Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola dvacátá druhá] - Ochráním tě

Danniell stál na nádvoří. Kolem něj pobíhali zmatení dračí jezdci a vojáci. Někteří hledali svou letku, někteří věc, která se jim ztratila a jiní zkrátka nevěděli, co dělat.

Když ráno oznámil svůj další plán, nastal chaos. Velitelé vydali okamžitě rozkazy, aby se vojáci připravili k odchodu.

„Kde jsi?" ozval se mu v hlavě známý hlas.

„Dole na nádvoří, čekám tu na tebe." Ničeho dalšího se už do Ferretha nedočkal.

Drak s ním přerušil spojení. I přesto Dann stále cítil jeho přítomnost někde poblíž. Vzhledem k okolnímu zmatku a hluku ani nezaznamenal, že jeho drak přistál přímo za ním. Až když se otočil a polekal, zjistil onu skutečnost.

„Tohle mi nesmíš dělat," řekl nahlas.

Ferreth se omluvil, ale na tváři mu viděl spokojený výraz.

„Viděl jsi Gabriellu?"

„Ne."

„Dneska jsi možná až moc stručný," ucedil Danniell a rozhlédl se kolem sebe, stejně jako to udělal tolikrát předtím, ale Gabriella nikde nebyla.

„Je se svou letkou. Domlouvají se někde venku mimo sídlo, kde není takový rozruch."

„Já jsem si myslel, že to nevíš."

„Mluvil jsem s Verathem."

No jo vlastně, na tohle zapomněl. Draci se mezi s sebou dokázali domlouvat.

Když už konečně věděl, kde se nachází, mohl svou pozornost přesunout jinam. Dračím jezdcům velel on a Gab. Velení vojáků přenechal na Tobanovi, Issacovi a Malonovi. Ti tři se za těch pár dnů docela spřátelili. Snažil se je najít, byl čas na odchod.

Zahlédl je všechny tři u jednoho ze sloupů dlouhého podloubí, jak si pravděpodobně domlouvají bojovou strategii. Vyrazil k nim, ale cestu mu znesnadňovali vojáci, kteří tam stále ještě pobíhali.

Jeho přítomnost zaznamenali až ve chvíli, kdy promluvil: „Měli bychom už vyrazit," oznámil jim.

Očekával nějaké protesty, že ještě nejsou připraveni, či něco podobného, ale oni pouze přikývl a začali pokřikovat různé rozkazy.

Během několika minut byli všichni vojáci seřazení ve svých jednotkách a připraveni k odchodu.

Danniell nad takovou morálkou žasl, ale jak sám před několika vteřinami řekl, nebyl čas na zdržování, museli jít.

Sám pak myslí vyhledal dračí jezdce a rozdal jim informace. Poté vyšplhal na Ferrethův hřbet a lehkým kývnutím dal velitelům vědět, že vyráží. Jeho drak se odlepil od země a o několik vteřin bylo sídlo Tërath daleko pod nimi.

Společně s Gabriellou v čele letěli do bitvy. Saer o nich již dávno věděl, tím si byl Dann naprosto jistý, bohužel tak ztráceli výhodu momentu překvapení.

Perth a ostatní měli dorazit o něco později. Stále ještě si musel přehrávat události předešlých dní a i přesto se tomu těžko věřilo. Zjištění, že Alfa není vlastně Alfa, bylo asi nejvíce překvapující.

Nenápadně stočil pohled na Gabriellu. Byla zamyšlená. Hleděla někam do dálky a z tváře jí zmizel úsměv, který jí poslední dobou tak často doprovázel.

„Možná by bylo lepší, kdyby ses v tuto chvíli spíš soustředil na podstatnější věci, než na ni." Leknutím s sebou trhl. Už dlouho se nestalo, aby ho Ferreth vylekal tímto způsobem.

„Jak můžeš vědět, o čem přemýšlím? To my snad čteš myšlenky?" obořil se na něj naštvaně, možná trochu víc, než jak původně chtěl.

„Abych něco takového uhodl nepotřebuji číst tvé myšlenky. Je to naprosto jasné. Miluješ ji, to už všichni víme. Nedovol, aby tě ale takové pocity oslabovaly."

„Kdy ses stal mým osobním psychiatrem?"

„Jen konstatuji fakta."

