Hádej, Poberto, kdo jsem?

1.KAPITOLA

Bylo devět hodin ráno a jelikož jediný vlak do Bradavic odjížděl ve dvanáct, skoro všichni žáci se připravovali na odjezd. Ano, skoro všichni kromě Siriuse Blacka, který ještě vyspával a dařilo se mu úspěšně ignorovat hlas své naštvané matky, který se ho snažil už dlouhou dobu probudit.

,, Siriusi Blacku, jestli okamžitě nevstaneš z té postele, přísahám že tě poleju vodou!!'' Mladý chlapec ovšem nadále dělal, že nic neslyší.
,, Dobře, řekl jsi si o to sám. Aqamenti!'' A Siriuse polila čistá studená voda. Lekl se tak, že se posadil a následně rychle vyskočil z promočené postele.

,, Děláš si ze mě sakra srandu?!'' Vyhrkl naštvaným tónem.

,, Pozor na to jak mluvíš se svou matkou. Buď rád, že tě vůbec nechám bydlet v mém domě když se kamarádíčkuješ s tím šmejdem Pottrem!'' Jeho jméno vyplyvla, jako by to byla stará vyžvýkaná žvýkačka.

,, Jak mám být sakra rád, že tady můžu bydlet, když mě každý člen týhle proklatý rodiny nesnáší?! Řekl už se vztekem v hlase.

,, To je holt osud těch, kteří se kamarádí se šmejdy. Jakoby Potter nestačil. Pořád se motáte kolem té mudlovské šmejdky.'' Řekla s opovržením.

,, Jestli myslíš Evansovou, tak ta je v pohodě na rozdíl od lidí z týhle rodiny.'' Podotkl už vítězným hlasem Sirius a zabouchl dveře svého pokoje.
Nenáviděl svoji matku, sestru i všechny členy jeho šílené rodiny, posedlé čistou krví.

Když jsem se s jistým odporem došoural do kuchyně na snídani, matka a sestra mě nadále úspěšně zahrnovali nadávkami a nebo mě chvílemi ignorovali.

,,A co ty Andromedo? Těšíš se už do školy?" zeptala se mojí sestry matka.

,,Samozřejmě matko, akorát by tam nemusel být ředitelem Brumbál. Nevím proč, ale přijde mi, že je jaksi zaujatý proti Zmijozelu. "

,,Myslet si můžeš co chceš, ale on musí být objektivní jinak by to s ním ministerstvo už dávno skončilo." a v podobném duchu se nesl i zbytek snídaně. Když zrovna nepomlouvali jiné koleje v Bradavicích tak se do mě naváželi.

Byla to asi moje nejrychlejší snídaně v životě. Zaprvé už jsem nemohl poslouchat ty jejich řeči a zadruhé jsem se už nemohl dočkat až uvidím kluky. S nima si budu moct konečně pořádně pokecat.

Na nádraží jsme vyrazily asi hodinu po otravné snídani, jelikož se ještě matka se sestrou potřebovali do upravit. Nechápal jsem proč to dělají. Stejně vypadají pořád stejně strašně.

To nejhorší mě ale ještě mělo čekat. Když jsme totiž jeli na nádraží matka se zastavila u nějakého domu a jakmile jsem pochopil komu ten dům patří, chtělo se mi zvracet. Jak jsem o pár chvil později zjistil, matka s dohodla, že na nádraží odveze i naši otravnou sestřenici Belatrix!

,,Ani nevíte jak se mi po vás stýskalo paní Blacková. Jak je to dlouho co jsme se neviděli?"

,,Asi půl roku a zase to nepřeháněj Belatrix ano?"

,,Jak si přejete madam."

Překvapivě zbylých dvacet minut na nádraží proběhlo bez sebemenších narážek na mou osobu. Belatrix si hrála s hůlkou, Andromeda  koukala z okna a matka řídila a nejspíše přemýšlela o něčem velmi důležitém........