Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola dvacátá třetí] - Mě neporazíš Dračí Mágu

Bylo to tady. Danniell seděl na hřbetu svého draka a společně s ostatními jezdci letěli ke Glimmermond, které se už pomalu rýsovalo před nimi. Takhle zdálky vypadalo město úplně normálně, jako kdyby je tam nikdo nečekal. Napětí v něm narůstalo každou vteřinou.

Vojáci dole s nimi drželi kupodivu krok.

Obrovské město se pořád zvětšovalo a zvětšovalo. Dann to tam znal skrz na skrz, což jim dodávalo menší výhodu.

Byli už tak blízko. Náhle se mu skoro zastavilo srdce. Přiblížili se natolik, aby uviděli královskou armádu. Mohlo jich tam být několik tisíc, možná víc. Nad městem poletovali temní draci, těch naštěstí nebylo tak obrovské množství. Z hradeb na ně vzhlíželi lučištníci připraveni na rozkaz vystřelit. Dann se rozhlížel. Nakonec Saera uviděl na jedné z hradeb.

Pak někdo zvolal nějaký rozkaz a lučištníci vystřelili. V tu chvíli vytvořil obrovskou vzduchovou stěnu před nimi. Šípy se odrazili a s novou rychlostí letěli zpátky ke svým majitelům. Mnoho z nich zemřelo.

Danniella tohle kouzlo oslabilo víc, než jak si původně myslel. Zhroutil se na hřbetě. Zrychleně oddechoval a snažil se co nejrychleji vzpamatovat.

Náhle se mu do žil vlila nová energie. Necítil vůbec žádnou únavu, právě naopak, byl mnohem silnější.

„Jsme s tebou," řekl Ferreth.

Dann okamžitě pochopil, kde se ta energie vzala a s úsměvem odvětil:  „Díky."

„Jdeme na ně."

„Útok!" zakřičel Dann a Ferreth strašlivě zařval.

Za sebou zaslechl nadšené volání. Společně s drakem se vřítili mezi temné draky. Prvního chytl Ferreth pod krkem, než si toho temný stačil vůbec všimnout. Mezitím vytáhl Danniell meč. Kolem dalšího draka jenom proletěli, Ferreth mířil k třetímu. V momentu, kdy se míjeli, sekl mečem a tělo vojáka se sesunulo k zemi. Přívěsek na jeho krku začal zářit zelenou barvou stejně jako Dannovy oči. Sedla vojáků byla vyrobena z přírodních materiálů a on se rozhodl toho využít, jako když nechal Arwell vyrůst strom v dřevěné lavičce. Všechno své soustředění vložil do toho sedla. Stačilo, aby našel jedinou stopu hlíny, nebo čehokoliv jiného, co má spojitost se zemí.

Z toho sedla začaly vyrůstat malé zelené úponky. Ty se omotaly kolem nohou vojáka. Všiml si toho ve chvíli, kdy se úponky dostaly k jeho pasu. Vyděšeně zaječel a snažil se rostlinku ze sebe dostat. To se mu však nepovedlo. Když se rostlina dostala k jeho hlavě, během několika vteřin na ní vyrostly dlouhé a ostré trny. Probodaly vojáka skrz na skrz. Stejným způsobem zemřelo pár dalších. Musel ale pořád dávat pozor na lučištníky. Tu a tam se nějakému šípu vyhnul. Jeden ho škrábl na rameni. Rána se během několika minut zacelila. Usmál se a pokračoval dál. Musel se dostat k Searovi.

Cestou mu bránilo několik dalších jezdců, ale nikdo z nich neuspěl ve svém snažení. Dann si klestil cestu ke svému otci a jediné, co si přál bylo, aby to už všechno skončilo. 

Když už se ale začal v duchu radovat, že je u něj, pohlédl mu Saer do očí a samolibě se ušklíbl. Začal si něco mumlat a na jeho dlani se vytvářela energetická koule, ale pak se něco stalo.

Najednou mu hlavou projela palčivá bolest. Ohlédl se a uviděl Gabriellu, jak padá k zemi. Ze srdce jí trčel šíp.

„Ne!" zakřičel a letěl za ní.

***

„Ty pitomče!" zaklel Saer naštvaně a chytl lučištníka pod krkem. „Říkal jsem, že tu holku potřebujeme," procedil skrze zuby.

