Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 6

Skočila jsem a zopakovala celý proces. Šipka se zabodla do budovy a já z lehka dostoupla na chodník. Podívala jsem se nahoru a usmála jsem se. Zašla jsem do tmavé uličky, kde jsem si sundala paruku a brýle. Svůj obleček jsem si schovala pod dlouhý černý kabát a vyšla směrem na Hadley Evenue Street, kde jsem bydlela.

***

Doma jsem se rychle osprchovala a převlékla se do pyžama. Schovala jsem si svůj oblek, který dnes mimořádně neskončil od krve, do tašky, která skončila hluboko v šatně a s katanou a noťasem si sedla do obýváku. Zahájila jsem videohovor s otcem a přitom jemně přejížděla suchým hadříkem po hladkém povrchu své katany.

,,Jane."

,,Ahoj tati." Odpověděla jsem, aniž bych k němu vzhlédla.

,,Jak šla mise?"

,,Skvěle mám i suvenýr" hadřík jsem namočila ve vzláštním přípravdu a čistila s ním zbytky krve. Ještě, že to nezaschlo a pouští to.

,,Ano?" Zeptal se otec a já odložila katanu a odskočila do předsíně, kde jsem popadla pytel.
,,Jeho hlava, hodlám ji poslat Petersonovi." Táta se trochu zarazil nad mým zvláštným způsobem zastrašování, ale nakonec kývl.

Odložila jsem pytel a vrátila se ke kataně, které jsem teď věnovala veškerou svou pozornost. Táta si unaveně povzdechl a já k němu zvedla pohled. Znovu jsem odložila katanu a prohrábla si vlasy.

,,Jak se má máma ?"

Ticho...

,,Tati?"

,,Je v nemocnici" zamumlal.

,,Cože?!" Vyjela jsem.

,,Je v nemocnici!" Zopakoval táta, tentokrát hlasitěji a více zraněně.

,,Co se stalo?" Zeptala jsem se už klidně.

,,To nevím, prostě se mi svalila před očima na zem, ani doktoři si s tím nevědí rady."

,,Ale dostane se z toho viď?" Zeptala jsem se ho, abych se ujistila.

,,Jo, určitě" odpověděl, ale nevypadal, že tomu moc věří.

,,Běž už spát Jane, zítra ti pošlu další materiály " usmál se na mě. ,,Dobrou noc zlato."

,,Dobrou tati" usmála jsem se a vypla hovor. Povzdechla jsem si a konečně dočistila katanu, schovala jsem jí do pouzdra a schovala k tašce do šatny. Ulehla jsem do postele a usla.

Flashback

Vařila jsem zrovna s mámou oběd. Zapečené brambory, po kterých se mohli utlouct všichni.

Máma zrovna krájela brambory a tlustčí kolečka, když náhle zbledla a upustila nůž.

,,Mami ?" Zeptala jsem se opatrně a dala jí ruku na rameno.

Máma se na mě podívala a usmála se.

,,Ano?"

,,Není ti nic ?"

,,Ne, jsem v pořádku" usmála se na mě znovu, ale díky její bledé pleti a potu, který se ji lil z čela, jsem jí nevěřila.

Chvíli jsem tak stála a dívala se na ni, než se mi před očima zkácela k zemi.

,,Mami!!!'

***

Zasrané slunko! Nech mě spát!!