Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola jedenáctá] - Jsem to já

Stál před ní. Klidný a vyrovnaný jako vždy.

„Danne?" špitla tiše neschopná pohybu.

„Gabriello?" napodobil ji a naklonil hlavu na stranu. Po tváři se mu rozlil široký úsměv.

Gabriella se proti němu rozeběhla a skočila mu do náručí. Silně ho objala. Zavřela oči a užívala si každou malou chvíli.

Ale něco bylo špatně. Nejprve si toho nevšimla, ale z Danniella vyzařovala podivná energie. Nedokázala úplně přesně určit, co to bylo.

„Rozluštila si mou šifru," řekl.

Odtáhla se a podívala se mu do očí. Na první dojem se zdály být úplně normální, ale ona si v nich všimla něčeho podivného. Temného. "Danniell" si všiml jejích pochybností. „Co je?" usmál se. Normálně by se jí z toho úsměvu podlomila kolena, ale teď nic.

Ustoupila krok zpět. „Kdo jsi? Kde je Dann?"

Úsměv se změnil v pokřivený úšklebek. „Páni, netušil jsem, jak moc jsi chytrá." Začal kolem ní obcházet. „Kdo si myslíš, že jsem?"

„Saer Morgan," odvětila prostě. Kdo jiný? Chtěla vytáhnout meč, ale nedokázala se ani pohnout.

„Správný odhad." Zastavil se čelem k ní. Objevila se kolem něj podivná oranžová mlha a hned na to zase zmizela. Stál před ní opravdu Danniellův otec.

„Kde je Dann?" vyštěkla naštvaně.

„Saturio je tam, kde má být a ty tam už brzy taky budeš."

„To tys mi poslal ten dopis," vydechla spíš sama pro sebe.

Saer se hořce zasmál. „Bohužel musím přiznat, že to byl opravdu Saturio. To on tě zkontaktoval myslí. Naštěstí jsem na to přišel včas."

Neustále se snažila natáhnout po meči, ruka ji však neposlouchala. Jsem silnější, opakovala si stále dokola v hlavě.

„Snaha je marná, tohle kouzlo nepřemůžeš," upozornil ji otráveně. Gabriellu překvapovalo, že ještě stále byli tam. Čekala spíš, že ji hned odnese zpátky do vězení. Jen nad tou představou se musela otřást.

„Jestli mě hodláš zabít neměl bys to udělat hned?"

„Víš, že tě potřebuju živou."

„Tak proč mě neodneseš. Máš kouzla, ne?" Pohled, který na ni upřel Saer ji vyvedl z míry. „Tak počkat. Ty nemůžeš kouzlit, že jo?"

„Co? samozřejmě, že můžu kouzlit," odsekl čaroděj a otočil s k ní zády. Někoho vyhlížel.

„Ne. Nemůžeš, protože jinak bychom už byli dávno v hlavním městě." Usmála se nad svou dokonalou dedukcí.

„Přestaň," vydechl Saer chladně.

„Nebo co? Nemůžeš mi nic udělat. Dochází ti kouzla, musíš se šetřit." Sotva to dořekla. Saer se prudce otočil. Oči mu plály zlostí. Natáhl k ní ruku a ona cítila, že se jí stahuje hrdlo. Začala lapat po dechu.

„Varuju tě, Gabriello. Mám dostatek kouzel, abych tě dokázal bez mrknutí oka zabít. Můžu tě zabít a znovu oživit, abych ti mohl opět vzít život a pořád dokola, až budeš prosit, abych tě usmrtil navždy."

Tlak na krku povolil. Rozkašlala se. „Ale... neuděláš... to," vysoukala ze sebe ztěžka. Čekala, že na to Saer zareaguje, ale ten se zase k ní otočil zády a už nepromluvil.

Nevěděla, jak moc dlouho čekali, ale po chvíli se přeci jen někdo ukázal. Saer stál přímo před ní a bránil jí tak ve výhledu. Vzhledem k tomu, že se nemohla hýbat, nedokázala se naklonit, aby viděla, kdo to je.

„Ty? Kde js..." Saerův hlas se v půlce věty zlomil. Nastala krátká chvíle, po které padl k zemi. Zadržela dech. Konečně měla dobrý výhled a spatřila svého zachránce. Tentokrát to byl skutečný Danniell, tedy pokud neměl Saer dvojníka, který na sebe vzal podobu Dračího mága také. Tělo se jí uvolnilo a ona se opět mohla hýbat. Protáhla si ruku a zaměřila pozornost na Danna.

