Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola dvaadvacátá - Pravda

Cat se ujala vyprávění. Neušetřila své neteře ničeho. Obě dívky mlčky naslouchaly. Viktor mezitím ostražitě obcházel kolem a s hůlkou v ruce kontroloval okolí. Cat Emily ve stručnosti přetlumočila ten večer, co byly rozděleny, alespoň tu část, kterou ona sama znala. Laura s divoce tlukoucím srdcem vyslechla, že Selene žije. Ať byly jejich pocity jakékoliv, přebil je fakt, že Voldemort drží Siriuse. Poslední slova výhružně visela ve vzduchu.

„Nemůžeme pro něj něco udělat?" zoufala Laura.

„Je mi líto, přes Smrtijedy se nedostanem," přiznala Cat zkroušeně.

„Vy jste Siriusova nevlastní sestra?" zeptala se Emily klidně.

„Ano, máme společného otce."

„Vaše matka je mudla?" mhouřila oči.

„Jak špatně je na tom máma?" vypálila Laura.

Cat trpělivě odpovídala na všechny dotazy. Všimla si, jak moc jsou obě dívky rozdílné. Zatímco Laura horlivě chrlila možnosti, jak zachránit Siriuse, Emily chladně a s ledovým klidem pokládala otázky ohledně minulosti. Nevypadalo to, že by ji osud jejího otce kdovíjak zajímal. Cat se obávala, že sestry si k sobě nikdy cestu nenajdou. Vždyť se jedna na druhou ani nepodívaly.

„Myslím," přerušil je Viktor, „že by to pro dnešek stačilo."

Cat se na něho tázavě zadívala, vypadalo to, že se spolu dorozumívají myšlenkami.

„To sotva," zastavila ho Laura, která zdaleka ještě neprobrala všechno, co chtěla. „Proč nezakročí Brumbál? Copak nemůže něco udělat on?"

„On všechno celou dobu věděl, že ano?" přidala se Emily. „Věděl o nás dvou celou pravdu a neobtěžoval se nám to říct?"

„Kdo všechno to ví?" vypálila Laura.

„Neobviňujte Brumbála," pokárala je Cat, i když s nimi v duchu souhlasila a byla na ředitele rozhněvaná stejně jako ony. „Určitě měl nějaký důvod, proč nám nic neřekl..."

„Kdyby tátovi řekl pravdu, nemuselo by to takhle dopadnout!" běsnila Laura. „Je to všechno jeho vina!"

„Opravdu bychom měli jít, Cat," naléhal Viktor a klid z jeho tváře se zcela vytratil.

„Na čí straně je Snape a co všechno ví?" zeptala se Emily a naléhání svého přítele ignorovala.

„Co s tím má společného Snape?" otočila se Laura překvapeně na svou sestru. Bylo to poprvé za celou dobu, co daly najevo, že vnímají přítomnost jedna druhé.

„Cat, jsou tu!" vykřikl Viktor.

Laura zaslechla vytí a štěkot psů. Dřív, než stačila nějak zareagovat, ucítila, jak ji někdo chytil za ruku, a potom ztratila pevnou půdu pod nohama.

Přemístili se na lesní mýtinu. Emily pustila Lauřinu ruku a vrhla se k Viktorovi.

„Jsi v pořádku?" ptala se úzkostlivě tichou ruštinou.

„Co to sakra bylo?!" obrátila se Laura na Cat.

„Vlkodlaci, tuším," odpověděla unaveně a dívala se někam za ni.

Laura překvapeně zamrkala a otočila se na Viktora. Seděl na pařezu a držel se za hruď. Emily u něj klečela a ochranitelsky se k němu tiskla.

„Fajn," polkla naprázdno, „co dělali vlkodlaci za bílého dne v Prasinkách?"

„Poslal je Voldemort," vysvětlil Viktor unaveným hlasem. Už vypadal o něco lépe, ale přesto raději seděl.