Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola pátá] - Taška u Tryhyms Pond

Zůstala nehnutě ležet, pouze otevřela oči. Tušila, že je to s ní zlé, ale až do této chvíle neměla ponětí jak moc.

"Dopis," zopakoval hlas v její hlavě. Nevěděla, kdo to je, i když měla pocit, že ho už slyšela. "V batohu." Po těchto dvou slovech hlas zmizel stejně náhle jako se objevil.

Myslela si, že to byl sen, ale do rána už neusnula. Celou noc proseděla na posteli a přemýšlela o tom, co hlas řekl. Dopis v batohu. Až v brzkých hodinách jí došlo, co tím myslel.

Někdo zaklepal na dveře. "Můžu dovnitř?" zeptal se Seth a vstoupil, aniž by vyčkal na odpověď.

"Co se děje?" zeptala se poněkud zmatená Gabriella.

Seth se usmál. "Bude snídaně, myslel jsem si, jestli bys třeba nešla. Arwell říká, že je to důležité jídlo."

Oplatila mu úsměv a vstala z postele. "Jasně. Počkej venku. Jen se převleču a hned jsem u tebe."

Seth přikývl a svižným krokem vyšel z místnosti.

Rozhodla se o její podivné noci nikomu neříkat. Přeci jen si sama nebyla jistá, co se vlastně stalo, ale tušila, jak to zjistit.

Vyšla z pokoje. Naproti byl o zeď opřený Seth. Hned, jak ji uviděl, vyskočil na nohy a už byl u ní. "Jdeme?"

"Jasně." Instinktivně už zamířila do jídelny. Chvíli šli mlčky, než Gabriella konečně promluvila. "Můžu se tě na něco zeptat?"

"Jo určitě." S úsměvem na ní pohlédl.

"Myslíš, že by mi Holmec dovolil takový malý výlet do SmallWood?"

Seth na ní pár vteřin hleděl, jakoby se úplně zbláznila. "Samozřejmě, že ne," odpověděl konečně.

"Dobrá tedy," řekla. "V tom případě se ho ani ptát nebudu," dodala tiše spíš sama pro sebe.

Seth ji ovšem slyšel. "Měl bych snad něco vědět?" zeptal se s tázavě pozdviženým obočím.

"Nic důležitého, řekla bych."

Pohled, který na ní Seth upíral, jí říkal, že chce vědět víc, ale nebyla si tak úplně jistá, zda mu o jejím plánovaném výletu povědět. Za těch pár dní, co Setha znala, zjistila, že se mu věřit dá, přesto se obávala jeho reakce. Na druhou stranu byla jeho nadřízená a tudíž, když mu něco přikáže, měl by to splnit, i kdyby se jednalo o lhaní samotnému králi. Ano, to by možná mohlo vyjít, kdyby jí nebylo proti srsti využívat svého postavení. Když už ne Sethovi, věděla, komu se s touhle věcí svěřit.

Konečně se před nimi objevily obrovské kovové dveře.

Gabriella si povzdechla. "Přijď potom k mému pokoji, tam ti snad řeknu víc." Povzbudivě se na dračího jezdce usmála a rozhlédla se po místnosti. Úplně vzadu v rohu zaznamenala, obklopeného dalšími členy letky, Artaira. Nechala tam Setha stát a zamířila ke svému strýci.

***

Pobíhala pokoji sem a tam, ve snaze najít všechno, co by se jí snad mohlo hodit. Navíc byla trochu nervózní. Sice to kromě ní věděl jenom Artair, ale tušila, že když její plán odhalí příliš brzy, do SmallWood se v žádném případě nedostane, a navíc bude mít ještě obrovské problémy s Holmecem.

Byla příliš zahleděná do svých myšlenek, takže ji příšerně vyděsilo to náhlé zaklepání. Zastavila se a celá ztuhla. V první vteřině ji nenapadlo nic lepšího, než si myslet, že to je určitě stráž a jde ji zatknout.