Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola osmá - Zpátky v Londýně

V domě na Grimmauldově náměstí 12 se rozdrnčel zvonek. Sirius se letmo podíval na spící Lauru v křesle, nevypadala, že by ji křik portrétu paní Blackové vzbudil. Vstal, aby šel otevřít, ale Remus ho předběhl. Když Sirius vešel do předsíně, akorát pomáhal Cat do schodů s kufrem. Znechuceně se otočil na portrét své vřeštící matky a poněkolikáté za den se ji snažil uklidnit.

„Omlouvám se," usmála se Cat nevinně, „ale nemohla jsem se doklepat."

„To je v pořádku," přikyvoval Remus, jako by mu křik portrétu vůbec nevadil. Sirius zavrátil nenápadně oči, nikdy nechápal, jak může Náměsíčník být za každé situace tak milý.

„Kdepak ta Laura vězí? Snad si nemyslí, že jí ty věci přinesu až pod nos?"

„Spí," vysvětlil Sirius. „Co je proboha tohle?!" mávl neurčitě rukou k velkému psovi, za Remusovými zády.

„To je Sabbath," představila Cat skoro člena rodiny.

„Předpokládám, že je to ještě štěně," ušklíbl se Sirius nad velkou chlupatou koulí.

„Jo, jak to víš?"

„Laura není podobná jen na mě, já psy nikdy rád neměl," pokrčil rameny a natáhl k Sabbath ruku. Pes ho s nadšením začal olizovat.

„Hlavně že se v jednoho umíš proměnit," zasmál se Remus.

„Ty se taky měníš ve vlkodlaka a nevšiml jsem si, že bys choval lásku k vlkům."

„Být vlkodlakem a zvěromágem je rozdíl," upozornila je Cat.

„No páni, přeci jen jsi hodiny Přeměňování neprospala," popichoval ji Sirius.

„Na rozdíl od tebe ne."

„Ty sourozenecké neshody nechte na jindy, dobře?" požádal je Remus.

„Jsem pro," souhlasil Sirius, popadl Lauřiny věci a ubíral se po schodech nahoru.

„Nechceš pomoct?"

„Ne, to zvládnu," ujistil je a pokračoval v cestě. Chvíli přemýšlel, kde Lauře zařídí pokoj. Na půdě se zabydlel Klofan, jednu ložnici měl pro sebe, ložnici po rodičích slíbil Molly a Arturovi, pokoje pro hosty obsadí Fred s Georgem, Ron, Harry. Rozhodl se, že Lauře zařídí pokoj po Regulusovi a bude tam muset přistlat Ginny a Hermioně.

Regulusův pokoj zůstal po jeho smrti nejspíš netknutý. Sirius potmě našel vypínač a rozsvítil, uvítal ho neskutečný nepořádek. Ztěžka si povzdychl, postavil věci na zem a dal se do čarování. Stačilo pár mávnutí hůlkou a zmizely všechny Regulusovy osobní věci, po prachu nebylo ani památky, postel byla čistě povlečená, zelenou barvu závěsů a koberců nahradila červená, na stole se objevila váza s květinami a do celé místnosti proudil čerstvý vzduch z otevřeného okna. Sirius si pyšně svoje dílo prohlédl, zhasl, zavřel dveře a seběhl zpátky dolů do jídelny.

Cat akorát sklízela talíře od večeře a Remus naléval vodu do misky pro Sabbath.

„Dáte si ještě něco?" nabízel jim Tichošlápek.

„Ne, díky," zavrtěla Cat hlavou, „je docela pozdě, myslím, že půjdeme."

„Klidně můžete přespat tady, místa je tu dost," zopakoval svůj návrh.

„Bráško," usmála se na něj mile, „říkala jsem ti, ať si neděláš starosti. Jsem zabydlená u Remuse a snad mu nepřekážím."

„Nepřekáží," ujistil je Remus okamžitě.