Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola devatenáctá] - Nejsem Alfa

Schylovalo se k večeru. Každou minutou měli dorazit Malon a Issac i se svými vojáky. Po té scéně se Sethem se Gabriella vrátila do pokoje. Arwell její přítomnost vůbec nezaznamenal, tedy tak to alespoň vypadalo, ale dračí jezdkyni bylo jasné, že čaroděj o ní věděl ještě, než vůbec vstoupila do místnosti.

Danniell tam ležel stejně jako když odcházela. Až přijdou, nezbude jí nic jiného, než vést dračí jezdce proti Eir Hollow.

Ovládl ji pocit naprostého děsu. Nedokázala si sama sebe představit jako vůdce všech dračích letek. Vést jednu bylo něco úplně jiného. Danniell pro to byl zrozen. Před jezdci se choval sebevědomě a jeho odvaha snadno přešla na druhé, přestože i on se občas určitě bál.

Starostlivě pohlédla na Danna.

Probuď se, co nejdřív...

***

„Měl jsem pocit, že sis se mnou chtěl promluvit," řekl černý drak poněkud zklamaně.

Z tmy na Danna hleděly dvě obrovské oči, občas zahlédl čistě bílé tesáky, když Alfa mluvil. Znervóznovalo ho to.

Odkašlal si a skryl tak svoji nervozitu.

„Oba dva víme, proč tu jsem." Hlas se mu třásl a nebyl schopen to nijak zastavit.

„Jistě, chceš, abych se k tobě přidal."

Dann by to řekl sice trochu jinak, ale koneckonců měl Alfa pravdu. Bez něho se ostatní draci přidají na stranu přítele, ať už chtějí, nebo ne.

„Nepřišel jsem tě škemrat o milost, Alfo. Ty a já víme, že draci se přidají k tobě. Nemusíš sloužit mému otci. Promysli si to, Alfo."

Tohle v drakovi probudilo další vlnu smíchu. Dann se marně snažil přijít na to, čemu se drak směje.

„Neříkej mi jménem mého otce, prosím."

Dann vytřeštil oči.

„Otce?"

Drakův smích ustal a zatvářil se vážně. „Jistě. Já jsem Perth The Dragonlord. A kdybych měl být ještě přesnější můj otec se nejmenoval Alfa, ale Ralarth the Dragonlord."

Dann nevěděl, co říct. Tak moc věřil, že drak, který před ním stojí, je Alfa.

„A ty jsi..."

Drak mu skončil do řeči dřív, než stačil svoji otázku dopovědět. „...zdědil schopnosti po otci?" Opět se zasmál. „Ne. Já schopnosti svého otce opravdu nevlastním, ostatně, on je taky nikdy neměl."

Zamotala se mu hlava. Je vůbec něco z toho, co se dozvěděl, pravda? Nic nedávalo smysl.

„Ale... vždyť ho draci poslouchali," namítl.

Perth se ušklíbl. „Ano, ale jen díky kouzlu jeho stvořitele."

„Proč je Lettmes nezmanipuloval sám?"

„Potřeboval, aby všichni věřili, že si vytvořil zlověstnou zbraň proti, které nikdo nemá šanci. Navíc by ho to stálo až příliš mnoho sil. Takhle vložil jedno kouzlo do živého tvora a ten se už postaral o to ostatní."

Perthova slova dávala smysl. Když se nad tím Dann zamyslel, bylo to vlastně geniální. Draci se lépe podvolovali dalšímu draku. Ten byl navíc mnohonásobně větší, než oni, což mu dodávalo na autoritě. Ale stále tu byla ještě jedna věc, kterou potřeboval vědět.

„Můj otec, ví o tom?"

Drakova tlama se zkřivila na zlověstného úsměvu. Dannovi z toho přejel mráz po zádech.

„Ví, co chci, aby věděl.."

Tohle se mu nelíbilo. Saera tak dobře neznal, ale jedním si byl jistý. Nedokázal se oklamat.

„Co tedy ví?"

„Ví, že, aby má autorita fungovala, musí k tomu mít kouzlo a jak ho vytvořit."

Danniell chvíli čekal. To nemohlo být všechno.

