Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola desátá] - Chovej se rozumněji

Seth na ni chvíli hleděl, jakoby snad čekal, že náhle vyskočí a zakřičí: „Dělala jsem si srandu!"

Ohlédl se po strážích a pak se k ní naklonil. „Uvědomuješ si doufám, že jsme od rána do večera hlídaný?"

Podívala se na dva muže stojící opodál a opět na něj. „No a?"

Povzdechl si. „Tohle tady už jednou bylo, Gabriello. Chytáš se každého stébla naděje, které se ti připlete do cesty a vůbec nepřemýšlíš o následcích."

„To nepopírám, ale ty si musíš něco dost důležitého uvědomit. Člověk se může rozloučit se vším, jenom ne s nadějí. Všichni to už možná vzdali, ale já rozhodně ne."

„Neříkám, že jsem to vzdal, jenom mi přijde hloupé hnát se za něčím, co je očividně past. Minule jsi měla pravdu a vyšlo to, ale ne vždycky jde všechno přesně podle tvých představ. Jako velitelka bys ses měla chovat mnohem rozumněji, a ne jako malé dítě." On sám vypadal dost překvapeně z toho, co řekl. Na to už však bylo pozdě.

„Tohle si myslíš? Fajn. Já tvoji pomoc nepotřebuju." Prudce se zvedla od stolu. Vzala dopis i deník a odkráčela pryč.

***

Možná bych měla přestat být tak impulzivní, napadlo Gabriellu. V jednom měl Seth pravdu. Mohla to být past. Seděla na posteli s hlavou opřenou o zeď. Vedle ní ležel Dannův deník. Dlouho si v něm četla. Zjistila o Dannovi spoustu věcí, o kterých předtím neměla ani tušení. Nevěděla, jak moc ji měl rád. Pevně věřila, že to on ji poslal zprávu o své tašce a věřila i tomu, že to on napsal ten dopis. Poradí si i bez Setha. Voják neustále hlídal její pokoj, šel všude, kam šla ona. Musela se ho nějak zbavit, ale jak?

Vstala z postele a přešla ke dveřím. Stráž za ní okamžitě zamířila. Musí se mu ztratit z dohledu. Brzy měla být čas večere. Spoustu skřítků, dračích jezdců a určitě i vojáků půjde ve skupinkách na jídlo. Dělala, že i ona jde, aby voják nepojal podezření. Pokusila se s ním navázat řeč, ale nevypadal na to, že by si chtěl nějak zvlášť povídat. Pomalu procházela chodbami.

Už je slyšela a po chvíli i viděla. Nedokázala spočítat, kolik jich tam bylo, ale stačilo to na to, aby se vojákovi ztratila z dohledu. Někteří jezdci si jí všimli a myslíc, že jde za nimi, na ni s radostí mávali. Usmála se a přidala do kroku, vklouzla do davu a prodrala se jím na druhou stranu. Usmála se, když zjistila, že za ní voják není. To se však mohlo každou chvílí změnit. Zamířila opačným směrem, než ostatní doufajíc, že ještě chvíli zůstane nikým nepozorována.

Pravděpodobně bylo víc únikových cest, ale ona je neznala. Pamatovala si, kudy jít do stájí a odtamtud už lehce vyšla ven. Tam byla tma. Několikrát zamrkala, aby se její oči přizpůsobily tmavému prostředí. Jediné, co s sebou měla, byl meč. Mohlo by vzbudit podezření, kdyby měla i batoh s věcmi.

Když se před několika dny vraceli na hipogryfech, stihla se pořádně rozhlédnout. SmallWood byl obrovský les, nicméně, zkušenému oku nemohly uniknout poznávací body. Díky tomu zjistila, kudy přibližně se vydat do sídla Tërath. Kupodivu odtamtud nebylo daleko. Maximálně den, dva chůze.

***

Muž s kapucí přes hlavu se opíral o strom. Byl nervózní. Stále si nebyl jistý, zda to měl dělat. V sázce bylo však mnoho, co mohl ztratit. Neznal ji tak dlouho, tak proč ho tolik hryzalo svědomí? Za zády mu prasklo pár větviček. Prudce se otočil. Stála před ním temná postava. Tu noc byl úplněk a oni stáli na mýtině, na kterou měsíc svítil. Bylo tedy zcela nemožné, aby onen člověk byl tak temný, jakoby stál někde ve stínu. Hned mu došlo, že se jedná o kouzlo.

