Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

16. Kapitola

Marinette

Odcházela jsem od Kocoura, líně se rozvalujícího na střeše. Prostě kočka. Cítila jsem se už líp. O moc ne, ale líp. U našeho domu jsem byla za chviličku. Už jsem si tolik zvykla na přepravu pomocí joja. No vážně, kdyby se mě někdo zeptal, jak daleko to je někam, řeknu údaj, za jak dlouho tam jsem pomocí joja. Dost zavádějící, vzhledem k tomu, že na druhé straně Paříže jsem pomocí joja za čtvrt hodiny. Vpadnu do svého pokoje oknem. Všude mám fotky Adriena, které jsem úspěšně rozvěsila zpátky po tom, co už nehrozilo, že by kdy přišel do mého pokoje. Proměním se a Tikky si lehne na mou postel. Z tajné skrýše za plakátem Jaggeta Stonea vyndám sušenky.

,,Vidíš? Bylo lepší udělat si zásobu." povídám, když jí podám celý jeden pytlík. Když jí sušenku, určitě už nevypadá tak unaveně.

,,Máš pravdu, Marinette. Ale měla by sis lehnout. Víš kolik je hodin?"

,,Ne. Ale určitě už bude dost." Lehnu do postele a Tikky se uloží vedle mě.

,,Dobrou noc Marinette."

Před školou na mě zase čeká Alya. Usměju se a zamávám jí. Potom se k nám připojí Nino.

,,Ahoj holky."

,,Už tě pozval, abys s ním šla na ten ples?" zašeptám Alye do ucha.

,,Jo." odpoví s klidem. Nikdy neměla takový problém s culením a rudnutím jako já. Potom přijede limuzína. No a je úplně jasné, kdo z ní vystoupí. Adrien, no jasně. Okolo mě se prožene Chloé a schodí mě na zem. Odřu si lokty, ale to mi starosti nedělá. Starosti mi dělá, až někdo zjistí, že po tom, co jsem takhle popojela po asfaltu, nemám odřeniny vůbec žádné. Díky Berušce se mi za chvíli zhojí. Adrien Chloé ignoruje, přiběhne k mě a pomůže mi se zvednout.

,,Jsi v pořádku?" Jen kývnu, protože kdybych mluvila, zase se zakoktám. Už teď jsem rudá jako rajče. ,,A co odřeniny?" A sakra.

,,Já žádný nemám." podaří se mi říct bez zakoktání. S menšíma zraněníma si moje superhrdinská část rychle poradí.

,,Ale jo. Viděl jsem, že ti teče krev." Otočí mi lokty, jenže já už tam nemám ani strupy, natož čerstvou krev. ,,Jenže já jsem..." V té chvíli mě zachrání Lila. Teď, když ví o mé superhrdinské půlce, je všechno jednoduší.

,,Mari! Já jsem viděla, jak do tebe někdo zde přítomný střčil. A pokud vím, ani se neomluvil."

,,To je pravda Chlo." Adrien se otočí na Chloé, ale ještě mi věnuje jedem podezíravý pohled. Ví, že to viděl. ,,Proč se neomluvíš?"

,,Já za to přece nemohla!" vykřikne. ,,Marinette se mi prostě připletla do cesty!" Už se z toho jejího křiku okolo nás shromáždil dost velký kroužek. Adrien se chystá něco říct, ale Alya a Lila ho předběhnou.

,,Jako tak připletla, že se ani nepohnula?" řekne Alya.

,,A tys za to tak nemohla, že se málem odřela a kdoví co se mohlo stát!" tvrdí Lila.

,,A navíc..." Mrknou na sebe, jako by přesně věděly, co ta druhá řekne. ,,...myslíš, že Mari potřebuje tebe k tomu, aby spadla ze schodů?" dokončí sborově. Kroužek okolo nás se zasměje a pomalu se rozejde. Chloé naštvaně odpochoduje.

,,Díky holky." Podívám se na své zachránkyně.

,,To je přece jasný. Jen jsme řekly pravdu a jí to vzalo vítr z plachet kočko." prohlásí Alya. S Lilou si plácnou. ,,Opravdu jsi už v pořádku?"

,,Ano, jsem."

Jenže nejsem. Jediný, kdo viděl moje odřediny před tím, než se stihly zahojit, je Adrien. Viděl něco, co mu může pomoct zjistit kdo je Beruška. A já mám pocit, že odpověď se mu líbit nebude.

***

Jsem zpátky! (Už jsem tady zas je málo originální) A přináším další kapitolu, znovu kratší, protože potřebuju přehodit pohled. U další kapitoly, zdravím!