Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola šestá] - Je to od Danna

Šli už nejméně hodinu. Když poprvé spatřila okolní krajinu, s překvapením zjistila, že ve SmallWood už jsou. Bohužel to byl obrovský les a ona si nebyla tak úplně jistá, ve které části přesně se nacházeli. Naštěstí to věděl Seth a tak brzy zamířili správným směrem. Gabriella se musela neustále ohlížet, bála se, že se o jejich odchodu dozvědí v Tems Hole dřív a ještě je stihnou zastavit, než najdou ten batoh. Seth se ji sice pokoušel uklidnit, ale bez výsledku.

"Promiň, většinou zákazy neporušuju," omluvila se a opět se ohlédla.

"Opravdu? Nikdy jsi nepodváděla? V ničem?" Souhlasně přikývla. Musela se zasmát, když uviděla Sethův překvapený výraz. "Páni, tedy ne, že bych já byl nějak lepší. Mám strašné svědomí, takže jsem se vždy radši držel pravidel. Ovšem, myslel jsem si o tobě, že jsi párkrát v životě musela něco porušit. Přátelila ses se Saturiem."

"Dannem," opravilo ho okamžitě trochu víc impulzivně, než chtěla. Odkašlala si a zopakovala to mnohem klidněji. "Jmenuje se Danniell." Poslední dobou jednala často, aniž by si to předem pořádně rozmyslela. Porušovala tak jedno z nejzásadnějších pravidel jejího otce – nikdy se nenechat unést svými city.

"Promiň, to jsem nevěděl. Všichni mu tak říkají a-"

"V pohodě," skočila mu hned do řeči. "Jen mu už tak neříkej." To jméno jí tak moc připomínalo, že člověk, kterého viděla ve vezení už ve skutečnosti Dann není. Někde hluboko uvnitř v něm určitě muselo něco z jeho původní osobnosti zbýt, jinak by se Saer nepokoušel o Damnatio, ale, jak se k pravému Dannovi dostat? Stále viděla jeho prázdný výraz, když na ni pohlédl, bez emoce. Jenom oči, ty zůstaly stejné.

Tok jejích myšlenek přerušil podivný zvuk. Podívala se na Setha, ale ten byl stejně zmatený jako ona. Vytáhla svůj meč a zkoumala pohledem okolí. Zaznamenala pohyb za stromem, než to však stačilo oznámit Sethovi, vetřelec vyskočil ze svého úkrytu.

Překvapeně zalapala po dechu. Byl to jeden člen královské stráže. A kde je jeden, bude jistě i další. Stál proti ní kluk, ne o moc starší, než ona sama – možná dokonce mladší.

"Vzdej se, nechtěl bych ti ublížit," varoval ji.

Gabriella stáhla rty do úzké linky ve snaze nezačít se smát. I Seth vedle ní měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Nebylo to proto, že by se o sobě bůhví, co myslela, ale dobře věděla, jak se kluci, jako byl ten před ní, dostanou do stráže. Stačí, aby udržel meč a je přijat. V době, ve které se právě nacházeli, nikdo nehleděl na nějaký zdlouhavý výcvik, jako to bylo dřív. Nedokázala si ani ve snu představit, že by ji dokázal tenhle člověk nějak ublížit.

"Myslím, že to risku," usmála se a namířila svůj meč směrem k mladíkovi.

Ten se samozřejmě naštval a rozeběhl se s křikem proti ní – nejhorší věc, kterou mohl udělat. Gabriella si povzdechla. Chvíli čekala a pak, když už u ní skoro byl, uhnula do strany. Tenhle krok kluk nečekal a ještě pár kroků pokračoval. Otočil se čelem ke Gabrielle a napřáhl se k další ráně. Ona s ním ale bojovat nechtěla. Pustila meč a přikrčila se k zemi. Jediným rychlým pohybem mu podtrhla nohy. Mladík dopadl tvrdě na zem. Meč mu vypadl z ruky a dopadl do trávy pár metrů od něj.

"Nechci s tebou bojovat, nebyla bych pro tebe vhodný soupeř," řekla a ohnula se pro svůj meč.

"Holku přemůžu kdykoliv a kdekoliv," odvětil jí kluk a snažil se rychle dostat zpátky na nohy. Otočil se k ní zády – další strašlivá chyba. Gab se okamžitě narovnala a ještě stačila trefit ho rukojetí do hlavy. Kluk se sesunul k zemi.