Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

15. Kapitola

Adrien

Opět jsem byl v noci v ulicích a hlídal. Sice jsem včera Mari říkal, že mě to neunavuje, ale alespoň jednou spát celou noc, to by bylo něco. Když o tomhle přemýšlím, mám největší nutkání říct Berušce o té bandě hlupáků. ('Udělala jsem to za tebe, poděkuješ mi později.') Ale i ona musí spát. Běžím zrovna po jedné střeše směrem k Seině. Tam přece přepadli Marinette, takže je možnost, že tam budou i dnes. Vtom na střechu přede mnou dopadnou dvě osoby. Mám dojem, že mě neviděly, takže se skrčím za komínem. To jojo a tečkovaný kostým poznám všude. Beruška. Když jí poznám, hluboko v hrudi zase na povrch vybublá bolest, kterou jsem včera téměř zapoměl. Téměř. Druhou osobu nepoznám, dokud nepromluví.

,,Seš si jistá, že budou tady?" Lila. Ale o kom se to baví?

,,Jo. Byli tady včera, tak tu budou i dnes."

,,Proč si vybrali zrovna tohle místo?"

,,Není pro ně nic snazšího, než dostat člověka do slepý uličky tady. Jinde je víc ulic, víc možností jak utéct." Mám takovej pocit, že mluví o těch zmetcích, co tu včera přepadli Marinette.

,,To zní logicky. Proč ale šla Marinette včera zrovna sem?" Tak fajn, určitě se o nich baví.

,,Potřebovala si pročistit hlavu... Ale víš, že to teď není podstatné?" Jak ona to ví?

,,Jo, jasně. Takže jak to uděláme?"

,,Ty se takhle půjdeš projít, kolem řeky. Až přijdou, já je svážu jojem a Roger  je spoutá." Zatýkací akce? Mně vždycky utekli, jelikož jsem byl sám, ale Beruška tenhle problém zdá se nemá.

,,Dojdu to vysvětlit Rogerovi dolů, a pak se začnu procházet."Lila sleze ze střechy a je slyšet tlumený hovor. Pak Lila dojde k zábradlí nad řekou a podívá se dolů. Trvá to jen pár minut a zaslechnu kroky. Beruška je uslyší taky a podívá se. Když jednoho z těch lidí uvidí, upře na něj pohled tak strašně nenávistivý, jako by ho znala.

,,Ale, ale, holčička není doma?" začne zloděj svůj obvyklý proslov.

Lila se otočí. ,,Očividně."

,,Máš málo úcty, stejně jako ta před tebou. A víš jak ta dopadla?"

,,Co jsem slyšela, tak odešla." Tohle se jí povedlo. V té chvíli si Beruška stoupne a omotá je jojem. Když ale spoutává víc lidí, nemůže to dlouho vydržet. Ti uprostřed začnou přelézat ty před nimi a dostanou se tak ven. Bohužel, ve středu byl zrovna jejich vůdce, který už utíká pryč .

,,Kocoure!" křikne Beruška. ,,Já už je moc dlouho neudržím!" Tak ona o mně věděla, jo? Odpíchnu se od střechy a přistání přímo před těmi, co chtěli utéct.

,,Vy už nás opouštíte?" Roger je všechny spoutá. Beruška se přiblíží k jejich vůdci.

,,Příště si dobře rozmysli, že přepadneš mou kamarádku." Nejdřív si myslím, že myslí Lilu, pak mi ale dojde, že myslela Marinette. Tak kámoška, jo? Dneska se dozvídám spoustu nových věcí. Roger si vysílačkou přivolá posily, které všechny zloděje odvezou.

,,Díky, žes mi pomohla, Lil." řekne Beruška.

,,Nemáš za co. Teď jsme si prakticky kvit, ne?"

,,A co jsem já udělala pro tebe?"

,,Pamatuješ na to rande?"

,,No jo. Jenže pak jsi mě do toho uvrtala taky."

,,Co bych neudělala pro kamarádku?"

,,Já nevím. Co bys neudělala pro kamarádku?"

