The bride's death✔️

7.Kapitola

Čím déle jsem byla sama, tím horší to bylo, a tím větší strach mě pohlcoval. Vraceli se mi všechny okamžiky toho večera, všechna bolest a potupa. Zabila jsem ho, zabila jsem člověka...opakovala jsem si v duchu, a ani jsem si neuvědomila kdy moje tělo ovládly vzlyky.
,,Princezno, klid. Jsem tady." uslyšela jsem za sebou a během chvilky jsem byla znovu v Davidově náruči. Lehl si naproti mě a já se schoulila na jeho hrudi, kdyby to šlo, scvrkla bych se aby mě mohl obejmout celou.
,,Zabila jsem ho." vzlykla jsem a on mě pohladil po vlasech.
,,Dostal co si zasloužil. Zabil bych ho sám, ale našel jsem vás až když bylo pozdě." zašeptal mi do vlasů.
,,Jak si věděl kde mě máš hledat?" zeptala jsem se a podívala se na něj.
,,Zaslechl jsem jednoho kluka v baru. Říkal něco o divoké holce s černými vlasy, uličkou za barem a..." odmlčel se a zatnul čelisti.
,,Co?"
,,A jeho kamarádovi který jí naučí jak být poslušná." vydechl a já mu obličej znovu zabořila do trika.
,,Nemysli na to, je to pryč." pohladil mě po rameni a sám se otočil na záda.
,,Díky tobě mám úplně mokré triko." postěžoval si, ale usmíval se. Pak si ho přetáhl přes hlavu a já otevřela pusu. Jeho hrudník byl celý zjizvený. Dlouhé hluboké jizvy se mu táhly až k břichu.
,,Neptej se." zabručel když si všiml kam koukám a přitáhl si mě do náruče. Opřela jsem si hlavu o jeho tělo a ruku omotala kolem jeho břicha.
,,Emily, vůbec nevíš kdo jsem a takhle se kolem mě omotáš?" zeptal se a já chtěla ruku z jeho břicha stáhnout, on jí ale přikryl svojí a tak mi nedovolil jí dát pryč.
,,Neřekl jsem že mi to vadí." podotkl a já se na něj pokusila podívat.
,,Kdo vlastně jsi Davide?" zeptala jsem se a on se podíval z okna.
,,Nemůžu ti říct pravdu a nechci ti lhát Emily. Jednou...jednou se to dozvíš, ale teď bys měla spát." zamumlal a znovu se na mě podíval.
,,Trhni si pane tajemný." odsekla jsem a víc se k němu přitiskla. Uklidňovalo mě teplo jeho těla a když mě začal hladit po zádech usnula jsem.

,,Ty malá čubko!" zakřičel na mě ten druhý a hranou dlaně mě znovu poslal k zemi. Do háje Emily, dva nezvládneš! křičelo na mě moje svědomí, ale já se jen usmála. To se ještě uvidí. Znovu jsem se zvedla, ale než jsem stihla cokoliv udělat ten černovlasý, Erik, mi dal ránu do břicha a já se předklonila. Ten druhý nezahálel a během chvilky jsem měla ruce spoutané za zády.
,,Tohle je nějaká dračice Eriku, ty si umíš vybrat." smál se na svého kamaráda ten co mě držel a já se snažila vzpamatovat.
,,Neboj se hned jí donutím spolupracovat." zašklebil se Erik a roztrhl na mě moje tílko takže jsem tam stála jen v podprsence a kalhotách.
,,No, hezký!" řekl uznale Erik když si mě prohlížel jako kousek na nějaký výstavě a já mu plivla do obličeje. To jaká to byla chyba mi došlo vzápětí.
,,Špatnej tah holka." řekl když si utřel mou krev z obličeje a já jsem hned na to schytala dvě facky každou z jedné strany. Obličej mi brněl a hlava se mi motala, to že jsem viděla dvojmo to celé ještě zhoršovalo.
,,Hele Eriku, jestli ji chceš umlátit tak to s tím nechci mít nic společného." ozval se ten za mnou, pustil moje ruce a já znovu skončila v prachu. Nevnímala jsem, snažila jsem se postavit na nohy, ale když jsem se dostala na všechny čtyři Erik mě nakopl a já uslyšela zapraskání následované bolestí v boku.
,,Tak co, budeš hodná?" zeptal se když si mě k sobě přitáhl blíž. Pořád jsem seděla na zemi obalená prachem a mojí krví, ale ani to mě nedonutilo vzdát se a čekat až si to se mnou užije.
,,Schoř v pekle!" plivla jsem mu do tváře, skočila jsem po něm a povalila ho pod sebe. Bolest v boku mě nezajímala, zajímal mě jen jeho hnusnej obličej ze kterého jsem pěstmi strhávala ten odporný úšklebek.
,,Emily! Emily vzbuď se!" budil mě naléhavý hlas a než jsem svou ruku stihla zarazil, dala jsem tomu dotyčnému pěstí.
,,Sakra!" zaklel a já si konečně uvědomila, že už to není sen, ale realita a ten koho jsem praštila byl David.
,,Bože Davide! Já...já se omlouvám!" koktala jsem zatímco se David držel za obličej.
,,Ukaž podívám se na to." rozhodla jsem a sundala mu ruku z obličeje. Nikdy neměl ani škrábnutí a usmíval se.
,,Mě jen tak nezraníš Emily! Já jsem smrt!" zakřičel na mě se šíleným smíchem na tváři.

S trhnutím jsem se posadila a snažila jsem se zorientovat ve tmě které vládlo mým pokojem. Můj dech se začal zpomalovat a já se podívala na místo vedle sebe, bylo prázdné. David tu nebyl.
Chtěla jsem si znovu lehnout s vědomím, že přeci jen odjel, když jsem uslyšela klapnutí dveří od lednice. Zaposlouchal jsem a pak jsem vstala z postele.
,,Proč nespíš?" zeptal se mě David se sklenicí džusu v ruce a opřel se o linku.
,,Já...měla jsem zlý sen. Kdo doopravdy jsi Davide?" vysoukala jsem ze sebe a on sklenici položil na linku za sebou. Udělal ke mě pár kroků, ale já jsem, pořád ještě ovlivněná snem, ustupovala.
,,Co se děje Emily?" zeptal se mě a já jen pokroutila hlavou.
,,Kdo jsi?!" zeptala jsem se víc nahlas a on si povzdechl.
,,Nemůžu ti to říct jasný?! Nikdy bych ti neublížil, to přeci víš." řekl a já se mu podívala do očí. Měl pravdu, nikdy bych nevěřila že mi on může ublížit. To díky němu jsem se cítila tak v bezpečí a já jen tak nikomu nevěřím.
,,No tak, pojď sem." vyzval mě a natáhl ke mě ruku za kterou jsem ho hned vzala a on si mě přitiskl na hrudník.
,,Nikdy ti neublížím, přísahám." zamumlal mi do vlasů a já mu věřila. Ať už ten sen znamenal cokoliv, jemu jsem jeho slova věřila.