Ani se nenamáhal čekat na jeho odpověď a shodil vojáka dolů. Pohlédl na svého syna, jak spěchá k té dívce. Povzdechl si, tomto jeho plán padl.

***

Přiběhl k ní. Ležela tam tak bezvládně. Klekl si na zem a prsty na krku zkontroloval tep. Srdce jí nebušilo.

„Sakra!"

Kurz první pomoci absolvoval sice již před nějakým časem, ale pamatoval si všechno. Začal provádět resuscitaci, ovšem Gabriella nijak nereagovala.

„Danne, ona je..."

„Ne!" zakřičel Dračí mág na svého draka.

Chytl Gabriellu kolem tváří. „Vzbuď se! No tak, Gabriello! Ty nesmíš zemřít!"

Nic. Žádný pohyb, žádná známka života. Pustil ji a několik vteřin hleděl nehnutě na její bezvládné tělo. Po tvářích mu stékaly slzy. Nedodržel slib. Řekl, že ji ochrání i za cenu svého života, ale nedodržel to. Ona je mrtvá. Zklamal ji, člověka, kterého miloval.

Tolik toho ještě neřekl.

Všechno, co spolu zažili mu probíhalo přímo před očima. První setkání, souboje, společné objevování jeho moci, večery strávené nad knihami, chvíle, kde se skoro políbili. Už nikdy jí neřekne, jak moc ji má rád a to kvůli jednomu člověku.

Jeho pohled se zaměřil na Saera.

„On," vydechl téměř neslyšitelně.

V jeho očích byla jen nenávist.

Přívěsek na krku měnil barvy. Červená. Šedá. Zelená. Modrá. Všechny čtyři se střídaly čím dál rychleji. Po chvíli se tam objevily všechny najednou.

Danniell to ale nevnímal. Zrak upřený na svého otce, člověka, který tohle všechno způsobil.

Sevřel ruce v pěst tak pevně, až si nehty roztrhl kůži. Ta se rychle opět zacelila.

„Taky mám pocit, že k sobě patříme. Celé ty roky, kdy jsem byla uvězněná, jsem měla pocit, že kromě Veratha mi chybí i něco jiného. Netušila, co to je, až do chvíle, kdy ses zase objevil. Byl si to ty, co mi celou tu dobu scházelo."

Její hlas mu pořád dokola zněl v hlavě. Nikdy ji už neobejme, neuvidí ten dokonalý smích, který se jí objevil na tváři tak vzácně.

Dannovy oči už taky zářily pokaždé jinou barvou. Úplně zapomněl na válku kolem sebe. Všechno jeho soustředění šlo směrem k jeho otci. Že na něj Ferreth celou dobu mluví mu vůbec nedošlo a i kdyby ano, bylo by mu to beztak jedno.

Saer ho už uviděl. Ve tváři se mu mihl stín děsu. Okamžitě se však vzpamatoval a opět začal mluvit sám pro sebe. Vytvářel kouzlo. Na dlani se mu objevila další rudá energetická koule a tu po Danniellovi hodil.

Nestačil včas uhnout ani si vytvořit štít. Koule ho smetla na zem několik metrů od místa, kde předtím stál.

Pak se proti Dannovi vyřítil temný mrak a celého ho pohltil.

Nejdřív byla všude tma.

„Mě neporazíš, Dračí mágu," ozvalo se odněkud. „Nejsi na to dostatečně silný."

„Ukaž se!" vykřikl Dann naštvaně.

Celou tu dobu, co ho jeho vlastní otec vodil za nos, vydával se za někoho jiného, snažil se v něm vzbudit strach a nakonec přišel i s nabídkou, aby se přidal na jeho stranu, považoval Dann Saera za mrtvého. Myslel, že jeho táta padl jako hrdina v boji, ale on místo toho podlehl a stalo se z něj něco tak hrozného. Až v tu chvíli si uvědomil, jakou zlost na Saera vlastně má.

Saer se zasmál. „Podlehneš tomu, stejně jako předtím. Mám nad tebou mnohem vyšší moc. Vždyť ani neovládáš svůj potenciál. Poddej se tomu a bude to pro tebe méně bolestivé."

„Nikdy," vydechl Dann.