„Jsi to opravdu ty?" zeptala téměř neslyšitelně.

„Ano, tentokrát to už jsem opravdu já." Usmál se. Pohlédla mu do očí a věděla s naprostou jistotou, že mluví pravdu. Skočila mu do náručí. Po těle se jí rozlil ten příjemný pocit bezpečí. Tak strašně dlouho toužila se s ním znovu setkat. „Promiň, plány se trochu změnily. Musel jsem zaimprovizovat."

„Hlavně, že jsi tu." Nechtěla ho pouštět. Všude kolem číhalo nebezpečí a ona věděla, že když to udělá může je to zase oddělit, tentokrát na dobro. To, co cítila k tomuhle člověku, nedokázala popsat. Ještě nikdy k nikomu nechovala, tak hluboké a silné pocity, jako k Dannovi. Netušila, proč tomu tak je. Proč právě on.

„Měli bychom jít. Může se každou chvíli vzbudit."

Normálně by ji asi zajímalo, co se stalo, ale v tuhle chvíli musela dát Dannovi za pravdu. Přikývla. Chytl ji za ruku a táhnul někam odtamtud.

***

„Kam to vlastně jdeme Danne?" zeptala se Gabriella. Už nějakou dobu šli nekonečně dlouhými chodbami. Za celou dobu jí Dračí mág neřekl jediné slovo.

„Uvidíš."

„Nevím proč, ale za poslední dobu se mi překvapení tak nějak zhnusila. Nemůžeš mi to prostě říct?"

Záporně zavrtěl hlavou a ona pochopila, že víc se od něj nedozví.

„Věř mi. Bude se ti to líbit," ujistil ji a dál už nepromluvil.

Nemusela čekat dlouho. Brzy se vpředu objevilo světlo. Zpočátku slabé. Náhle pocítila něco podivného, známého. Ne to nemohlo být možné.

Vyšli ven na světlo. Srdce jí málem vyskočilo z hrudi.

„Verathe?" vydechla nevěřícně. Bylo to jako sen.

„Rád tě opět vidím," ozvalo se jí v hlavě. Drak k ní sklonil svojí velkou hlavu.

„Nápodobně, příteli." Natáhla k němu ruku a dotkla se Veratha na nose. Tak úžasně se už dlouho necítila. Dračí já uvnitř ní teď vřelo a dralo se na povrch. Znamení jezdců na ruce jí zazářilo. Měla pocit, že i oči na chvíli změnily barvu na ohnivě rudou.

„Už nikdy nedopustím, aby mi tě někdo vzal," řekla v mysli a usmála se.

„Říkal jsem, že se ti to bude líbit."

V podstatě ho ani nevnímala. Jediné, co si v tu chvíli přála, bylo sednout si na hřbet svého draka a létat na něm celé hodiny.

„Gabriello, musíme letět do Tems Hole. I ostatní dračí jezdci potřebují své draky," ozval se Dann znovu.

Nechápavě se na něho podívala. Mlčky ukázal někam za Veratha. Gabriella pohlédla tím směrem. Odhadla tam tak půl tisíce draků, pokud ne víc. Některé z nich poznávala. Stáli tam a čekali na Dannův rozkaz. Úplně zapomněla, že on má tu moc, aby ho poslouchali.

„Jak víš, že máme letět do Tems Hole? Jak ses sakra vůbec o Tems Hole dozvěděl?"

„Všechno si vysvětlíme tam. Teď je důležité, abychom se odsud dostali."

Souhlasně pokývala hlavou.

Vyšplhat na hřbet draka bylo těžší, než původně čekala. Je mnohem větší, než hipogryf, na kterého snadno vyskočí. Úplně vyšla za cviku. Nakonec se tam přeci jen dostala. Tak šťastně se snad ještě nikdy necítila. Teď už byla úplná. Její dračí část byla zpátky, připravená vrhnout se na nepřátele. Dann na ni pohlédl a usmál se. Vytušil, jak se asi v tu chvíli Gabriella cítí. Dal pokyn hlavou a všichni draci vzlétli směrem k Tems Hole.