Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola šestatřicátá - Toujours Pur

„Mdloby na tebe!"

Kouzelníkovo tělo se bezvládně sesunulo k zemi a zpoza rohu vystoupil Viktor s napřaženou hůlkou. Kráčel s vzpřímenou hlavou, za ním následovala Bellatrix se svou typickou vyzývavou chůzí a vždy elegantní Lucius. Za nimi vláčel Šedohřbet Lauřino bezvládné tělo. Procházeli jednou chodbou odboru záhad za druhou, dokud nespočinuli v kruhové místnosti plné vysokých dveří, kde se zastavili.

„Je přesně devět," řekl Lucius při pohledu na kapesní hodinky. „Ať už se sem pokouší Potter dostat jakkoliv, už mu to dlouho trvat nebude."

„My dva půjdeme napřed," rozhodla Bellatrix a máchnutím hůlky rozrazila protější dveře. „Ty běž pro ostatní."

Viktor souhlasně přikývl a otočil se na Šedohřbeta: „Opovaž se jí zkřivit jediný vlas, Pán zla ji chce celou."

„Bez obav," zavrčel vlkodlak a zlostně se mu blýsklo v očích.

„Třeba ti ji nechá na hraní, až ji nebude potřebovat," zasmála se Bellatrix vysokým hlasem.

„Je pěkná," ocenil Lucius, chytil Lauru za vlasy, aby se jí mohl podívat do obličeje.

„A ta její krev," nadhodil Šedohřbet, prstem jí přejel po zkrvavené tváři a kapky olíznul. „Moc lahodná."

„Tak už dost," zarazil je Viktor. „Nemáme čas na hrátky, každý na svá místa."

Bellatrix ho sjela povýšeným pohledem, ale bez odporu zmizela ve dveřích následovaná Luciusem.

„Pošlu ti Averyho a Macmilliana," prohodil Viktor směrem k Šedohřbetovi. „Ta holka nesmí utéct."

„Nespustím ji z očí," přísahal. Hůlkou otevřel další dveře, chytil Lauru kolem pasu a táhl ji za sebou.

Viktor se zhluboka nadechl a rozběhl se tím směrem, odkud přišli. Neměl tušení, jak se z téhle šlamastiky dostanou. Byli zahnáni do kouta.

****

Draco prudce zabušil na dveře, ani nečekal na vyzvání a vešel do kabinetu profesora Snapea. Severus, který zrovna klečel u krbu, se polekaně otočil.

„Draco, co to-?"

„Emily zmizela," vysvětlil Draco zadýchaně.

„Cože?" vstal a zelený oheň v krbu pohasl.

„Během odpoledne, prostě se vypařila. A teď zdrhl i Potter a jeho banda," dodal.

„Kam?" chytil ho pevně za rameno. „Řekni mi všechno, co víš!"

„Ne," odporoval a vytrhl se mu. „Vy mi všechno řekněte! Co se to tu sakra chystá?!"

****

Emily stála zahalená v cestovním plášti uprostřed prázdné londýnské uličky. Déšť jí máčel konečky vlasů a nepříjemně ji studil. Bedlivě se rozhlížela na všechny strany, ale přesto jí uniklo tlumené lupnutí za jejími zády.

„Můj pane," poklonila se, když ji lord Voldemort položil ruku na rameno.

„Emily!" zvolal slavnostně a napodobil něco jako objetí. Za ním se ze tmy vynořili dva Smrtijedi.

„Nač celá tahle paráda?" zajímala se Emily a následovala svého Pána ze stínu uličky.

Lord Voldemort rozvážně kráčel a prsty bubnoval o svou hůlku. „Protože dnešní večer je rozhodující, má drahá. Dnes se konečně zbavím malého Harryho Pottera jednou provždy a tvoje sestra se přidá tam, kam patří."