Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

32. Kapitola

Marinette

Jak?!? Jak jsem na to mohla tak dokonale zapomenout, když ode mě očekává jak Alya, tak Lila šaty? Ano, pro sebe a Alyu mám návrh. Ale nemám nic pro Lilu a ještě to musím ušít! Mám dojem, že jsem právě v duchu pohřbila svůj volný čas.

,,Mari! Mari!" Otočím se po hlasu.

,,Ahoj Lils."

,,Jak je Adrienovi?"

,,Líp, probral se z mého spánku." Kývne.

,,Vypadá to že máš na spěch." Řekla to stylem otázky. A co teď. Mám říct 'No, zapoměla jsem ti ušít ty šaty, takže jdeš na ples ve spodním prádle'?

,,Ehm..."

,,Jinak, u padouchů je vše v pohodě. Pořád bloudí mou krajinou snů." Kývnu.

,,Díky, že se o to staráš. Musím letět." Usměje se.

,,To je jasný. Ať to stihneš došít." Snažte se obelhat lhářku.

Prohlížím si svou práci. Dobře, mám dvoje šaty. A teď trochu kritiky. Zmáčknu zvonek. Namíří se na mě kamera.

,,Ah, Marinette. Pojďte dál." Nathalie. O všem ví, řekla jsem jí to. Vzala to profesionálně a nikomu to neřekne. Ne, neví o mé ani Adrienově identitě. Řekla jsem jí o tom, že je pan Agreste Lišaj a že se Adrien omylem zranil, když Lišaj bojoval s Beruškou. Vejdu do toho obroského sídla, co připomíná palác. Přímo přede mnou stojí Adrien. Zarazím se.

,,Neměl jsi být ještě v posteli?" Zavrtí hlavou.

,,Je mi dobře." Nedůvěřivě si ho prohlédnu.

,,Fakt?" Zasměje se.

,,Lhal jsem ti někdy?"

,,Ne, ty ne..." zamumlám.

,,Proč jsi přišla?"

,,Za tvým tátou..." Jeho tvář se zakaboní jako nebe před bouřkou.

,,Proč za ním?" řekne trochu hlasitěji než normálně.

,,Chci, aby se podíval na šaty, co jsem ušila."

,,Hmm." Zamračím se.

,,Tvoje 'hmm' se mi nelíbí."

,,A mně se zase nelíbí, že se k němu chováš, jako by nic neuělal." Nekřičí. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně.

,,Prostě jsem mu odpustila. Kdo neodpustí, přece nemůže být šťastný. A to se ke mně nehodí." Pokrčí rameny. Přendám si vaky s oblečením do druhé ruky a projdu kolem něj. Ještě slyším, jak si povzdechne.

,,Opravdu znamenité, slečno. Je vidět, že jste to dělala přímo na osobu. Již jsem se s tou dívkou setkal a opravdu se to k ní hodí." prohlásí módní návrhář. S úsměvem poděkuji.

,,Jen si nevím rady s Lilou. Ať se snažím jakkoli, nejde mi nic vymyslet." Usměje se.

,,Možná potřebujete novou perspektivu. Přijdu se na vaše výtvory ještě jednou podívat na ples." Zrak mi padne na modrou sošku na jeho pracovním stole a pomalu mu úsměv oplatím.

Rozešlu tu SMSku mým dvoum kámoškám.

Dneska u mě, čekají na vás vaše šaty.

Tiše odpočítávám minuty. Už jen dvě hodiny. Že já na to Adrienovi kývla.

Menší části toho týdne před plesem. Příště nás čeká poslední kapitola, tak se těště. :)