„Takže..."

„...nemá nejmenší tušení o tom, kdo jsem a..." Na chvíli se odmlčel. Prohlédl si Danna od hlavy až k patě a opět se ušklíbl. „že to kouzlo, které stvořil nefunguje."

***

„Tam! Před námi!"

Gabriella pohlédla směrem, kam ukazoval jeden z dračích jezdců.

Skutečně. Eir Hollow bylo přímo před nimi.

Shlédla dolů na zem. Mezi stromy viděla tu a tam pohyb. Velení pozemských jednotek přenechala Thobanovi, Malonovi a Issacovi. Sice si tím rozhodnutím nebyla až tak moc jistá, přeci jen spolu ti tři nevycházeli nijak zvlášť dobře, ale musela doufat, že si uvědomují, co všechno by pokazili, kdyby si najednou chtěli vyřizovat spory mezi s sebou. Na to bude čas potom.

Začali pomalu klesat. Zrakem zkoumala okolí, museli tam někde být nějaké stráže. Přece by nenechali místo se zásobami nehlídané.

Pak to přišlo.

To, na co čekala celou dobu.

Nejprve slyšela jenom svištivé zvuky, které hned na to následovaly šípy. Jeden ji jen tak tak minul. Když vzhlédla, hrůzou vytřeštila oči.

Vzduchem na ně mířilo tisíce dalších šípů. Přesně proto chtěla, aby tam Dann byl s nimi. On by si v tomhle jistě věděl rady, ale co mohla dělat ona?

Bude se jim prostě muset nějak vyhnout, a ostatní taky.

Avšak těsně před tím, než k nim šípy dorazily, zastavila je nějaká neviditelná bariéra. Podívala se vedle sebe a uviděla Arwella sedícího za nějakým dračím jezdcem.

Měl zavřené oči a ruce dlaněmi u sebe. Na jeho přítomnost úplně zapomněla. Pohlédl na ni a lehce přikývl.

Vděčně se na čaroděje usmála. Zrakem pátrala dál až uviděla zdroj těch šípů. Vytáhla meč a pozvedla ho nad hlavu.

„Za svobodu!" zvolala, přestože přes silné poryvy větru nemohla být dobře slyšet. Všichni si však jejího gesta všimli a pochopili. Zaslechla nadšená zvolání a hned na to se draci se strašlivým řevem snesli dolů. Brali do tlam lučištníky a několika pohyby je trhali na kusy.

Pozemní jednotky už narazily dole na vojáky, ale jejich množství bylo směšné oproti nim. Jednoduše se přes stráže dostaly a už vcházely do Eir Hollow.

Draci to museli vzít horním vchodem speciálně vytvořeným pro ně.

„Zůstaňte tady a hlídejte, aby sem nikdo jiný nepřišel," řekla Verathovi, když z něho slézala.

Dala pokyn ostatním jezdců a s taseným mečem pokračovali dál chodbou.

Netrvalo to dlouho a narazili na menší skupinku vojáků. Během několika minut leželi všichni mrtví na zemi.

Sice uběhla delší doba, od chvíle, co byla Gabriella v Eir Hollow naposledy, ale i tak si naprosto přesně pamatovala kudy jít.

Na žádné další vojáky už nenarazili. Nechápala, jak je to možné. Předpokládala, že to tam bude strážemi procpané skrz na skrz.

Došli až k obrovským dřevěněným dveřím. Gabriella je otevřela. Trůnní sál. Bodlo ji u srdce, když pohlédla na velký trůn, ve kterém sedával Orsik. Povzdechla si. Proč on?

Rozhlédla se po místnosti, byla celá naplněná nejrůznějšími věcmi. Vojáci ovšem nikde.

„Proč by nechávali sklad prakticky nehlídaný?" Tentokrát vyřkla svou myšlenku nahlas.

Ostatní to tam už prohledávali.

Saer je velmi chytrý. Mohlo ho napadnout, že zaútočí sem. Ledaže by chtěl, aby šli do Eir Hollow... Ale z jakého důvodu? Pak jí to došlo.

„Panebože," zašeptala. „Musíme se okamžitě vrátit!"