Hádej, Poberto, kdo jsem?

3. KAPITOLA

Jako každý rok se nám podařilo získat volné kupé na konci vlaku. Seděli jsme v něm já, James a překvapivě i Lilly. Remus se stále neukázal a my už jsme začínali mít obavy.

,,Siriusi, jaktože tady ještě není Remus?" zeptala se mě Lilly po pár minutách trapného ticha.

,,No popravdě, to nevíme ani my Lilly. Když jsem se s ním bavil naposledy, nezmiňoval se o tom, že by přijel do Bradavic později. Vlastně nevím, jestli je to možné." a sám jsem se nad svou řečnickou otázkou zamyslel.

,, Snad dorazí dřív než vlak vyjede. Moc času mu už nezbývá."

,,Neboj se o něj. On to nějak zvládne." řekl trochu naštvaně James, jelikož se po dlouhé době nemluvilo jen o něm.

Vlak vyrazil a když se začaly dveře otevírat, už jsme si mysleli, že dorazil Remus, ale byl to Peter. Přišel tiše jako myška a rychle se posadil na jeho obvyklé místo u dveří. Zabalil se do kabátu a vyndal si knihu do které, se následně začetl. Všem nám to přišlo zvláštní, ale takový Peter prostě byl. Nikdy toho moc nenapovídal.

Po tomhle Peterově příchodu jsme začali probírat, já, Lilly a James, všemožná témata od letních prázdnin po vybírání nového kapitána famfrpálového mužstva. Minulí rok jím byl James, ale každé dva roky se volí nový a tak byla slušná šance, že tentokrát vyberou někoho jiného. To si ovšem James nedokázal připustit a tak celé prázdniny psal lidem z Nebelvíru dopisy, aby vybrali jeho. U holek to nebyl takový problém, ale kluci ho zrovna v lásce moc neměli...

,,Kluci a nevíte jestli má tenhle rok přijít někdo nový?"

,,To netuším, ale mohl by. Minulí rok odešla Agáta a tak máme volné místo." řekl James s nadšením, že ho Lilly zapojila do konverzace.

,,Dík Pottere, ale ptala jsem se spíše Siriuse!"

,,Já taky nevím Lilly. Promiň."

,,To je v pohodě. Já se skočím podívat na rozpis pokojů hned jak přijedeme a zjistím to."

Tím skončil náš vlastně poslední rozhovor, jelikož jsme se blížili k cíli naší cesty. Před námi se objevil majestátní hrad a kdybychom poslouchali pořádně, mohli bychom zaslechnout obdivné vzdechy prváků, kteří tento skvost ještě neviděli. Já se jim ani nedivím. Jedu sem sice už po čtvrté, ale ta stavba mi pokaždé dokáže vyrazit dech. 

,,Druháci a všichni starší jděte ke kočárům, které vás dopraví na hrad. Jenom prváci jdou se mnou všem je to jasný?"

,,Jo, jo." ozvalo se sarkasticky z řad Zmijozelu.

,,A ty kecy si nechte na potom. Teďka na vás fakt nemám náladu!" zakřičel Hagrid tak, že Zmijozelákům sklaplo a děti z prvního ročníku se shromáždily ve velikém odstupu od něho.

I když Sirius věděl, že je Hagrid hodný poloobr, také z něho měl respekt. Však ono taky není nic příjemného když vaším směrem křičí někdo kdo je o dva metry větší než vy.

,,Ahoj Hagride, tak jaké jsi měl léto?" zeptal jsem se ho zdvořile. On se na mě ale jenom podíval, a dostal záchvat smíchu, kterým vylekal i ty poslední děti, které byli v jeho blízkosti.

,,Siriusi, víš, že se mnou nemusíš mluvit jako bych byl nějakej váženej pán. A navíc, když se snažíš mluvit slušně a s respektem, zní to tak ironicky, že by ti na to neskočila ani profesorka McGonagallová. A se smíchem odvedl prváky k loďkám......