Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 3

„Hej!" Zavolala jsem na toho idiota, co do mě vrazil a skácel se mi do náruče. Něco nesrozumitelného zamumlal a zřejmě si užíval to, že měl hlavu položenou na mých ňadrech. Povzdechla jsem si.

„Chlape, ty jsi asi hodně na mol, co?" Zeptala jsem se a z jeho strany přišlo jen zamručení.
Chtěla jsem se sebral a nechat ho tady, ale kdyby ho tu někdo zabil... ne, neměla bych blbej pocit. Asi po pěti minutách, kdy mě přemluvilo mé svědomí, jsem toho chlapa odtáhla až k ulici, kde bydlím.

„Sakra nedělej to těžší!" Zavrčela jsem na něj, když už jsem fakt ztrácela trpělivost. Tenhle den je zatraceně dlouhej a smolnej. A dost.

„Fajn, mám toho dost! Tohle je příšernej den a já toho mám fakt dost. Seber se člověče, měj trochu pochopení. Hej blbe vnímej mě!!!!" Začala jsem na něj ječet, jako smyslu zbavená a když nereagoval ani na tohle, vrazila jsem mu facku, která pořádně mlaskla a díkybohu taky probudila naši Šípkovou Růženku!

„H-Hej" zamumlal vztekle a přitiskl si ruku na tvář, na které byl viditelný obtisk mojí ruky.
Naštvaně jsem ho popadla za ucho a doslova ho vhodila do výtahu. Vyjela jsem s ní do 10. patra a posléze ho vykopala z výtahu, až ke dveřím mého bytu.

„To si ze mně děláte už prdel jako " zařvala jsem tak hlasitě, že z protějších dveří na mě vykoukla nějaká stařena a propalovala mě pohledem. Uculila jsem se na ní, jak nějakej zhulenej idiot a odemkla dveře od bytu, do kterého jsme doslova vpadli. A když říkám vpadli myslím to vážně. O toho dementa jsem zakopla a hodila držku na světle hnědé až karamelové linoleum, co bylo na podlaze v hale.

S nadávkami, na účet toho idiota, jsem se zvedla a odtáhla ho od dveří, abych je mohla alespoň zavřít. Unaveně jsem se o ně poté opřela a dlouze vydechla.

Tak si to shrňme!

* Konečně jsem doma
* V hale na podlaze mi leží nějakej opilec
* Je možná sexy, ale na mě ty jeho očka neplatí
* Tenhle den je katastrofa

S dalším povzdechem a zákeřným úšklebkem na rtech jsem mu opět vrazila, abych ho vzbudila a za ucho jsem ho dotáhla až do koupelny. Postavila jsem ho do sprchy a vpustila na něj vodu.

„Áááááá" vyprskla jsem smíchy nad jeho komickým výrazem a odplula z koupelny.

„Ty krávo!" Zaslechla jsem ještě, než jsem se zavřela v ložnici, kde jsem se převlékla.

***

Seděla jsem na židli a dívala se na něj. Stál stále oblečený v mokrém oblečení naproti mně v hale a pažemi se objímal.
Další povzdech z mé strany. Já se snad dneska uvzdychám! Zaplula jsem zpátky do ložnice a vytáhla, ještě z nevybaleného kufru, tátovo triko a tepláky, ve kterých spím. I s ručníkem jsem mu to podala a šla udělat kávu.

Otevření dveří bylo pro mě znamení, že je venku, postavila jsem dva hrnky s kávou na stůl naproti sobě a se založema rukama se posadila na židli. Posadil se naproti mně a svůj zrak sklopil do hrnku s kávou. Havraní vlasy mu spadaly do tváře a poté, co se napil, se svými tmavě modrými oči zabodl do těch mých zelených.

Ani jeden neuhnul. Dívali jsme se mlčky na sebe. Ani jsem nedutala, stejně jako on. Silné paže obepínaly krátké bílé rukávy již ošoupaného trička, které se zdálo být na jeho poměry trochu úzké, protože až moc obepínalo a tak jsem měla dokonalý výhled na jeho vypracované svalstvo.

„Díky" prolomil nakonec ticho, ten sexy idiot, a já rychle zamrkala a sklopila pohled na hrnek a tekutino v něm. Je pravda, že jsem čekala omluvu, nebo poděkování, ale i tak mě to zarazilo. Aspoň, že už trochu vystřízlivěl.

„V pořádku" hlesla jsem tichým chraplavým hlasem, protože jsem kupodivu měla v hrdle sucho a v puse vyprahlo jak na Sahaře. Zakašlala jsem v domnění, že to tak uvolní můj ztuhlý krk a hlasivky a upila horké kávy.

Jeho koutky se roztáhly daleko od sebe a na tváři se mu objevil široký úsměv. V kalhotkách jsem měla rázem rybník a moje ústa se sama od sebe pootevřela. Nakonec jsem do sebe kopla kávu a zašla do obýváku, kde jsem roztáhla gauč a hodila na něj polštář a peřinu, které předtím povlíkla do bílého povlečení s černými puntíky.

„Děkuju, ale to nemusíte" ozval se za mnou jeho hluboký hlas, při kterém mým tělem projelo příjemné mravenčení. Cítila jsem na sobě jeho pohled, který na mě upíral. Bála jsem se nadechnout na tož otočit. Uměla jsem se bránit to jo a jeho návštěva mi nebyla nepříjemná, ale přesto se mé dlaně potily a já cítila nepříjemné šimrání nervozity v oblasti mého žaludku.

„Alkohol zůstává v krvi člověka víc jak týden a jeden nocleh mě nezabije, tak klid " Řekla jsem naprosto vážně a odhodlala se otočit, přičemž jsem se setkala s jeho tmavě modrýma očima

„Děkuju slečno ..." nedokončil větu a naklonil hlavu lehce na stranu.

„Jane."

„Nicolas"

„Těší mě. No nic, dobrou." Rozešla jsem se směrem do předsíně a nechala ho za sebou.

„Mě také. Dobrou noc."

Naposledy jsem se na něj otočila a pousmála jsem se. Vzala jsem si s sebou do ložnice notebook a jakmile jsem zmizela v ložnici, zalehla jsem do postele měkké jako mráček. Zkontrolovala jsem ještě jednou poštu a když jsem žádný nový mail od otce nenašla, poslala jsem mu fotky budovy PetersonBuilding s.r.o. a samotného George Petersona s těma Asiatama.

"Dnešní úlovek. Chci informace o těch mužích. Pozdravuj mámu
Jane"

Odeslala jsem email a zaklapla noťas, který jsem položila na stůj vedle postele. Zachumlala jsem se do teplé peřiny a zavřela oči. Přísahám, že neuběhla ani minuta a už jsem plula na lodi do říše snů.

Opraveno