Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 9

Chladný vítr si pohrával s mými ohnivě rudými vlasy a smaragdově zelené oči se plnily slzami. Vím, že je naprosto střelené a ještě ke všemu divné brečet kvůli chlapovi, kterého ani neznáte, ale já se v tu chvíli cítila podvedená a zlomená. Kličkovala jsem mezi davem a tiskla kabát, co nejvíce k sobě, abych se trochu zahřála. Zabočila jsem doleva a ocitla se na hlavní třídě, kde se nedalo ani pohnout. Všichni někam spěchali a proto se z ulice stalo něco, jako oceán plný nadávajících hlav a zamračených tváří.

Zatoužila jsem být konečně doma, kde bych se natáhla k televizi, cpala se zmrzlinou a trucovala, dokud by mi nepřišla nová práce. Prorvala jsem se davem a rozhodla se, že to vezmu metrem domů. Když jsem scházela schody do podzemí a konečně mohla volně dýchat. Naskytl se mi pohled na liduprázdné metro. Byla jsem tam jen já a muž v těsných roztrhaných džínách a kožené bundě s nepřítomným výrazem na tváři. Nijak jsem si ho ale nevšímala a nastoupila do metra.

***

Doma jsem z nohou skopla lodičky do kouta a kabát hodila na věšák, vzala jsem si z ložnice čisté oblečení a zaplula do koupelny. Sundala jsem ze sebe šaty, které sklouzly po mích ramenech, přes ruce a boky, až k mým kotníkům. Podívala jsem se do zrcadla a prohlédla se. Ústa se mi pootevřeli do malého o, když jsem na svém krku našla rudý flek pomalu se zbarvující do fialova. Cucflek.

To k smrti nesnáším. Nejsem ničí majetek, aby si mě někdo takhle značkoval! Vzhluboka jsem se nadechla nosem, abych nevypěnila a sundala si i spodní prádlo.

Vlezla jsem si do sprchy a nechala na sebe stékat kapky horké vody, hned mi bylo o to líp. Na dlaň jsem si vymáčkla sprchový gel s vůní medu a rozetřela si ho na bledé kůži, Jemnými pohyby jsem si ho vmasírovala do kůže a nakonec pod proudem vody smyla ze svého těla. Další byly na řadě mé vlasy a proces se opakoval. Zastavila jsem vodu a vylezla ze sprchového koutu, přitiskla jsem si čistou šedou osušku k tělu a osušila se. 

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a nepřítomně přejížděla měkkou osuškou po svém těle. Vybavila se mi ta chvíle, kdy jsem cítila Nicolasovi rty na těch svých. Konečky prstů jsem si přejela po narůžovělých plných rtech a zavřela oči. Rukou jsem sjela ke svému krku a vybavila si jeho lechtivé polibky tam. Sama pro sebe jsem se pousmála a otevřela oči, usmála jsem se na sebe v zrcadle a hodila na sebe čisté oblečení v podobě bílého trika s krátkým rukávem a tmavě rudých až hnědých teplácích, které i byly dosti volné, takže jsem si je musela stáhnout šňůrkou.

Vlhké vlasy jsem nechala spadnout ve vlnách na mé záda a nechala je volně proschnout. Na hodinách bylo skoro půl 12 a můj žaludek vyžadoval další várku jídla.

,,Že bych konečně použila kuchyni ?" Uchechtla jsem se ale nakonec zvedla mobil a objednala si maxi šunkovou pizzu s extra porcí kukuřice. Kecla jsem zatím na zadek na gauč  a pustila si televizi, kde běžel nějaký romantický film, takže hnus. Já na lásku nikdy nebyla, ani na pohádky s koncem " šťastně až na věky", protože to je jen lež.

Nikdo nemůže žít šťastně až navěky, protože život není pohádka a nikdy nebude. Jestli budu mít děti budou vyrůstat jen na hororech, protože je pravděpodobnější, že vás zabije nějaký sériový vrah, než že vás políbí princ s dokonalým nosem, bez plastiky. 

Není nad mé myšlení.

