Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

6. Kapitola

Marinette

Chvíli zůstanu stát za jeho oknem, pozoruju, jak si znovu pouští ladyblog. Potom s povzdechem zamířím za Lilou. Trvá to jen chviličku a stojím u jejího okna. Když mě pouští dovnitř, má na tváři podivný výraz.

,,Sedneš si?" zeptá se. Přikývnu.

,,Předpokládám, že když se tváříš tak pohřebně, tak přijal."

,,Jo, přesně." Zašklebím se.

,,Víš, je mi líto, žes to pro mě musela udělat. Jsem za to rande ráda, ale je mi líto, že to tak cítíš. Musíš být Paříži opravdu oddaná, když to pro ní uděláš."

,,No jo. Já už radši půjdu." Chci se zvednout, ale zadrží mě.

,,Ne, počkej. Se mnou se ve škole nikdo moc nebaví. Už dlouho jsem si s nikým nepopovídala."

Vzpomenu si, že tak jsem se cítila, než jsem poznala Alyu. ,,Fajn. Člověk potřebuje společnost." Vděčně se na mě usměje.

,,Jo. Zkoušela jsem se bavit s Chloé, ale ta má ještě míň rozumu než slepice, takže si ani nezaslouží, abys jí slepicí nazývala."

,,Přesně." Zasměju se. ,,V jejím mozku se nachází jen pár myšlenek, třeba: Jsem nejlepší na světě, chodím s Adrienem a tohle tričko už je měsíc staré, a vyšlo z módy už před týdnem."

Taky se zasměje. ,,Jasně. Ta holka, vedle které sedí, tak to je poskok. Udělá cokoli na co Chloé pomyslí. Pak ta malá..."

,,Mylène." napovím.

,,Jo, ta. Pořád se bojí a moc se s nikým nebaví. A ta holka vedle ní by se furt bavila jen o sportu a bruslích!"

,,To je Alix." poznamenám. Baví mě, jak to vidí ona, je to totiž podobné mému pohledu.

,,Ten kluk za ní, Kim, tak ten je stejný jako ona, akorát má místo bruslí běh. Bla bla blá." Naznačí ve vzduchu upovídanou pusu. ,,Vedle něj Max, ten se snad narodil ve videohře. Juleka, tak ta se nebaví vůbec, a když už něco řekne, nedává to smysl. Rose je snad fajn, ale když jsem se k ní dostala, měla zrovna kroužek pletení." Ohrne nos.

,,Ty se nad tím ušklíbáš, ale kdyby nebyli takoví jako ona, nemá ti kdo plést ty tvoje svetříky." Společně se zasmějeme.

,,Já svetry moc nenosím, ale pár jich tu bude no. Nathanaël si pořád něco čmárá a Ivan taky s nikým nemluví. Alya je posedlá ladyblogem a Nino pořád poslouchá hudbu. Jediný člověk, který vypadá a chová se normálně, teda kromě Adriena, je Marinette. Jenže dneska někam pospíchala, takže jsem jí nestihla oslovit. Vlastně tu kromě Adriena nemám žádné přátele." Utichne a já mám najednou nutkavou touhu něco dodat, aby nebyla tak smutná a myslela na pozitiva.

,,Vždyť ty máš i jiné přátele. A s Marinette si zkus promluvit, když se ti zdá dobrá. Ale něco ti o nich všech řeknu. Mají týmového ducha a jsou schopní spolupráce. A to z nich dělá dobré přátele. Musíš pochopit, že můžeš mít přátele i s jinými zájmy než máš ty. Staň se dobrou a spolehlivou kamarádkou, a všichni tě tak budou brát. Jako kamarádku."

,,A ty mě tak bereš?"

,,Ode dneška asi ano." Tak šťastný úsměv jsem v životě neviděla.

,,A víš co, mám nápad! Musím to ještě prodiskutovat s jedním člověkem, ale zítra bych byla ráda, kdybys zase přišla."

,,Přijdu ráda, i mně se s tebou dobře povídá." Usměju se na ní, když odcházím.

,,Dobrou noc."