,,To byla řečnická otázka."

,,Já vím." Sleduju, jak se navzájem škádlí, a usměju se. Tu sázku jsem rozhodně prohrál na plný čáře.

,,Mám tě dostat domů?"

,,Ne díky. Roger se nabídl, že mě odveze. Alespoň se s poldou nebudu bát." Zasmějí se.

,,Tak se měj. Zítra."

,,Jasně, zítra." Lila se podívá na mě a vyprskne smíchy. ,,Jednoznačný, jednoduchý... To dává jedinou možnost: Slepej."

,,Lil, no tak!" Beruška jí jemně plácne přes ruku.

,,No tak promiň. Ale o kočkách se říká, že vidí dobře." Už celkem dlouhou dobu tomu rozhovoru nerozumím.

,,Lil!"

,,Fajn, stejně už musím jít. Uvidíme se!" Zamává a odběhne k Rogerovu autu.

,,Jo, uvidíme." Beruška se teď tváří trošku nervózně, nejistě. Připomene mi Marinette. ,,Neměl bys teď chvíli čas, že by jsme si promluvili." Jako by čekala, že odmítnu. A možná že čekala.

,,Mám spoustu času." Oddechne si, ale neusměje se.

,,Fajn."

Sedíme na střeše jednoho baráku, který se zrovna naskytl. Upřeně se dívá na rozsvícenou Eiffelovku. Je to ironie. Chce si promluvit, a při tom neřekne ani slovo.

,,O něčem jsi chtěla mluvit..." načnu, aby se konečně rozmluvila. Když jen mlčí, vypadá strašně smutně.

Zatřepe hlavou, aby si jí pročistila. ,,Máš pravdu. Úplně jsem zapoměla, že tu jsi. Eiffelovka vypadá dneska nějak temněji. Nebo se tak cítím jen já."

Ušklíbnu se. ,,Jestli se cítíš stejně pohřebně, jako se tváříš, tak je to rozhodně tebou." K mé radosti se pousměje.

,,Ty bys měl mít přehled, jak se asi teď cítím."

,,Jako já se cítit nemůžeš."

,,Jak myslíš. Ale pamatuj, spousta mých přátel o mě říká, že jsem hodně empatická. Když si dokážu představit tvou bolest, vynásob jí dvěma, protože jsem ti jí způsobila já, přidej půlku jen tak, a dostaneš výsledek." Ona si to vážně vyčítá.

,,Prosím, hlavně si to nevyčítej. Nemůžeš za to, do koho se zamiluješ."

,,Asi ano. Každopádně jsem tě donutila to říct a teď bych to nejradši vzala zpátky."

,,Tohle jsme už probírali."

,,Jistě, jednou jsi mi to musel říct. Ale... já jsem vážně až moc zvědavá!" Nelíbí se mi, ale vůbec, když si něco takhle vyčítá.

,,Nech toho. Vždyť jsi to nemohla tušit."

,,Mohla. Že netušila, to je jiná věc."

,,Proč jsi vždycky tak tvrdohlavá?"

,,A proč ty jsi vždycky tak sebejistej? Až mi odpovíš, odpovím ti taky." Usměju se na ní.

,,Nechci, aby sis něco vyčítala, ano? Prostě se chovej, jako by se to nikdy nestalo."

,,Jo, to je strašně jednoduchý." řekne sarkasticky.

,,Prosím."

,,Tak fajn. Jak myslíš."

,,No konečně."

,,Jak jsi řekl, já jsem tvrdohlavá. Mě se tak snadno nezbavíš."

,,Máš ten dojem, že bych chtěl?" Usměje se a poprvé to vypadá tak živě jako od staré známé Berušky.

,,Ne. Ten dojem rozhodně nemám."

***

Takže zase nová kapča. Nebudu vypisovat, za co vám děkuju, prostě jen poděkuju. Ptala jsem se předminule, a nikdo mi neodpověděl, takže se zeptám ještě jednou: Vadí vám mé občasné komentáře z pohledu vypravěče? U další kapitoly, zdravím.