Hádej, Poberto, kdo jsem?

22.KAPITOLA

Lilly

Bylo něco málo před desátou hodinou večerní, když jsem usedla do křesla před krbem. Z celého dne jsem byla unavená a zmatená. Netušila jsem, co mělo znamenat Severusovo chování. Nikdy se o Kate nezajímal a vzájemně se nesnášeli, tak nechápu, proč se na ní teď ptal.

Pomaloučku se mi začali klížit oči a já jsem se tomu nebránila. Opřela jsem si hlavu o opěrku křesla a po chvíli jsem upadla do temnoty...

„Lillinko. Vstávej, nebo budeš ráno celá rozlámaná a já nechci aby tě cokoliv bolelo." v mžiku jsem poznala toho otravného tvora, který mě vyrušil z blahodárného spánku, a měla jsem chuť ho na místě roztrhnout.

„Dej si odjezd Pottere. Teď na tebe vážně nemám náladu." řekla jsem mu otráveně a přitom cítila, jak mě znovu přepadá spánek.

„Jak tě tak pozoruju, tak asi sama do postele nedojdeš. Nu, co se dá dělat." potom už jsem jenom cítila, jak mě James nadzvedl z křesla a pomalu mě nesl do ložnice. Byla jsem tak rozespalá, že jsem ani neprotestovala.

Probudila mě až rána a následná bolest v mojí noze. Chtěla jsem zakřičet, ale můj hlas mě jaksi zklamal.

„Panebože, Lilly jsi v pořádku?" ano, zase se nade mnou ozval hlas Jamese Pottera.

„Nejspíš mám něco s nohou. Nemůžu pohnout kotníke.......AUUU" správně, pokoušela jsem se bez úspěchu zvednout ze země.

„Prosimtě přestaň, já tě donesu na ošetřovnu dobře?"

„Hele já tam radši dojdu sama jo? Vidím jak to dopadlo, když jsi mě nesl do postele." zase jsem si zkusila stoupnout, ale bolest v noze mi rychle změnila názor.

„To vidím." bylo jediné co mi řekl, než mě opět vzal do náruče a tentokrát už úspěšně mě donesl na ošetřovnu.

Madam Pomfreyová byla naprosto zděšená, ale zároveň i překvapená v čí náručí jsem na ošetřovnu dorazila. A nebyla jediná. Vlastně všichni, co byli z nějakého důvodu na ošetřovně, nebo leželi na lůžku, se na mě a na Jamese dívali.

„U Merlina Lilly, co jsi dělala?" ptala se mě a u toho mi stíhala i nohu mazat nějakou mastičkou a následně převázat stahovacím obvazem.

„Víte, že ani nevím? To se zeptejte tady Jamese, co se mi stalo." s ještě překvapenějším výrazem se madam Pomfreyová podívala zpátky na Jamese, který nervózně přešlapoval vedle mě.

„No, ona tady Lilly usnula u krbu na gauči a... já jsem no... nechtěl jsem aby jí ráno bolelo celé tělo, protože vím jak nepohodlné je na tom křesle spát a tak jsem jí chtěl přenést do postele. Ale jaksi se to nepovedlo, jelikož jsem zapomněl, že do dívčích ložnic může kluk, jenom když je pozvaný a to já jaksi nebyl. No a pak se pode mnou schody proměnily ve skluzavku, jak jistě dobře víte. A jak jsem spadl, tak spadla i Lilly, protože jsem jí nesl v náručí."

Celá ošetřovna byla zticha, jelikož nikdo z přihlížejících nevěřil tomu, co slyšel.

„Počkat. Ty mi chceš říct, že ses nechala od Jamese Pottera. TOHOHLE Jamese Pottera nést v náručí?!" ano, to bylo jediné, co madam Pomfreyové přišlo na tomto vyprávění divné.

„Ano madam." odvětila jsem stručně. Ona se jenom pousmála a odešla do skladu pro lektvar na rychlejší růst kostí....

---Sirius---

(předtím, než šel Jamese do společenské místnosti, kde našel Lilly)

Potichu jsme se s kluky plížili po chodbě ve čtvrtém patře, směrem ke kabinetu lektvarů. Měli jsme v plánu přebarvit paní Norrisovou na neonově růžovou čistě proto, že jsme věděli, že tuhle barvu školník Filch nesnáší.

Jasně já vím, že je to od nás hnusné, ale nikdy nezjistíte, jak je vtipné vidět jeho pomalu měnící se obličej z mírumilovného na takový trošičku šílený, že by byl v tu chvíli schopný zmlátit i Hagrida, dokud to sami nezkusíte.

Remus pomocí kouzla otevřel dveře a James vnikl dovnitř. Já jsem čekal venku a hlídal, aby nikdo z učitelů neviděl, co provádíme.

Najednou jsem uslyšel ránu a tiché nadávky.

„Kluci, co tam sakra děláte. Takhle nás objeví první učitel, který bude mít hlídku." řekl jsem lehce podrážděným hlasem, jelikož akce jako tuto jsme měli na každodenním pořádku a už by mělo všechno probíhat dokonale do posledního puntíku.

Ovšem všechno naštvání ze mě okamžitě vyprchalo, protože to co jsem viděl, byl jeden z nejvtipnějších okamžiků poslední doby.

James vyšel z kabinetu celý modrý a na hlavě měl pánvičku.

„Můžeš mi říct, co jsi tam dělal Dvanácteráku?" zeptal jsem se ho pobaveným hlasem.

„No ještě si z toho dělej srandu Siri! Víš jak jsme u Křiklana na lektvarech vyráběli ten inkoust, co dokáže psát pouze správné odpovědi a tomu zmijozelákovi z toho vznikl lepící inkoust?"

„Jasně, že si to pamatuju. Vždyť po té hodině chodil ještě asi dva dny s učebnicí lektvarů přilepenou na ruce." a při té vzpomínce jsem se zasmál.

„No tak já jsem jaksi na sebe vylil zbytek toho lektvaru, a jak jsem padal, snažil jsem se někde chytit, ale chytl jsem jenom pánvičky a ta se mi jaksi přilepila na hlavu." chvíli se mi dařilo držet poker face, ale pak jsem si znovu v hlavě přehrál to co mi James řekl a začal jsem se smát......