Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

5. Kapitola

Adrien

,,Počkej, CO?!?" skoro vykřiknu. ,,Pro-proč proboha chceš, abych s ní šel na rande?!?"

Moje slova zapůsobí jako rána bičem. Na její tváři se vystřídá překvapení nad mojí reakcí, smutek, a nakonec úplná předstíraná netečnost. Vstane z gauče a dojde k oknu, kde se ohlédne.

,,Tak nic. Ale stejně děkuju." Chystá se odejít, ale já vstanu a chytnu jí za ruku.

,,Ne, počkej. Tak jsem to nemyslel. Já jen, nepochopil jsem to. Proč chceš, abych s ní šel na rande?" zopakuju svojí otázku.

Ledově se usměje. ,,O to, co chci tady vůbec nejde. Kdyby na tom, co chci já záleželo, myslíš, že bych za tebou dneska přišla? Ne. Tady je o to, aby byla Paříž v bezpečí, a tomu se přiblížím jen, pokud Lilu vezmeš na rande."

,,Ale jak by mohlo to, že Lilu vezmu na rande, nějak pomoct bezpečnosti Paříže?"

,,Je to složitý... Ale pokusím se ti to trochu vysvětlit. Vezmi si to tak, že tehdy v parku, tam jsem Lile překazila celkem zdařilý flirt. Stejně to k tomu rande směřovalo a..."

Tady jí přeruším. ,,Nešel bych s ní na rande." ohradím se. Nešel bych na rande s nikým jiným než s tebou, dodám v duchu.

Pousměje se. ,,O to nejde. Chci s Lilou uzavřít jednu dohodu. Vyjmenovala jsem všechno, co jsem jí mohla nabídnout, ale jasně mi naznačila, že to nestačí. Potřebovala jsem větší páku. A ani si neumíš představit, jakou pákou je rande s někým, do koho jsi zamilovaný." To si piš, že to vím. Ta samá páka mě přiměla přijmout tu sázku s tebou.

,,Dobře. Tohle chápu. A jen tak pro info, co tou dohodou získáš ty?"

,,Spolupráci, a možnost, že mě Lila přestane nenávidět."

,,A jen možnost ti stačí?"

,,Nic jiného získat nemůžu. Prosím, půjdeš?"

Odpověď ano byla rozhodnutá, jakmile jsi mě o něco požádala. ,,Jasně."

,,To je skvělý! No, teda alespoň Lila bude nadšená." Pořád mi nejde z hlavy ta její poznámka, že ona nechce, abych šel na to rande.

,,No nic, já už musím. Zítra dělám s Kocourem rozhovor pro ladyblog, tak se na to musím vyspat." Na to jsem málem zapoměl.

,,Jasně, zít... Chci říct: Ahoj." Už mě ty přeřeky štvou. Pousměju se, když si vzpomenu na Marinette. Takhle nějak se musí cítit.

,,Jo, ahoj." Usměje se, ale zdá se mi nějaká smutná. Možná se tak ale cítím jen já.

Jakmile odejde, znovu zapnu ladyblog. Už je tu informace od Alyi, o tom zítřejším rozhovoru. Už jich několik dělala s Beruškou, ale tohle je poprvé, co přizvala i mě. Tohle bude zajímavé.

,,Plaggu." oslovím ho.

,,Chce to camembert, a víš co? Možná dvojitou porci."

Směju se, zatímco jdu pro ten zlořečený sýr. Copak nemůže mít Plagg něco méně smradlavějšího na dobíjení baterek? Okamžitě začne mlaskat, což je téměř stejně nepříjemné jako ten smrad.

,,Plaggu, chovej se slušně, prosím tě!" okřiknu ho.

,,A proč? Nikdo tu není." prohlásí.

,,Jsi skoro jako můj otec. Pro něj jsem taky nikdo." Povzdechnu si. ,,No nic. Dobrou, ráno mě vzbuď."

Lehnu si na postel, a zatímco přemýšlím o Beruščiných slovech, pomalu usnu.