Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola čtrnáctá] -Zpátky domů

Danniell měl z počátku strach, že skřítkové a jezdci odmítnou s ním odejít, ale ukázalo se, že to chtěli udělat už dávno. Holmec se vztekal jako malé dítě, když mu seberou jeho oblíbenou hračku, dračího mága tím však ještě víc utvrdil, že dělá správně.

Shlížel dolů na zem a sledoval dlouhou karavanu táhnoucí se kilometry daleko. Byli tam skřítkové i dračí jezdci se svými zvířaty. Jen on a pár dalších letěli vzdušnou cestou a hlídali situaci ze shora. Nechtěl vzbuzovat příliš velkou pozornost. Obrovité stromy lesa SmallWood poskytoval dokonalý úkryt. Gabriella byla dole a dohlížela tam na zbytek.

Postupovali rychle a Dann předpokládal, že za dva dny se před nimi objeví zdi sídla Tërath. To už ovšem bylo pozdě. Až slunce zapadne a krajinu zalije tma, oddělí se on, Gabriella, Arwell a Thoban. Velení přenechá Artairovi. Všichni se vydají napřed, aby se mohli sejít s dalšími vládci.

Danniell z toho byl poněkud nervózní. Mohla to být jediná šance, jak přejít do protiútoku a zvítězit. Další věc, která mu dělala vrásky na čele, byla jeho neznalost obou národů. První, co bude muset udělat po příchodu do sídla, bude nastudovat si o nich něco. Nerad by řekl nějakou hloupost.

„Je čas," ozval se mu v hlavě něčí hlas. Okamžitě v tom hlase rozpoznal Arwella.

Lehce přikývl, vzápětí si však uvědomil, že ho Mistr nemůže vidět. „Dobře."

Ferreth začal pomalu klesat.

Arwell na ně dole čekal. Bez jediného slova nasedl za Danna a drak se opět zvedl do vzduchu. Nemohli ztratit jednu jedinou minutu. Artair věděl, co dělat. Danniell ho s tím seznámil dávno před tím, než se slunce dostalo vysoko na oblohu, přestože to bylo zbytečné. Dračí jezdec měl již s velením zkušenosti.

Během chvíle se k nim přidala Gabriella i Thoban.

„Myslíš, že to vyjde?" hlesla Gabriella tiše.

Neodpověděl. Sám si nebyl jistý jak budou elfové a lidé souhlasit s jeho návrhem se spojit. Přikývl na setkání, ale to rozhodně neznamenalo jisté vítězství. Ještě stále to mohli zavrhnout. Musel pouze jen doufat, že jsou dost rozumní na to, aby to neudělali.

Gabriella pochopila jeho mlčení. Kývla hlavou a pohlédla před sebe.

„Pokoušíš se o věc, o kterou se zatím nikdo nepokusil. Mám velmi silné pochybnosti a nejsem jediný, ale věř, že jsme s tebou, ať se děje, co se děje," řekl Ferreth.

Dann se kousl do rtu. Existovala věc, kterou ani Gabrielle neřekl a obával se, že brzy to bude muset udělat.

***

Trvalo několik hodin, než se před nimi objevilo sídlo Tërathů. Přistáli i s draky na nádvoří.

Arwell se zkoumavě rozhlížel. Dann tušil, že pro něj musí být těžké tam stát a koukat na to, jak místo, kde dlouhá léta žil, chátrá úplně bez života. On sám si nevzpomínal na toto místo, přestože se zde narodil.

„Před zítřejším setkáním se zde musí uklidit," podotkl zamyšleně.

S tím naprosto souhlasil. V hlavě si už pomalu připravoval plán, jak k takové práci využít svých schopností.

Vstoupili dovnitř. Vypadalo to tam snad ještě hůř, než venku.

Nebylo nutné nikomu ukazovat jejich pokoje. Vzhledem k jejich počtu, nezáleželo kde kdo bude spát.

Na Danniella ale spánek nešel. Vyšel po obrovském schodišti nahoru do prvního patra. Prošel několik místnosti až se konečně objevil v knihovně.