„Tak? Doufám, že máš pro mě dobré zprávy," řekl Saer vážným hlasem. Teď byl muž docela rád, že mu nevidí do tváře. Jenom to, jak na něj čaroděj mluvil ho děsilo.

Trochu zaváhal, než odpověděl: „Ano, je na cestě. Na místě bude tak za dva dny."

Saer Morgan se ušklíbl. „Výborně."

„A teď je řada na tobě. Dodržíš svou část dohody, že ano?"

„Samozřejmě, za koho mě máš?"

Muž s kapucí pokrčil rameny. „Nejsi zrovna známý svou důvěryhodností." Nervózně přešlápl z místa na místo. Ta otázka ho tížila od chvíle, kdy ho Saer Morgan kontaktoval. „Na co to vlastně potřebuješ? Říká se, že umíš číst komukoliv myšlenky, dokážeš během chvilky zjistit, kdo kde je."

Saer se škodolibě usmál, ale už nic neřekl. Beze slova se otočil a zamířil neznámým směrem.

„Bude v pořádku, že ano?" zvolal za ním muž.

Saer se uchechtl. „Bude s ní nakládáno, tak jak si zaslouží," odvětil a pokračoval.

„Proč po ní vlastně jdeš?" Na to se už však muž odpovědi nedočkal.

***

Šla nepřetržitě už druhou noc. Cítila, že je blízko. Trochu ji trápil štít kolem sídla. Nikdy tam nebyla, takže o něm věděl pouze z doslechu.

Skrz štít projde pouze ten, komu koluje v žilách krev Tërathů a ti, které tam obyvatele sídla chtějí. Tedy, tak se to alespoň vždy říkalo. Málokdo měl tu čest se tam podívat. Přemýšlela, jak vlastně zjistí, že je už u štítu. Bude tam nějaká cedule? Něco jako: Pozor zde začíná ochranný štít rodinného sídla rodu Tërathů?

O malou chvíli později to měla zjistit.

Ušla sotva pár metrů, když jí tělem projel takový podivný pocit. Něco jako tlaková vlna, která do ní, ale nenarazila, pouze projela skrz. Okamžitě se zastavila. Nebyla se tak úplně jistá, zda to bylo ono, či ne, musela prostě jenom doufat. Sídlo už nebude daleko, napadlo ji. Přidala do kroku, úplně zapomněla na své bolavé nohy a že se jí zavírají oči únavou.

Opravdu. Netrvalo dlouho a mezi stromy se začala objevovat světlá omítka. Až v tu chvíli jí došlo, do jak velkého nebezpečí se to vlastně vrhla. Na takové myšlenky však už bylo pozdě. Stála před obrovskou bránou. Byla otevřená. Na sucho polkla a vstoupila dovnitř.

Prošla krátkou chodbou a ocitla se na nádvoří. I přes všudypřítomnou tmu viděla kupodivu dobře. Tu noc byl měsíc v úplňku. Nádvoří dominovala fontána se sochou dračího jezdce a jeho zvířete. Z toho pohledu ji píchlo u srdce. I ona cítila dřív ten pocit, který se jezdci odrážel ve tváři. Pýcha, velkolepost, pocit, že může cokoliv. Její dračí já kdesi hluboko v ní se tiše ozval a ona zatoužila znovu usednout na hřbet svého draka, jako už tolikrát předtím. Zášť k tomu, kdo tohle všechno způsobila se ještě o něco prohloubila, pokud to bylo vůbec možné. Saer Morgan jí toho vzal víc, než dost. Zavrtěla hlavou, aby setřásla všechny myšlenky, které ji kolovaly hlavou. Odvrátila pohled. Všechno bude jako dřív, jen co najde Danna. Ten jí pomůže tohle šílenství zastavit.

Rozhlédla se kolem sebe. Třeba se tu ani neukáže. Co když si to celé vyložila špatně? Možná v tom dopise nebyla žádná skrytá zpráva.

Ticho kolem prořízly kroky. Zprvu nedokázala určit odkud jdou, ale pak si všimla temné postavy. Pomalu mířila k ní. Gabriella nedokázala říct ani slovo. Až když onen člověk vstoupil do měsíčního svitu, poznala ho. Zatajila dech.