Hádej, Poberto, kdo jsem?

26.KAPITOLA

---James---

Po tom, co jsem se od Siriuse dozvěděl o tom zápasu proti Zmijozelu navíc, svolal jsem další trénink. Proti Zmijozelu bylo vyloučeno, abychom prohráli.

Zrovna jsem prolétal nad hřištěm a sledoval jsem jak hráči společně se Siriusem a Kate trénují, když jsem viděl, jak se za Kate mihl zelený plášť. Bylo mi hned jasné, co se děje. Někdo ze Zmijozelu se vetřel na náš trénink, aby zjistil taktiku na zápas.

„Kate, poleť sem prosím." zavolala jsem na Kate, která zrovna se Siriusem úspěšně odrazila nával obou dvou Potlouků od brankáře.

„Ano Jamesi? Co chceš?"

„ Mám pocit, že jsem tady viděl někoho ze Zmijozelu, tak si na to dej pozor a kdyžtak na něj můžeš poslat nějaký ten Potlouk dobře?" ano vím, že je to ode mne ošklivé, ale prostě a jednoduše Zmijozel nesnáším.

„Bude mi potěšením." Kate se usmála a už pohledem hledala zelený plášť, který jsem před chvílí zahlédl.

Nakonec jsme ho chytli a byl to nějaký mladík, kterého sem nastrčil Lucius. Mám už toho hada plné zuby.

---Lilly---

Tři dny. Už dlouhé tři dny tu ležím kvůli blbé zlomenině. Nikdo za mnou už celý den nebyl, protože se na mne očividně z vysoka vykašlali a tak se tady nudím jak nejvíce to jde a doufám, že už mně konečně pustí.

„Lilly netuším, jak to děláš, ale vypadá to, že ty lektvary na srůstání kostí nepiješ, jinak by jsi to totiž už měla dávno zahojené a mohla by jsi chodit s Kate běhat.

„A proč bych ho asi neměla pít, když vím, že mi pomůže?" zeptala jsem se kousavě a protočila jsem oči.

„Jenom jsem chtěla ulehčit atmosféru a jinak někdo s vámi chce mluvit, můžu ji pustit dovnitř?"

„Od kdy se tady ptáte? Vždycky sem kdokoliv vtrhnul jako velká voda a bylo vám jedno, že chceme třeba spát."

„Já, jsem se vás slečno jenom zeptala, jestli třeba nechcete radši odpočívat, ale promiňte, že jsem se vůbec ptala. A odešla. Chvíli po ní za mnou přišla Kate, kterou očividně dovnitř pustila, i když jsem ji neřekla, jestli chci. Jaká ironie.

„Měla jsem k tobě zamířeno už včera, ale pak jsem se zakecala s Clarke a byla jsem unavená, tak jsem šla spát a tak jsem tady a...." vtrhla dovnitř jako velká voda a začala mlít pátý přes devátý, až jsem měla problém to všechno sledovat.

„Kate počkej. To je jedno, že jsi včera nepřišla, ale mě by docela zajímalo, proč jsi tady teda teď?"

„No, já jsem asi přišla na to, proč ti nesrůstá ta kost." jenom jsem na ní s otevřenou pusou koukala a nevěřila jsem vlastním uším.

„Tak dělej, mluv."

„Nepřišlo ti poslední dobou, že ty lektvary chutnají normálně, a že to nejsou hnusné břečky jako obvykle?"

„Popravdě ano. Spíš mi přijdou jako obyčejná voda, ale nechtěla jsem do toho madam Pomfreyové mluvit, je to přece její práce. Ale i přesto netuším, kam tím míříš Kate."

„Chci ti tím říct, že si myslím, že ti někdo mění doopravdické lektvary za obyčejnou vodu."

„To myslíš vážně? A jak by to prosimtě dělal??"

„Na to jsme se Siriusem ještě nepřišli, ale je to asi jediné vysvětlení, které nás pro zatím napadlo. Co ty na to?"

„ Je to možné. Měli bychom to ale radši říct Brumbálovi, protože kdyby mi někdo měnil lektvary, tak je to i docela nebezpečné a ten člověk by mohl být šílený." chvíli jsme se na sebe jenom dívali, než přišla madam Pomfreyová s novým lektvarem.

„Tak slečno tady máte dnešní dávku, snad už konečně zabere."

Poděkovala jsem jí a vzala jsem si od ní lektvar. Ona odešla a my obě jsme pozorovaly ten obsah, který se v okamžiku, kdy jsem si ho chtěla dát k puse, změnil z blemtavé zelené hmoty, na čirou vodu.

Něco se tady dělo, a já se pomalu začínala bát o zdraví náš všech....