Poslední z rodu Tërath: Konečná bitva

[Kapitola dvacátá čtvrtá] - Budeš mi chybět

„Nikdy," vydechl Dann.

Zavřel oči. Saerova energie na něj působila ze všech stran, ale ta jeho pomalu rostla.

„Nebojuj s tím, nezvládneš to."

I když to bylo nemožné, cítil Gabriellinu přítomnost. Stála při něm. Sear se mu už dostával do podvědomí. V Dannově mysli se začaly objevovat myšlenky, které ho pomalu sváděly, aby to vzdal. Zvýšil svoji snahu tohle zvrátit. Jeho moc stále rostla, byl si tím naprosto jistý.

„Nemáš... nade mnou... žádnou moc." Otevřel oči.

Barvy všech čtyř živlů zářily tak silně, až se paprsky dostaly skrz temný oblak. Světlo kolem něj sílilo až ho zcela pohltilo.

Dann byl vysoko nad zemí. Kolem něj poletovaly v kruzích paprsky, jeden zástupce od každého živlu. Rudý oheň, zelená země, šedý vzduch a modrá voda.

Celá bitva se najednou zastavila a všichni upřeli své zraky k nebi, kde byl Dann. Něco takového ještě nikdy neviděli.

Saer stál na hradbě s otevřenou pusou.

„To... to není možné. To... to nemůže být pravda," koktal.

I přesto, že ta slova vyřkl neslyšitelně, obrátil Dann svou pozornost k němu.

Zpočátku se vylekal, ale strach odešel stejně rychle jako přišel. Měl přece Vitae, nejmocnější věc na tomto světě, s ním ho nemůže jeho syn porazit. Vytáhl rudý kámen z kapsy.

„Ty, tys ji zabil!" vykřikl Dann, jeho hlas byl tak silný, že se rozléhal kilometry daleko.

„Já? Co blázníš, proč bych to dělal?"

Danniell už neodpovídal.

Sepjal ruce dlaněmi k sobě. Mezi nimi se začala utvářet silná energetická koule. Rostla a rostla a pak ji Dann hodil na Saera.

Ten si rychle vytvořil štít, ale nijak zvlášť mu to nepomohlo. Při dopadu mu Vitae vypadl z ruky.

Dann to uviděl a okamžitě vyslal kouzlo, které mu kámen života přineslo.

Vitae mu poletovalo nad dlaní. Takhle blízko u něho ještě nikdy nebyl. Cítil tu energii, kterou tento docela malý předmět skrýval uvnitř sebe. Uklidňovalo ho to, už se necítil tak moc naštvaný. Schoval ho k sobě do kapsy a pohlédl na svého otce.

Saer už stál opět na na nohou a zuřivě si Danna prohlížel.

„ Nech si tu bezcennou tretku! Stejně nefungujte, takže je ti k ničemu!" vyštěkl Saer zuřivě..

Všechna ta zloba na něj se vrátila zpátky.

Automaticky vykročil, aniž by si uvědomil, že je ve vzduchu. Kruhy kolem něho zmizely a on se polekal. Už se viděl rozpláclý dole na zemi , ale nic se nestalo. Udělal ještě jeden krok a pak další a další. Normálně by začal jásat, že umí létat, ale to by u toho musela být Gabriella. A ta ležela s šípem v srdci dole.

Svižným krokem zamířil k tomu, co kdysi dávno bývalo jeho otcem, ale teď už z toho zbyla jen mocí posedlá bytost.

Saer se v posledním zápalu zoufalství pokusil vymrštit proti Dannovi další energetickou kouli, ale ten ji pouhým mávnutím ruky odhodil daleko od nich. Jeho otec si uvědomil, že proti němu už nemá žádnou šanci a dal se na útěk.

Dann mu však zatarasil cestu vzdušnou stěnou, překvapilo ho, jak snadno to kouzlo vyslal, nemusel se ani nijak zvlášť soustředit, stačilo, aby na to pomyslel a ono se to stalo.

