The noble huntress

Prolog

Viděla jsem, jak se na trávě začínají třpytit jednotlivé kapky rosy. Přála bych si, abych znala ten pocit, když tou trávou brouzdáte bosýma nohama, ale stejně jako se nemůžu dotknout hvězd, nemůžu znát ani tento pocit. Ne proto, že bych neměla nohy, ale proto, že se vznáším vždy několik centimetrů nad ní. Nikdy jsem se země nohama nedotkla. Nebo alespoň ne, co si pamatuju. V podstatě chodím po vzduchu. Ale když spadnu, bolí to stejně. Vlastně této vlastnosti občas lituju, jako teď, když se začíná utvářet rosa. Ale tato vlastnost je nám užitečná. A specifická. Jsme Lovkyně a nikdy tak nezničíme stopy, a ani je po sobě nezanecháme.

Nevím, jak dlouho tu tak vlastně už chodím, ale soudě podle té rosy, asi už dost dlouho. Já toho vlastně nenaspím nikdy moc. Že by další vlastnost Lovkyň? No, každopádně konečně vidím svůj cíl. Malé jezírko, které perfektně odráží měsíční světlo. Nachází se (to jezírko, ne to světlo) na malé mýtince, která je obklopená hustým lesem, takže pokud o ní nevíte, nenajdete ji. A dalo by se říct, že je to tak trochu moje místo, kam chodím přemýšlet. Nebo promítat své vzpomínky. Lepší obraz než v mysli.

Jako vždy si sednu a opatrně rozprostřu sukni od šatů, tak, aby se nenamočila. Jsme pravděpodobně jediné dívčí válečnice, které nosí šaty, a ne mužské oblečení. Al le my očividně zastáváme názor, že i v bitvě můžeš být šik. Vlastně si tak celkově zakládáme na oblečení. Teď sice mám jen jednoduché nebesky modré šaty, u pasu dýku a luk a šípy přes rameno, vlasy mám spletené do francouzského copu, aby mi nepřekážely, ale při boji nosíme... více reprezentativní šaty.

Než odložím luk a šípy do trávy vedle mě, pozorně se zaposlouchám do přírody. Dalo by se to považovat za meditaci, ale já v podstatě jen kontroluju, jestli je vše tak, jak má být. Nepatrně sebou cuknu, když ucítím, jak zemřel malý ptáček. To je nevýhoda meditací. Díky nim jsme mnohem citlivější na přírodu. Ale i tak jsme s ní propojení, akorát nic necítíme tak silně.

Pak se zadívám do jezírka, a začnu vzpomínat, přičemž se na hladinu zobrazí vše, nad čím vzpomínám. Dalo by se asi říct, že se spojuji s měsícem, který pak do ní promítá. Nebo tak nějak. Je to složitý proces, a ne každý ho umí.

Každopádně se zkoncentruju a pro jistotu i zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Když je znovu otevřu, vidím svoji nejstarší vzpomínku. To už jsem žila tady. Byli mi asi tři roky a místo jednoho blonďatého copu jsem měla dva. Modré, ale menší šatičky mi zůstaly a za pasem malý nožík. Co se týče zbraní a dětí, máme očividně svůj vlastní přístup. Seděla jsem sama na pařezu a přemýšlela, co budu dělat. Hrozně jsem se nudila a neměla si s kým hrát, protože v tomhle věku ještě trávíte čas s rodiči. Vlastně jen s matkou, protože už jen název lovkyně napovídá, že muži tu nemají co dělat.

Vlastně.. já tu vzpomínám na svůj život. Možná bych předtím měla přemítat nad Lovkyněmi. Jejich příběh je i můj oblíbený, protože mi připomíná, že každý, i žena, může udělat něco dobrého po svět.

Je to už dávno, ale naše historie se táhne až do dob, kdy začaly vymírat bohyně a bohové. Neví se proč, ale pravděpodobně proto, že lidé už v ně přestali věřit. Ale tak vypukl ve světě chaos, který nikdo nekontroloval. Vrahové, zločinci, pytláci, zloději.. pobíhali beztrestně všude. A s každým zmizelým, jako by jich jen přibývalo. A pak, poslední bohyně Amatis, bohyně hvězd, nočního světla a noci, dostala nápad, že vytvoří své nástupkyně. Takové, které budou bojovat navždy a nikdy nezmizí, protože nebudou bohy, ale lidmi. Jakožto bohyně, si vybrala jako své nástupce dívky, o kterých si myslela, že jsou jedinečné a provedla rituál, který je prováděn do dnes. Dívky díky němu získaly mnoho schopností. Navázaly kontakt s přírodou, začaly se vznášet nad zemi (i když jen o pár centimetrů), byly zručnější, rychlejší, silnější, lépe viděly.. A protože Amatis byla bohyní noci, i my jsme nejsilnější v noci. Také proto máme ve znaku sovu. Je to noční pták a symbolizuje moudrost, protože jsme nejen dobré v boji, ale vedeme i po staletí kroniky, rozhodujeme různé důležité spory..