Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola šedesátá - Host

Uplynulo několik dní a věci dostaly nečekaný spád. Sídlo Michaela Blancharda bylo rušné od stmívání do svítání. Sídlo Voldemorta u Malfoyů bylo čilé od rána do večera. Bradavice zůstávaly klidné – prozatím.

Laura se ze svých zranění poměrně brzo zotavila a s plným nasazením se dala do práce. Trávila celé noci a část dní ve sklepení a pracovala s Emily na zakázaných lektvarech, které měly ničivé účinky. Hodlaly je požít jako zbraně proti Smrtijedům a přívržencům Voldemorta. Taky sestavovaly mapy a občas vycházely do neklidných ulic Londýna se zvědy.

Brzy mělo svítat a většina upírských hlídek se vrátila zpátky na základnu. Laura zvedla oči nového vydání Věštce a setkala se s nerudným Tániným pohledem. Lehkým krokem mířila přímo k ní a brblala si rumunské nadávky.

„Co se děje?" zamračila se Laura a odložila noviny na pracovní stůl v knihovně, kde seděla.

„Michael," zavrčela upírka vztekle.

„Co tentokrát?" povzdychla si Laura, která si za týden na upírovy výstřelky zvykla.

„Táňo!" do místnosti vběhl Tymian a tvářil se arogantně jako vždy.

„Co zas?" utrhla se vztekle přes rameno a z očí jí sršely blesky.

„Theresa a Stephan se nevrátili z hlídky," protáhl líně.

„Mají snad ještě patnáct minut, ne? To zvládnou."

„Ale nepodali ani jedno hlášení za celou noc Co když narazili cestou na bandu těch prašivejch čoklů?"

Táňa se zamyslela, v posledních dnech se kolem potulovala smečka nevycvičených vlkodlaků, která napadla několik jejich členů. Zavedli bezpečností opatření, podle kterých se upíři měli hlásit každé dvě hodiny.

„Pošli Nathana a Chrise na pochůzku kolem, ať se je pokusí najít," rozhodla Táňa.

Tymian přikývl, ale ani se nehnul z místa.

„Co ještě?" štěkla po něm.

„Holčičí pokec?" povytáhl obočí a zazubil se na Lauru.

„Vypadni," doporučila mu Táňa a on jí poslal vzdušný polibek a zmizel.

Táňa s narůžovělými tvářemi se otočila zpátky k Lauře, která se jí pobaveně pošklebovala, ale upírka se to rozhodla ignorovat.

„Michael se rozhodl dneska v noci pořádat jeden ze svých super večírků," sdělila svoji starost.

„Večírek?" zamračila se Laura. „Tady a teď? Zbláznil se?"

„Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale on a můj, zač-mě-bože-trestáš, otec, si za tím stojí," pronesla škrobeně a Laura si bůhvíproč vzpomněla na Severuse Snapea.

„Ví o tom Emily?"

„Zatím ne."

„Řeknu jí to," souhlasila Laura a promnula si unaveně oči. „Ten chlap se zbláznil, My-víme-kdo udeří každým dnem a on má chuť chlemtat krev z kamenné fontány."

„To je upíří myšlení," ušklíbla se Táňa.

„Nevidělas Cat?" zeptala se Laura, když vstala od stolu a vydala se k odchodu.

„Ano a moc ráda! Je o patro níž, trénuje s ostatními a baví se podpalováním Ivanova pláště. Kéž by ho Viktor vždycky neuhasil."

Laura se bezděčně zasmála a vyrazila za svou sestrou.