Saer narazil do stěny, ale rychle se oklepal a pokusil se vzít to druhou stranou, ovšem Dann provedl to samé a tím jeho otec ztratil jakkoukoliv únikovu cestu, alespoň to si Danniell myslel.

Zprvu se čaroděj zdál býti poněkud zmatený, ale pak se ušklíbl a skočil přes hradbu dolů. Byla to docela slušná výška, takže to vypadalo, že se radši dobrovolně zabil, ovšem těsně před dopadem, se zem otevřela a Saer v ní zmizel.

Byl pryč.

Královštví vojáci zaznamenali, že jejich velitel zmizel a začali panikařit. Pokoušeli se útéct, ale v tom jim skřítci a elfové velice snadno zabránili.

Danniell to vůbec nevnímal. Sledoval místo, kam jeho otec zmizel. Jak to udělal? Vždyť už žádnou magickou moc neměl, nebo snad ano?

„ Danne?" známý hlas v hlavě ho probudil z přemýšlení.

„ Ano, Ferrethe?"

„ Jsi v pohodě?"

Na tuto otázku nemohl odpovědět. Byl v pohodě? Cítil se naplněný magickou energií jako ještě nikdy, měl pocit, že dokáže tvořit celé nové světy, že ho nic nezastaví... ale uvnitř se cítil být prázdný. Ztratil člověka, o kterém se domníval, že s ním stráví zbytek svého života.

Pohlédl za sebe, kde ještě stále ležela Gabriella. Vedle ní uviděla nešťastného Veratha. Zamířil k nim, šel vzduchem, jakoby to byla normální pevná zem.

Snesl se pomalu dolů, aniž by vlastně věděl, jak to udělal.

Klekl si vedle Gab a chytli ji za ruku. Dlouho tam tak mlčky se seděl. Nevšiml si, že přiběhli Artair a Arwell. Po tvářích mu stékaly další slzy. Už nikdy se nezamiluje do nikoho, tak jako do ní.

Na světě nemůže existovat tak dokonalá bytost, jako byla ona. Nedokázal si ani představit, jak moc velká citová ztráta, to musela být pro Veratha. Drak tam ležel, hlavu položenou u té její.

„ Tak moc bych chtěl, aby si zase žila a byla tu s námi," zamumlal k ní, i když věděl, že ho neslyší.

Náhle jeho pohled zaznamenal rudou záři v kapse. Až v ten moment, si uvěmil, že tam ještě stále je Vitae.

Sáhl pro něj do kapsy. Kámen Života zářil tak silně, že musel Dann zavřít oči. Po několika vteřinách je zase otevřel. Vitae už nezářil. Co se to stalo? Nechápal to, ale ani nad tím nechtěl moc přemýšlet. Dal ho zpět do kapsy a svou pozornost upřel zpátky ke Gabrielle.

„ Omlouvám se, že jsem nedodržel svůj slib. Měl jsem tě chránit líp, do smrti si to budu vyčítat," řekl a podíval se na Veratha. „ Tobě se omlouvám taky, kdybych nebyl tak zaslepený, ještě pořád by tu byla."

„ Ne, já za to můžu, měl jsem si víc dávat pozor, ale ten šíp přiletěl tak náhle."

„ Budeš mi chybět, nám všem."

Sevřel její ruku víc a povzdechl si. Bude si to už navždy vyčítat.

Najednou ucítil, jak na své ruce tlak. Zmateně pohlédl na Gabriellu, chvíli se nic nedělo a pak otevřela oči a zalapala po dechu, aby se nadechla kyslíku.

Dann to sledoval s neskrývaným zmatením. Vždyť měla v srdci šíp. Podíval se, ale po něm, nebylo ani stopy.

Chtěl vytáhnout Vitae z kapsy, ale když to udělal, ozval se mu v hlavě neznámý hlas.