Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 13

I know the feeling

Of finding yourself stuck out on the ledge

And there ain't no healing
From cutting yourself with the jagged edge  (Píseň v médiích )

Ložnicí se rozeznělo zvonění písně Lullaby od Nickelback a já rukou nahmatala zvonící mobil a rozespale si ho přiložila k uchu.

,,Prosím?" Zachrapněla jsem a protírala si při tom slepené oči.

,,Jane?" zazněl tátův hlas. ,, Díky bohu, slyšel jsem, co se stalo, jsi v pořádku'? " Kývla jsem a po chvíli si uvědomila, že mě táta vlastně nevidí.

,,Jo, jsem v pohodě, neboj."

,,To rád slyším, promiň, že sem zase tahám práci, ale máš ty dokumenty ?" Vstala jsem z postele a s hekáním se doplazila až do obýváku, kde bylo jak mé oblečení, tak zbraně a dva černé pytle. Otevřela jsem jeden a vytáhla z něj dokumenty.

,,Jo mám je, naskenuju ti je a pak pošlu." pípla jsem a pustila se do úklidu toho svinčíku.

,,Dobře, mám tě rád Jane, buď opatrná prosím" řekl táta starostlivě.

,,Jo neboj už dám, mějte se a ahoj"

,,Ahoj" telefon ohluchl a já ho položila na stolek.

,,Okay, musím to tu dát do pořádku" řekla jsem si, nadechla se a začala uklízet.

Flashback

,,Nohy víc od sebe!"

,,Ruce před obličej!"

,,Drž rovnováhu!"

,,Rychleji!"

Tyto rozkazy se roznášely tělocvičnou celé dopoledne. Po včerejší koupeli v bazénu se rodiče rozhodli mě "vyztužit" a hned ráno mě vytáhli z postele kvůli lekci sebeobrany.

Vím, že jsem to chtěla sama, ale mohli být trochu milejší, zvláště když jsem v těhle věcech nováček.

Rychle jsem dala ruce před sebe tak, jak radil táta a schytala kopnutí do pravého boku, vyjekla jsem a rychle se za poraněný bok chytla, bolestí jsem tiskla zuby i víčka k sobě a tiskla ruce na bok, kde se mi svaly křečovitě stahovaly. Otevřela jsem jedno oko a na to schytala silnou pěst do obličeje. Před očima se mi v jednu chvíli objevily mžiky a v ústech jsem ucítila sladkou chuť.

Mé tělo dopadlo tvrdě na zem a do očí se mi nahromadily slzy. Bolest, která procházela mým tělem jako křeč rostla a já se v tu chvíli nemohla ani pohnout. Kolik bolesti budu muset ještě zažít, než se stanu silnou?

,,Vstávej" řekl otec klidným hlasem a nohou do mě zašťouchal. Zavzlykala jsem a zkusila se pohnout. Tělem mi projela další vlna bolesti a já znovu zavzlykala.

,,A nefňukej mi tu, vstávej a pokračujeme." Řekl přísně.

,,Já už nemůžu" zavzlykala jsem znovu.

,,To nikoho nezajímá Jane, v boji neexistují přestávky, buď bojuješ nebo zemřeš a je jen na tobě jestli chceš žít nebo ne, tak vstávej !"

S hekáním jsem dala kolena blíže k mému hrudníku a "postavila" se na ně. Rukama jsem si podepřela horní část těla a zhluboka se nadechla.

To dáš!

Postavila jsem se a setřela si krev z poraněného dolního rtu, postavila jsem se do bojové pozice a otec se usmál.