Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 16

(U tohoto dílu vám nedoporučuji jíst. Užijte si čtení ^^ )

Dotýkala jsem se svých rtů a v hlavě přehrávala onen polibek v altánku. Zavřela jsem oči a unaveně se zavrtala do teplé peřiny. Stále jsem cítila JEHO dotek na mé kůži a JEHO chtivý pohled na mém těle. Vybavovala jsem si jeho oči potemnělé chtíčem a touhou, se kterou celý večer bojoval. Přitáhla jsem si přikrývku blíže k tělu a pokusila se urovnat si vše v hlavě.

Celou mě pobláznil a celou mou mysl mi domotal tak, že si ani já nebyla jistá už ani sama sebou. Nemohla jsem usnout, stále jsem na něj myslela.

Co dělá?

Myslí na tu chvíli v altanku jako já?

Spí?

Otevřela jsem oči a natáhla ruku k nočnímu stolku, ze kterého jsem popadla mobil. Rozsvícený display mě oslepil na tolik, že jsem musela přivřít oči a počkat si, než si přivyknou na světlo. Přejela jsem palcem po displayi a odemkla ho. Jedna nová zpráva. S nadšením jsem ji otevřela a zjistila, že je od Roba.

Jane, zavolej mi, máme problém.

Zatajil se mi dech. Jaký problém? Rychle jsem tedy vytočila Robovo číslo a přiložila si mobil k uchu.

První zvonění nic.

Druhé zvonění nic.

Třetí zvonění nic.

Čtvrté taky nic.

Srdce se mi rozbušilo div mi nevyskočilo z hrudi a hrdlo se mi stáhlo tak, že jsem nemohla dýchat. Po dalších dvou zvoněních mi to Rob ale zvedl a já si oddechla.

,,Jane?"

,,Robe, díky bohu. Kde jsi? "

,,Na cestě k tobě, jsem tam do 10 minut" pak náhle zavěsil a já jsem rychle zamrkala. Odložila jsem telefon a přeběhla do koupelny, abych se dala aspoň zhruba do pořádku. Učesala jsem si rozcuchaně vlasy a stáhla si je do rychlého culíku, opláchla jsem si tvář a řasy si trochu přejela řasenkou. Rychle jsem přeběhla zpátky do ložnice, kde jsem si oblékla podprsenku, jelikož jí doma nenosím a přes to bílé dlouhé triko s krátkým rukávem s barevným potiskem, který spíš vypadal, jako by někdo měl průjem barev.  Pod ním jsem měla černé 3/4 kraťasy a ty jsem nijak neměnila. Oblékla jsem si ještě čisté bílé ponožky a přemístila jsem se do kuchyně, kde jsem oběma uvařila kávu.

Zanedlouho už jsem slyšela těžké kroky na chodbě a posléze odemykání dveří. Rob za sebou rychle zabouchl a jeho hlava se objevila ve dveřích kuchyně.

,,Chovej se k těm dveřím slušně nebo ti taky třísknu" obořila jsem se hned na něj a on se zamračil.

,,Prosté ahoj by stačilo " řekl s úšklebkem a posadil se nemotorně na barovou židličku, postavila jsem před něj hrneček s kávou a opřela se loktama o bar.

,,Tak spusť, co se děje?" Pobídla jsem ho a netrpělivě čekala, co z něj vyleze.

,,Peterson si rychle našel náhradu za Hardfeela i Worrena a už po tobě i pátrá." Řekl tiše a mě se v tu chvíli naply všechny svaly v těle.

,,Tak ho zastrašíme." Řekla jsem chladně a otevřela mražák z posledního šuplíku jsem vytáhla 2 černé pytle a položila je na bar.

,,Co to je?" Zeptal se udiveně Rob a koukl na mě.

