zoufale a on byl v tu chvíli u mě a schoval mě do své náruče. Nikdy bych nemohla být vděčnější, že tu se mnou je a že ho zavolal kvůli mě.
,,Princezno je tu něco co bych rád vyřešil." řekl mi po chvíli a já k němu zvedla hlavu.
,,Jde o to, že se tě mohl dotknout, víš jen já se můžu dotýkat duší. Začínám mít podezření, že budu mít tu nejkrásnější konkurenci." usmál se a já se zamračila.
,,Myslíš, že to má něco společného s tím tetováním?" zeptala jsem se.
,,Možná, ale to nezjistíme, dokud to nezkusíme." usmál se a vzal mě za ruku. Otočila jsem se ještě k rakvi a podívala se na spokojeně se tvářícího Stuarta, vypadal jako kdyby spal.
,,Stuarte, děkuji ti za všechno co jsi pro mě udělal. Měj se tam nahoře krásně. Miluji tě." řekla jsem, pohladila ho po spojených, chladných rukách a David mě vzal kolem ramen.
,,Nevím jak ti poděkovat za to co jsi pro něj udělal Davide." začala jsem když jsme nasedli do auta a on se ke mě otočil.
,,Emily, tohle byla maličkost. Chci abys byla šťastná princezno a vím jak moc pro tebe Stuart znamenal." řekl s milým úsměvem a já ho objala kolem krku.
,,Miluju tě Davide." zašeptala jsem mu do vlasů a on mě víc stiskl.
,,I já tebe princezno."