5.KAPITOLA

408 34 5
                                    

,,Ach Siriusi, ty jsi ten nejkrásnější kluk, kterého jsem kdy potkala."

,,To já přece vím lásko. Kdo jiný by mohl být hezčí než já? Jasně že nikdo." odpověděl si Sirius sám na svou otázku.

,,Ale i když jsi tak překrrásný, tak by jsi mohl vypnout ten budík. Tak dělej, vypni ho!"

A můj nádherný sen z ničeho nic přerušilo odporné pištění Remusova budíku.

,,Sakra Remusi. To v tom bazaru neměli něco, co by ti ráno neurvalo uši?!"

,,Ne. Tohle byl jediný budík, který tam měli, ale neboj. Hned po škole napíšu rodičům aby mi poslali ten můj lepší z domova." a bylo to tady zase. Po dvou měsících vytouženého odpočinku je tu zase učení a škola!

Po takovém ,,nádherném" probuzení jsme se s klukama postupně vystřídali v koupelně a oblékli jsme si na sebe nějaké to slušnější oblečení. Musel jsem Jamesovi ukrást nějakou kravatu, jelikož já a kravaty nejsme zrovna velký kamarádi. Moc nadšenej z toho nebyl ale co jiného mu zbývalo...

Když jsme dorazily na hodinu přemněňování, okamžitě jsme poznali, že to bude něco strašně nudného, jelikož v rohu místnosti stála promítačka a to znamenalo jediné. Začínal další dlouhý a nudný rok plný učení.

Do třídy náhle vběhla šedá pruhovaná kočka a žáci, kteří tu byli nový se začali rozplývat jak je roztomilá, do té doby, než se přemněnila na naší učitelku premněňování. Paní McGonagallovou.

,,Takže milí žáci. Tenhle rok probereme přemněňování malých živočichů........" od té chvíle jsem nadobro skončil s pozorností v této hodině. Nebavilo mě to a navíc to bylo zbytečné. Já a moji kamarádi jsme se už přemněňovat dokázali a to bylo to nejtěžší co může kouzelník dokázat. Vlastně jsme to udělali kvůli Remusovi.

Jednoho dne k nám totiž přišel z vážnou tváří a s prosbou, abychom si s ním promluvili. A tehdy nás čekal první šok. Remus nám řekl, že se z něj stal vlkodlak. Když byl malý jeho otce pokousal vlkodlak a on se potom neudržel a kousnul Remuse. Prý nám to nechtěl říct, protože se bál, že se s ním už nebudeme chtít kamarádit.

Řekl nám taky, že to byl důvod, proč vždy při úplňku zmizel na dva dny. Byl ve sklepeních Bradavic společně s naší vrchní ošetřovatelkou, která jediná společně s jeho matkou a ředitelem Brumbálem, znala jeho tajemství. A tak nás napadlo, že kdybychom se naučili přemněňovat se ve zvířata, mohli bychom každý úplněk hlídat Remuse. A navíc by nemuselo hrozit takové nebezpečí, že by někoho napadl ve škole, kdybychom s ním byli v lese. Tam by byla šance o ohlídat.

Ten návrh jsme předali Brumbálovi a on souhlasil. Zvládli jsme to a od té doby každý úplňek hlídáme Remuse, aby neopustil pozemky Zapovězeného lesa...


Hádej, Poberto, kdo jsem?Kde žijí příběhy. Začni objevovat