,,Já myslela, že už ses koukl" šibalsky jsem se na něj usmála a on jen zakroutil hlavou. ,,Jsou to hlavy Worrena a Hardfeela" řekla jsem chladně a Robovi oči se rázem rozšířili do velikosti tenisových míčků.

,,Děláš si srandu?" Zakroutila jsem hlavou a pootevřela první pytel tam, aby tam mohl nakouknout. Najednou jsem slyšela zvuk jako u polknutí a poté se Rob v mžiku rozeběhl k záchodu. Jen jsem zakroutila hlavou .

,,Ti chlapy nic nevydrží" zamumlala jsem si a sama do pytle nakoukla. Byla tam Hardfeelova hlava, šedivé vlasy mu už skoro všechny opadali a jeho kůže byla bílá jako sníh, zaschlá krev na jeho krku a tváři chytala černou barvu, zatím co jeho ústa byla pootevřená. Pytel jsem zpátky odložila a odešla do předsíně, jak Robovi pro kapesník, tak pro krabici. Ze šatní skříně jsem vytáhla balíček papírových kapesníků a nesloženou krabici. Jakmile se Rob přemístil ze záchodu do koupelny podala jsem mu kapesníčky a vrátila se do kuchyně, kde jsem krabici složila.

Vystlala jsem jí kusem polistyrenu a vložila do ní hlavy které jsem dříve zabalila do bublinkové fólie, no jsem hold perfekcionista. Volná místa v krabici jsem zastlala také polistyrenem a krabici zavřela a zalepila. Koukla jsem na stále bílého Roba a krabici odnesla ke dveřím.

,,Už půjdu a do té agentury ti to vezmu." Vyhrkl Rob a ja se na něj překvapeně podívala.

,,V tomhle stavu?"

,,Jsem chlap, ne? Něco snad vydržím." Nad tímhle jsem jen pozvedla jedno obočí a nakonec si povzdechla a uhla mu z cesty. Rob vzal do rukou krabici a vyšel na chodbu.

,,Ty jsi vážně zvláštní člověk Jane" tyhle slova mě zarazila.

,,Proč myslíš?"

,,Myslím to v dobrém a já ani sám nevím, jsi zvláštní a svá a to se mi na tobě líbí" řekl a usmál se.

,,Zvláštní?" Zopakovala jsem a koukla na něj, jen kývl. ,,No jen mezi námi, viděl jsi už někdy normálního nájemného vraha?"

,,Abych pravdu řekl, tak ne" zasmál se Rob a já se k němu přidala. Střetli jsme se pohledem a koukali si navzájem do očí, dokud jsem neuhla.

Co to děláš Jane?!

,,No tak já už půjdu, dej na sebe pozor."

,,Jsi jak moje máma!" Při vzpomínce na ni jsem zesmutnila, ale před Robem jsem to neukázala. ,,Klid budu v pohodě" ujistila jsem ho nakonec a věnovala mu svůj nejupřímější úsměv.

,,Tak dobře, zatím."

,,Pa." Zavřela jsem dveře a opřela se o ně, dlouze jsem vydechla a zaklonila hlavu tak, že jsem hleděla do stropu. Chvíli mi trvalo než jsem se donutila k pohybu, ale nakonec jsem se rozešla do ložnice, kde jsem s sebou bouchla do peřin a v tu ránu byla tuhá....

TO BE CONTINUED...

Zdravíčko ! ^^

Jop, lidičky žiju! :D A přicházím s novou trochu nezáživnou a nechutnou kapitolou, ale nebojte příště to bude lepší ;)

Tak co škola? U mě super, docela lepší než jsem čekala :D  a to už je co říct :D

Jinak omlouvám se, že kapča vyšla tak pozdě z trochu osobních důvodů :/ jinak další mám v plánu napsat co nejdřív tak se máte na co těšit ^^

Nebudu to nijak dlouho protahovat, takže vám přeji krásnou neděli a sejdeme se zase příště ^^ :3

~Leny

PS: Omluvte případné chyby