Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

14. Kapitola

Marinette

Celé vyučování se mi nepodařilo Lilu odchytit. Alespoň že jsme se domluvily, že se sejdem po vyučování. Celou dobu mi znělo v hlavě, co mi řekla:

,,Je blbý zjistit, že kluk, kterýho miluješ, tě miluje jen jako superhrdinku. A sklapni pusu, zíráš na něj už strašně dlouho."

Ví to. Takhle dopadlo moje pečlivé skrývání přede všemi. No co, třeba to nikomu neřekne. Jen se musím uklidnit. Jsme přece kámošky. Doufám. V půl pátý už jsem úplně na nervy, jakkoli se mě Tikky snaží uklidnit. Okolo pátý máma zavolá, že mám návštěvu. Zavolám zpátky, ať jde nahoru.

,,Ahoj." řekne Lila, jakmile vkročí ke mně do pokoje. Ušklíbne se při pohledu na miliony fotek Adriena. ,,Tady je někdo totální blázen, co?" Pak si ale všimne mojí nervozity. ,,Nikomu nic neřeknu."

,,Vážně?"

,,Čestný skautský."

,,Ty ale nejsi skautka."

,,Pokud tě to uklidní, klidně se do skauta přihlásím."

Zasměju se. ,,Nezlehčuj to, tohle je vážný. Poprvé někdo přišel na to, kdo jsem."

,,Vždyť je to jasný."

,,Taky si myslím. Ale to vysvětli těm lidem, který se už měsíc snaží přijít na to, kdo jsem."

,,Hlupáci."

,,Neurážej je."

,,No jo, promiň. Vlastně mě to vůbec nepřekvapuje, to kdo jsi."

,,Jo?"

,,Jo. Za prvý, ty samý vlasy, ty samý oči, promiň, ale já nejsem slepá. Za druhý, statečná a statečná, milá a milá, obětavá a obětavá... Mám pokračovat?"

,,Tak to jsi už celkem druhá, kdo tu vidí podobnost."

,,Můžu vidět tvoji kwami?"

,,Jasně. Tikk..." Už to slyšela a vyletěla ven z úkrytu. ,,Lil, tohle je Tikky."

,,Ahoj." pozdraví Tikky.

,,Jé, ty jsi roztomilá."

Tikky se na ní vražedně podívá. ,,Tomu slovu bych se radši vyhla." Lila si rádoby vyděšeně překryje pusu rukou.

,,Promiň!" řekne žalostně. Všechny se zasmějeme.

,,A můžu vidět transformaci?" Tázavě se podívám na Tikky.

,,Věřím jí. Přines mi sušenky a jsem pro." Kývnu a seběhnu dolů. Za chvilku se vrátím s náručí plnou sušenek.

,,Marinette, stačily jedny." zasměje se Tikky.

,,To je zásoba."  Kývnu na ní. ,,Tak jdeme na to?" Jen kývne.

,,Tikky, tečky!" Moje tělo začne pokrývat tečkovaný kostým a u pasu se mi objeví jojo. ('Ať máš jojo nízko u pasu... By Waldemar Beruška') Kouknu se na Lilu, která jen vyjeveně zírá.

,,Co?"

,,Já jen... Páni."

,,Moje transformace nic není."

,,Ale kdybys viděla, jak to vypadá z mého pohledu... Jak se transformuješ zpátky?"

,,No, většinou jsem k tomu donucená, protože mi vyprchá mirákulum. Je to už dlouho, co jsem se přeměnila přirozeně, jen proto, že jsem chtěla."

,,Tak je na čase si to zopakovat, ne?" pobídne mě.

Kývnu. ,,Teček dost!" Za chvíli jsem už zas jen Marinette. Tikky vyletí z mých náušnic a okamžitě se zakousne do sušenky. Lila sleduje, jak se láduje.

,,Kdybych si měla tipnout, řeknu, že kwamiové nejí."

,,Musí přece nějak doplňovat energii, když nespí."

,,To zní rozumně."

,,To taky je. Superhrdinové, nebo kdo vlastně byl před námi, to skvěle vymysleli." Kecáme ještě asi dvě hodiny. Takhle dlouho jsem si dokázala zatím povídat jen s Alyou. Lila se ptá na věci ohledně superhrdinů, a já zas opatrně sonduju, jestli si z akumatizování opravdu nic nepamatuje. Jak jsem čekala, nic. Musí to být Lišajova bezpečnostní pojistka, aby jsme pomocí jeho padouchů nemohli najít jeho doupě.

,,Už je skoro půl osmý a venku je tma. Nechtěla bys mě náhodou doprovodit domů?" zeptá se. Tma. Něco mě napadne.

,,A čeká tě doma někdo?"

,,Ne. Rodiče jsou někde v Americe, odletěli před týdnem. Paní, co se o mě stará, má dneska volno, protože jsem nechtěla, aby vyšilovala, kdybych se chvíli zdržela."

,,Takže bys teoreticky měla čas?"

,,Jak teoreticky, tak prakticky. Ty chceš s něčím pomoct?"

,,Jo, se zatčením lidí, co mě včera přepadli."

,,Tebe přepadli?"

,,Jo, zachránil mě Kocour. Zrovna jsem sebou neměla Tikky."

,,Tak to mohlo dopadnout špatně."

,,Jo. A já chci, aby byla Paříž co nejbezpečnější. Pomůžeš?"

,,Jasně."

,,Potřebujeme k tomu ještě jednoho člověka. A vím, že stoprocentně ještě bude na stanici."

,,Polda?"

,,Potřebuju, aby jim pak někdo nasadil želízka." Přeměním se a vydáme se na policii. Lila si to až moc užívá. Přijdeme na stanici.

,,Je tu strážník Roger?" zeptám se ženy u recepce.

,,Ale jistě." Za chvíli přijde.

,,Beruško, co se děje? Co potřebuješ?"

,,Vaši pomoc."