Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola jednapadesátá - Ti, co zabili Brumbála

Bellatrix ji strhla prudce na zem a obě dopadly do roztříštěného skla.

„Cissy, podej ta pouta, rychle!"

Laura se s čarodějkou snažila prát, ale marně. Bellatrix jí zaryla nehty hluboko do ran na rukou, až zavřískala bolestí. Než se stačila vzpamatovat, Narcissa jí hbitě nasadila znovu pouta.

Bellatrix se zadýchaně zvedla ze země a vytáhla Lauru na nohy. „Tentokrát ti to nevyšlo, cha?" smála se.

„Trhni si," plivla jí do obličeje.

Bellatrix napřáhla ruku k úderu, ale Lucius ji chytil za loket. „To stačí, Bello. Pán ji chce celou."

Bellatrix po švagrovi šlehla zlostným pohledem, ale ustoupila. „To si ještě vyřídíme, děvenko," vyhrožovala jí.

Laura se pokusila o co nejarogantnější pohled, který ve svém stavu svedla.

„Pán je na cestě," zašeptal Lucius a vypadal vyděšeně. Aby ne, zavolali ho kvůli Harrymu, ale ten jim utekl. Co teď? Mají jen Lauru, a to v dost bídném fyzickém stavu. Bude zuřit. „Co s ní?"

„Dáme ji prozatím do sklepa," rozhodla Cissy. „Než to vyjednáme."

„Draco, vezmi ji do cely a dávej na ni pozor," rozhodl Lucius.

Laura cítila, jak ji Draco chytil za paži. Znovu se jí zmocnila malátnost a nevolnost. Všechno se jí před očima roztančilo. Nedokázala formulovat myšlenky, nechala se Dracem doslova vláčet přes chodbu do sklepení. Na schodišti se míjeli se dvěma Smrtijedy, kteří vynášeli mrtvého Petra Pettigrewa. Zmocnil se jí pocit zadostiučinění. Draco jí pomalu pomohl ze schodů a mávnutím hůlky odsunul mříže první cely nalevo. Zavedl Lauru dovnitř a opatrně ji položil na hromadu starých hadrů. Chvíli ji pozoroval, ale pak se vydal k odchodu.

„Počkej," zamumlala vyčerpaně.

Otočil se a nejistě postával na místě.

„Sundej mi ta pouta," poprosila ho.

„Nemůžu."

„Ten jed mě zabije," zkusila to znovu. „Prosím, sundej mi je."

„Pokusila by ses o útěk a Ty-víš-kdo by si vybil všechnu zlost na mé rodině," zašeptal. „To nemůžu dopustit."

„Vypadám na to, že se dokážu hnout z místa?"

Upíral na ni své oči plné lítosti. Doufala, že si to rozmyslí, ta bolest, byla neskutečná. „Je mi to líto," řekl soucitně.

Zavřela oči a procedila skrz zaťaté zuby: „Trhni si, Malfoyi. Jsi srab."

Dotklo se ho to, jako by mu uštědřila políček přímo do tváře. Zasáhla citlivé místo, byl srab. Otočil se k ní zády, vyšel ven z cely a zabouchl za sebou mříže. Stál za rohem zády opřený o studenou zeď a hleděl upřeně před sebe. Slyšel, jak Laura přerývavě dýchá. Chtěl jí pomoct, samozřejmě, že chtěl. Ale dokázal si představit, jaké důsledky by to znamenalo, kdyby na něj Pán zla přišel. Nemohl dovolit, aby jeho matka znovu trpěla. Rodina Malfoyů už tak upadla několikrát v nemilost.

Laura se rozkašlala, znělo to hrozivě. Přinutil se nahlédnout dovnitř. Ležela na tom stejném místě, kam ji položil. Byla v bezvědomí a z úst jí vytékal pramínek krve.

****

Emily utíkala dlouhou kamennou chodbou. Podpatky hlasitě klapala o dlažbu, rychle oddychovala. Neohlížela se za sebe, bylo jí jedno, kolik studentů, kteří neodjeli na prázdniny, ji uvidí. Vběhla do uličky, která vedla k ředitelově pracovně.