Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola sedmá - Dohoda, slib, přání

Dlouhou chvíli se nic nedělo, Remus znovu zaklepal. Cat by odpřísáhla, že slyší zběsilý tlukot Lauřina srdce. Povzbudivě se na ni usmála, ale docílila jen toho, že jí Laura stiskla zápěstí pevněji. Ozvaly se spěšné kroky, které utichly těsně u dveří.

„To jsem já," uklidnil Blacka Lupin.

Zaskřípal nejeden zámek, než se dveře s hlasitým zavrzáním otevřely. Na prahu stál vysoký a viditelně pohublý muž. Měl neoholenou tvář a dlouhé vlasy po ramena. Vypadal hodně zanedbaně, přesto svým způsobem mile. Sirius Black se zářivě usmál na svého přítele a odhalil tak žluté zuby. Najednou mu tváří projel záblesk údivu a překvapení, když si uvědomil, že Lupin není sám.

„Přivedl jsem ti návštěvu," sdělil Remus celkem zbytečně.

„Cat...?" nechápal Sirius.

„Možná by bylo lepší, kdybychom šli dovnitř," navrhl Lupin.

****

„Proč jsi tady sama zavřená, když je venku krásně?"

Emily zvedla hlavu od zaprášeného svazku a zamžourala na druhý konec knihovny topící se v pološeru, kde stál Draco.

„Právě proto, že je tam tak úžasný vedro," odpověděla nevzrušeně a sklonila se znovu nad knihou. „A nejsem sama," mávla rukou k podlaze, kde si hrály její kočky.

„Zajímavá společnost," ušklíbl se Draco a šel si přisednout. „Trochu slunce by ti neuškodilo."

„Opovaž se s těmi závěsy pohnout," varovala ho, když natahoval ruku k oknu, „navíc ty bys mohl o bledost soupeřit se Sněhurkou."

„Páni, upíři ti předčítali i pohádky?"

„Většinou ty, kde někdo tragicky zahyne z vlastní blbosti, protože se moc ptá," zpražila ho.

„Tak proto většinou jen mlčíš a nevyptáváš se," oplatil jí.

Prudce knihu zaklapla a probodla ho pohledem: „Doufala jsem, že hru na Sherlocka už máme za sebou."

„Zatím jsme vyřešili pramálo, pane Watsone," odsekl.

„Co mám podle tebe dělat?!" vyjela na něj. „Skákat tvýmu otci po krku a ječet, aby mi vyklopil podrobnou minulost mé drahé rodiny?!"

„Každopádně by to bylo komické," přikyvoval pobaveně, „ale z otce toho moc nedostaneme. Musíme najít jinou oběť."

„Třeba tvou matku?" ušklíbla se.

„Třeba," pokrčil Draco rameny. „Když už jsme u ní, kolik toho včera vyklopila?"

Zamyšleně mu řekla obsah celého rozhovoru mezí ní a Narcissou.

Draco ztěžka vydechl: „A jsme tam, kde jsme byli."

„Slepá ulička," pokrčila rameny a posadila si na klín nejmladší kočku. „Není se čeho chytit."

„Musíme na to jinak," usoudil po chvíli přemýšlení. „Potřebujeme se od něčeho odrazit."

Emily přestala listovat knihou a najednou se vítězoslavně usmála: „Možná bych o něčem věděla."

Tázavě se na ni podíval.

„Víš, milý Malfoyi, někdy se vyplatí prohlížet si staré knihovny, i když je venku tak krásně," zašklebila se a přistrčila mu knihu, kterou předtím četla.

„Mám se učit latinsky?" zeptal se nechápavě.

„Ne," zavrčela, „jen pěkně listuj a najdeš, z čeho všeho se dají dělat záložky."