4.KAPITOLA

486 39 1
                                    

Společně s Jamesem a Peterem jsme seděli v hlavní síni a čekali jsme na rozřazení prváků do kolejí. Byla to jako každý rok nuda. Nekonečné množství dlouhých nudných jmen a příjmení a třešničkou na dortu bylo to, že to četla McGonagallová svým pohřebním hlasem.

Jakmile ten dlouhý seznam dočetla do konce, přišel k řečnickému stolku ředitel Brumbál a pronesl svůj každoroční projev. Byl pořád stejný. O tom jak máme být opatrní, nemáme porušovat školní řád a hlavně, že nesmíme chodit do Zapovězeného lesa ( kam jsme stejně chodili) a na konec, popřál všem šťastný školní rok.

Jakmile domluvil, na stolech se objevily tuny jídla a každý si začal nandávat. James si jako pokaždé dal palačinku se šlehačkou a já jsem si na talíř kydnul hromadu všemožných sladkostí.

Jedli jsme tak, jako bychom celé prázdniny neměli pořádné jídlo. U mě to byla vlastně pravda, protože matka mě ustavičně posílala spát bez večeře , ale u Potterových bylo vždy jídla dostatek. A Peter.... no o tom jsme zase nic nevěděli, ale podle toho jak plné tváře měl( nebyl to zrovna nějaký hubeňour) byste řekli, že nedělá nic jiného než že jí.

,,Hele kluci, já už jsem plnej. Jdeme na kolej?" řekl James a podíval se na mě tázavým pohledem.

,,Já jsem pro. Doufám, že máme pokoj společně, jinak Brumbála zažaluju na ministerstvu kouzel." a se smíchem jsme se vydali k Nebelvírské koleji.

Jakmile jsme tam došli, čekalo mě překvapení v podání dvou překrásných čtvrťaček, které očividně zapomněli heslo pro vstup.

,, Nazdar holky. Co tady tak sami děláte?"

,, Není to snad jasný ty tupče? Zapomněli nám říct heslo pro vstup na kolej." odpověděla drze a naštvaně zároveň.

,, No, s tím vám můžu jednoduše pomoct kočky." zkoušel to i přes jejich očividný nezájem Sirius.

,, Jo, jasně. Už chápu proč jsi tak natvrdlej." zapojila se do rozhovoru druhá dívka. ,, Ty jsi ten slavný děvkař Sirius Black co? To tady radši shniju než si nechat pomoct od tebe. " a odešla stejně jako její kamarádka.

,, No kámo, ta ti to pěkně nandala co?" podotkl se zadržovaným smíchem James. Chvilku se na naštvaného a zjevně dost vytočeného Siriuse díval a potom to nevydržel a dostal takový záchvat smíchu, jako už dlouho ne. A oba vešli do jejich koleje, jelikož si naštěstí pamatovali heslo pro vstup.
,, Dávivé dortíky."

Hádej, Poberto, kdo jsem?Kde žijí příběhy. Začni objevovat