U dveří zazvonil zvonek a já musela neochotně vstát. Stál tam poslíček s brýlemi na nose a kšiltovkou s logem toho podniku, kde pracuje. Vzala jsem si od něj pizzu a vrazila mu do ruky bankovky, které zahrnovaly celkem i slušné dýško. Skočila jsem zpátky na gauč, pod hlavu si dala polštář a na břicho pizzu. Otevřela jsem víko krabice a na můj nos zaútočila úžasná vůně, do mých úst se nahromadily sliny a já blaženě přivřela oči a fetovala tu úžasnou vůni.

Aaaaaah....

Vzala jsem si první trojúhelníček a užuž do něj kousla, když můj noťas začal vyluzovat zvuky, jako upozornění, že mám nový mail. To bude táta. Odložila jsem kousek pizzy a natáhla ruku ke stolu, kde ležel notebook, línější člověk než já, fakt neexistuje. Konečky prstů, už jsem se dotýkala hladkého stříbrného povrchu, když jsem náhle spadla na zem a s se mnou i můj oběd.

,,Neeeee!" Zakvílela jsem a vyškrábala se na kolena, otočila jsem krabici k sobě, ale ta byla prázdná a všechny pizza byla na podlaze.

,,Kurwa !!!! " zaklela jsem hlasitě a postavila jsem, vzala jsem polštář, co ležel na gauči a začala ho mačkat, svírat a drtit ve svých dlaních ve snaze, uklidnit se. Můj oběd ležel na zemi a já mám takový hlad! Můj žaludek kňučí a prosí a ta pizza je na zemi!

,,Satane, za co mě trestáš?!!!" rozječela jsem se a hodila polštář zpátky na gauč. Dlouze jsem vydechla a konečně se uklidnila,  za další nával mého vzteku a křiku by mi sousedi asi nepoděkovali. Hodila jsem pizzu zpátky do krabice a tu do koše, utřela jsem hadrem mastný flek na zemi a sedla si zpátky na gauč, abych si mohla přečíst mail. Rozklikla jsem nově příchozí poštu a začetla se.

Tvůj další úkol je Philip Hardfeel, je to starší muž, ale nenech se zmást, umí dobře střílet. Je známý jako přeběhlík. U Petersona sice dělá jen rok, ale získal si kompletně jeho důvěru a nyní vede jeho obchody ve státech.

Tvůj úkol je následující, ukrást dokumenty a soubory o dalších naplánovaných obchodech, abychom věděli, kde příště zaútočit a zbavit se Hardfeela jednou provždy. Pusu a pozdrav posílá táta.

PS: Omlouvám se, že jsem ti nezvedal mobil, měl jsem práci.

Fajn, takže o zábavu na večer mám postaráno. Povzdechla jsem si a koukla na mobil, jestli tam nemám nějaký nepřijatý hovor od mámy. Nemám. Opět mě pohltil strach. Nezvedá mi mobil a ani se mi neozvala, abych se nakonec neletěla za nima podívat. 

Zaklapla jsem notebook a šla do kuchyně, kde jsem snědla snad všechno, co se nemuselo vařit, jelikož můj kulinářský talent je stále na bodu mrazu a já rozhodně nebudu žádná domácí puťka, takže se učit vařit rozhodně nehodlám.

Dojedla jsem jogurt a zamířila do ložnice připravit se na večer .....

TO BE CONTINUED ...

Nazdárek :D nová a trochu nezajímavá kapča je tu :D dneska jsem neměla moc nápadů, tak jsem chtěla napsat nějakou akci, ale jakmile jsem se pustila do psaní, psala jsem a psala a nakonec jsme se dostali jen k úvodu, takže dneska očekávejte ještě jednu kapitolu a ta snad bude zajímavější ;).

Jak si úžíváte prázdniny ? Já děsně, kvůli těm zabijáckým vedrům se tu pařím a jsem líná jít ven. V horkách se tam ani chodit nedá, navíc všichni kamarádi jsou na dovče, takže nemám ani s kým -_- . Jsem smolař no.

Každopádně, co si myslíte o téhle kapitole ?

Proč se Jane neozývá máma?

A jak podle vás dopadne další akce?

No nic, to se dovíte příště 3:) ( Jsem to ale mrcha co :D ? )

Jinak děkuji za každou hvězdičku i komentář, moc si toho vážím, jste skvělý :3

Takže tohle by bylo prozatím vše :D zatím papa :3

~Leny

PS: Omluvte případné chyby