Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola devětatřicátá - Intermezzo

jaro 1997

Od událostí na ministerstvu kouzel uplynul téměř rok. Když člověk ztratí milovanou osobu, dokáže ho bolest zlomit a stáhnout dolů. Když člověk přijde o všechny své nejbližší v jeden den, stáhnou ho muka až na úplné dno. Laura dokázala obrátit bolest ke svému prospěchu. Přestože byli její rodiče mrtví a sestra padla do zajetí lorda Voldemorta, rozhodla se k válce postavit čelem, vzdala se svých přátel a zůstala sama. I když ne tak docela. Za zády jí stál Albus Brumbál a byl připravený jí podat pomocnou ruku vždy, když na své trnité cestě zakopla a nemohla dál. Vznikl mezi nimi zvláštní vztah, třebaže vřelý a hluboký, stále svým způsobem odtažitý. Chovala k řediteli velkou úctu a respekt a on ji naopak bral jako svou vnučku, kterou nikdy neměl. Oba byli samotáři, ale dohromady tvořili něco jako rodinu. Dodržel své slovo a dovolil jí podílet se na práci pro Řád. Pomáhala bystrozorům stopovat Smrtijedy, účastnila se každé porady a brzy ji dospělí přijali mezi sebe. Stala se nezbytným článkem týmu. Strávila léto cestováním s Brumbálem, ve snaze nalézt co nejvíce spojenců ve válce, ke které se schylovalo. Ve volných časech ji ředitel učil. Zasvěcoval ji do tajů černé magie, učil ji myslet jako Voldemort a vyprávěl příběhy z Raddleova mládí.

Byla nucena dospět rychleji, než její vrstevníci. Musela znát všechna kouzla a postupy hned, musela umět uvažovat jako dospělý kouzelník. Byla neustále v jednom kole, a tak se snažila nemyslet na to, co se stalo před rokem na ministerstvu. Bolestné vzpomínky ji však dostihly každou noc, když ulehala ke spánku a cítila, jak jí jizvou na tváři pulzuje krev.

Cítila se provinile vůči Harrymu, Ronovi, Hermioně a Ginny. Občas je vídala v Bradavicích, ale mnoho času společně netrávili. Věděla, že se na ni kamarádi zlobí, protože je nechala ve škole a sama venku bojovala. Cítila se provinile vůči Dracovi, kterého letmo několikrát zahlédla, ale od loňského června spolu nepromluvili. Největší výčitky ji však sžíraly kvůli Emily, která byla neznámo kde a musela Pánovi zla čelit sama.

Stála s Brumbálem nahoře na astronomické věži a shlíželi na nádvoří plné studentů, kteří ve zmatcích krátké přestávky hledali správné cesty do svých učeben.

„Soustřeď se," vybídl ji klidně.

Pokrčila ruce v loktech, zavřela oči a snažila se, aby ji okolní hluk nerozptyloval. Pak jemně máchla zápěstími a vše kolem se zastavilo. Dokonce i vítr, který jí do teď cuchal vlasy, ustal a okolí pohltilo mrtvolné ticho.

„Gratuluji," popřál jí Brumbál. „Právě jsi zastavila čas."

Nenechala se svým úspěchem unést, i když to mohlo vypadat velkolepě, pro ni to znamenalo jen malý krůček vpřed.

„A teď se pokus rozmrazit všechna zvířata," pobídl ji.

Znovu zavřela oči a nechala svoje myšlenky volně plynout. Zvolna je vysílala po okolí a zmocňovala se myslí všech zvířat, na které narazila. Potom otevřela oči a mávnutím prstů je rozmrazila. Nad Zapovězený les se vzneslo stádo testrálů, studentům nad hlavami kroužily sovy a zmrazené Hermioně pod nimi vyskočil z náruče Křivonožka a zmizel v davu.

„Pořád se musím moc soustředit," vyčetla si Laura zachmuřeně a vzápětí ucítila, jak si přemíra magie vybírá svoji daň a dopadá na ni těžká únava. Nohy se jí třásly slabostí.

„Jde ti to skvěle," odporoval Brumbál. „Brzy tohle všechno dokážeš ve zlomku sekundy."

„Emily je na kouzlení lepší, než já," zamyslela se. „Určitě ji naučil daleko složitější kouzla..."

„Lauro!"oslovil ji přísně. „Neučím tě kvůli tomu, abys byla lepší než tvoje sestra. Musíte se spojit, ne stát proti sobě."

„Ano, já vím," souhlasila. „Ale den ode dne mám větší pocit, že je to marný boj. Pokaždé když otevřu noviny, poslouchám rádio, nebo při každé poradě Řádu, když se probírá, kdo všechno zmizel, koho zatkli, koho našli mrtvého...Voldemort má jasně navrch a já mám pocit, že tuhle válku nemůžeme vyhrát."