Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola čtvrtá] - Nemáš s tím nic společného

Chápala to. Všechno už chápala. Důvod proč ji věznil, všechno najednou zapadalo do sebe. Stěna v její mysli se rozpadla a ona už věděl, kde to strašlivé slovo slyšela.

Bylo to chvíli potom, co zmizel její otec, Tristan. Ona zůstala sama a jako sirotka se jí ujal Arwell. Vzal jí k sobě domů a nechal ji tam bydlet. Tehdy to ještě nechápala, pořád se ptala, kde je její tatínek a proč se nevrací. Jednou se vzbudila uprostřed noci a sešla dolů, kde uviděla Arwella položeného v knihách. Nevšiml si, že k němu přistoupila, tak moc byl zahleděný ve vlastních myšlenkách. Na pergamenu před ním zahlédla to slovo.

"Co to je?" zeptala se.

Arwell leknutím nadskočil. "Pro pána, co tu vyvádíš?"

"Nemohla jsem spát? Co to je?" ukázala na slovo na stole.

Arwell nevypadal na to, že by byl zrovna nadšený, ale nakonec si povzdechl a řekl: "Rituál."

"Jaký?"

Zasmál se. "Špatný i dobrý."

"Ale jak může být něco dobrého a zároveň špatného?"

"No víš," začal a bylo vidět, že se snaží dobře vybírat svá slova. "Záleží na tom, k čemu to použiješ. Když kvůli tomu rituálu uděláš něco dobrého, tak je to v pořádku, ale v případě, že uděláš něco zlého, třeba někoho zabiješ, bude to opravdu moc špatné."

"Proč by chtěl někdo někoho zabíjel?"

"To máš tak děvče, dotyčný potom zesílí, opravdu moc a může pak udělat hodně špatné věci, které před tím nemohl."

"Lidé jsou zlý."

"Ano to jsou, ale ne všichni, na to nezapomínej a teď už jdi spát."

Byla tehdy ještě hodně mladá, nechápala, proč někdo někoho zabijí. Důležitější však v tu chvíli byl fakt, že už věděla, proč ji Saer o tom rituálu říkal.

"On chce, aby mě Dann zabil," řekla nahlas.

Seth i Arwell po ní hodili nechápavé pohledy.

"Saer, on chce, aby Dann vykonal rituál Damnatio, proto mě tam věznil, chce, aby mě zabil. Pak už nebude muset Danna držet pomocí kouzel. Prý musel sehnat jednu důležitou věc, proto jsem tam byla tak dlouho."

"Dává to smysl a jestli je to pravda, máme tady obrovský problém," řekl Arwell rozmrzele.

"Musíme odtamtud Dana dostat."

"To ti Holmec v žádném případě nedovolí," řekl Seth okamžitě.

"Jenže to mě ani trochu nezajímá," odsekla.

"Uklidni se. Dnes je schůze, hned po večeři. Řeknu mu tuhle novou znepokojující informaci a jsem si jist, že ho přesvědčím," ujistil ji Arwell s ledovým klidem.

Gab poslušně přikývla, ale v hlavě se jí už rodil vlastní plán.

***

"Ani trochu se mi to nelíbí. Víš, že tě Holmec může s naprosto klidným svědomím vyhodit?" varoval ji snad už po sté Seth.

"Nevyšiluj. Jen řeknu poklidně svůj názor," uklidňovala ho Gabriella. Seth jí slíbil, že ji zavede na místo, kde se ta schůzka koní, a tak slib plnil, ovšem s nesčetný počtem připomínek.

Objevily se před nimi obrovské dveře. Seth naznačil, že to jsou ony. Váhavě vzala za kliku a otevřela. Všichni v místnosti přestali mluvit a stočili pohledy na ni.

"Co tu proboha vyvádíš? Tady nemáš co dělat. Absolutně se tě to netýká!" vykřikl Holmec.

Pár vteřin stála nehnutě, než si uvědomila, co jí právě řekl.