Protočil panenky a vytěsnil draka z mysli. Pohled mu ještě jednu zabloudil na Gabriellu. Možná měl Ferreth pravdu. Měl by se soustředit na svůj úkol. Povzdechl si. Bál se, co by bylo, kdyby se jí něco stalo. Už si nedokázal představit život bez ní. Ochrání ji, i za cenu vlastního života.

***

Jeho plán byl prostý. Tak nějak tušil, kde na něj bude Saer čekat. Hlavní lidské město Glimmermond bylo jím už hodně dlouho obsazené. Cesta k němu však ztěžovaly stráže po celé zemi. Nejvíc se jich nacházelo v městech. Hlavní město elfů, Darkstall, bylo nejblíž a proto tam taky mířili. Dalším cílem se stal Eastbreak, spojenecké město skřítků. Skřítkové měli jen jedno město, obvykle se totiž nacházeli spíš pod zemí nebo ve skalách.

Už od začátku byli ve značné přesile. Dařilo se jim ničit obranu menších měst a u elfího města se k nim přidali i černí draci. V ten moment získala jejich armáda velice cennou pomoc.

Elfové se vrhali na královské vojáky jako na nějakou zvěř. Voják za vojákem padaly jejich řady k zemi a když se země dotklo poslední bezvládné tělo královské stráže, začal se všude rozléhat jásot a vítězný pokřik.

Danniellovi to bylo sice velice podezřelé, ale nechal si svou myšlenku pro sebe.

Chtěl tam chvíli zůstat, aby si mohli odpočinout, ale jeho nápad byl okamžitě zavrhnut. Nikdo se nechtěl zastavovat. Eastbreak leželo nedaleko, takhle to alespoň tvrdila Gabriella.

I když se to zdálo nemožné, vojáci nezpomalovali. Valili se zemí jako smrtíví lavina. Draci doletěli na místo za jeden den, vojáci se zpožděním dvou dnů, ale už tam prakticky nebyli potřeba. Eastbreak bylo dobyto zpět. Skřítkové se radovali.

Ten večer zůstali ve městě skřítků, aby tam nabrali síly. Přímo uprostřed náměstí rozdělali velký oheň kolem kterého se usadili, nevešli se tam všichni, náměstí bylo celé zaplněné. Skřítkové si tam poté vyprávěli příběhy, jak vypadalo jejich město předtím, než se z něj stalo to, co se z něj stalo.

Dříve to bylo impozantní životem kypící místo plné radosti a štěstí. Přes den tam panoval klid, ale v momentu, kdy slunce zapadlo, oživlo to tam a začaly oslavy až do pozdních hodin ranních. Skřítkové tam celou noc tančili, zpívali a radovali se ze života. Dole v podzemí se nacházely kovárny, kde muži pracovaly se železem, jako to u skřítků bývalo odjakživa zvykem. Kromě toho odtamtud vedly několik kilometrů dlouhé tunely, ty se již celé věky nepoužívaly. Spojovaly všechny pevnosti skřítků. Chodilo se skrze ně tam a zpátky, pro trpaslíky mnohem pohodlnější a bezpečnější cesta. Bohužel mezi jednotlivými skřítky vládlo dlouho napětí a proto se na ty tunely tak nějak zapomnělo.

Dann s neskrývaným zájmem poslouchal.

Když už u ohně zbyl vzhůru jen on, Gabriella a několik dalších, pochopili, že je již čas jít spát. Sám se rozhodl přespat na jedné z hradeb, měl tak mnohem lepší výhled, kdyby se blížilo nebezpečí. Gab souhlasila, že tam půjde s ním a budou se v noci střídat v hlídkách.

„Cítím napětí ve vzduchu. Konečná bitva se blíží a všechno a všichni tady to už ví," řekla zatímco si prohlížela krajinu.

Já cítím strach, to by nejradši odpověděl, ale místo toho mlčel.

Podívala se mu do očí. „Bojím se, ale ne tak, jako když jsme šli do první války. Teď je to jiné."

„Taky mám obavy, ale nemusíš mít strach. Ochráním tě, i kdyby to mělo stát můj život."

„Ne, ty jsi mnohem důležitější, než já. Když zemřu přijdete o jednoho dračího jezdce, když zemřeš ty... přijdeme o jakoukoliv šanci na úspěch."

Vzal Gabriellu kolem ramen a zhluboka se jí zahleděl do očí. „To už nikdy neříkej. Pro mě jsi nejdůležitější ty. A teď už běž spát, vezmu si první hlídku." Chtěla protestovat, ale pak jí došlo, že je to zcela zbytečné.