"Není to moje věc?" zopakovala po králi a nezapomněla na sarkastický tón. Pomalými kroky zamířila směrem k němu. "Stála jsem v první linii, když tahle válka začala. Kvůli člověku, který ji začal jsem přišla nejen o svého otce a draka, ale taky o člověka, který byl můj nejlepší přítel a možná i něco víc. A k tomu všemu, se ten samý člověk snaží o to, aby mě jeho syn zabil a přešel tak na temnou stranu. Mám pocit, že je to moje věci mnohem víc, než vaše." Pomalu směřovala ke křiku, ale naštěstí se ještě dokázala včas ovládnout. Ostatní přítomní strnuli a čekali, co se bude dít. "Nestojím o lítost, chci jen, abyste mě vyslechl," dodala po chvíli.

"Dobře. tak tedy mluv," odvětil Holmec.

Gabriella, která takovou odpověď vůbec nečekala, pouze zalapala po dechu. Nevěděla, co říct.

"Ale honem, nemáme na to celý den."

Zformulovala si v hlavě odpověď a vylovila ji nahlas. "Chci jít se svou letkou zachránit Danniella."

"Ne."

Ani se nehnula. Čekala mnohé. Že ji vyhodí už ve dveřích, nebo že stačí říct a zavře ji do vězení, ale to, že se ani nezamyslí nad jejím požadavkem a naprosto klidně to zamítne, opravdu nečekala.

"Al-ale proč?"

"Nebudu riskovat životy svých zvířat... a jezdců na záchranu nepřítele."

"Ale Dann není nepřítel!" vykřikl náhle, aniž by si to plně uvědomovala.

"Pomáhá nepříteli. To z něj automaticky nepřítele dělá a teď odejdi."

"Ne. Ne to nemůžete. Uvědomujete si, koho odmítáte zachránit?"

"To opravdu netuším. Pouč mě." Jeho čím dál sarkastičtější tón by ji normálně donutil stáhnout se, ale v tu chvíli se rozhodla to naprosto ignorovat.

"Někoho, kdo nás má podle legendy všechny zachránit. Jestli zemřeme, tak za to budete moc jen a jen vy!"

"Tak dost, stráže vyveďte ji. Nejradši bych tě nechal okamžitě zavřít."

Dva strážní k ní přistoupili a jakoby nic ji táhli ke dveřím. "Tak klidně, ale pravdu tím nezměníte!"

Vyhodili ji za dveře, kde stál o stěnu opřený Seth.

"Poklidně řekneš svůj názor, hm? Jestli tohle znamená u tebe poklidný, tak by mě opravdu zajímalo, jak to vypadá, když se naštveš," uchechtl se a pomohl jí na nohy.

"Sklapni," procedila mezi zuby Gabriella.

"Ne vážně, udělala jsi na něj opravdu dojem." Na tváři se mu objevil široký úsměv.

"Upozorňuju tě, že jsem naštvaná, tak si radši moc nevyskakuj. Strávila jsem sice posledních pár let zavřená, ale zadek ti ještě nakopat dovedu."

Seth zvedl ruce v obranném gestu. "Promiň, nechtěl jsem tě vytočit. Co budeme dělat?"

"To nevím," odvětila tentokrát sklesle. "Bez draka to nemám šanci zvládnout, a když mi nepůjčí jedno z těch proklatých zvířat, nemám to smysl ještě víc."

"Něco vymyslí-"

"To je dobrý. Půjdu si lehnout a snad něco vymyslím." Usmála se na Setha a zamířila do svého skromného pokoje.

Lehla si do postele a zavřela oči, z toho rozčilení však nemohla vůbec usnout. Do chvíle, než šla na tu schůzi měla stále ještě naději, že půjde Danna zachránit, ale potom, co Holmec řekla jasné a rezolutní "ne", netušila, co bude dělat. Přála si, aby tam byl Orsik, ten by to jistě dovolil.

Přetočila se na levý bok. Tvář zabořila do polštáře a rozhodla se na nic nemyslet.

Náhle ji přepadl podivný pocit, jakoby se ji někdo snažil někdo dostat do hlavy. Nebyl to někdo, kdo by se o něco takového pokoušel dřív, takový pocit ještě nezažila.

Po několika vteřinách se jí v hlavě ozval slabý, tichý hlas. "Gabriello?" Okamžitě ho poznala.

�\R/ޟ