Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 25 - Flashback 3

Nikdy jsem vám vlastně neřekla, jak tohle všechno začalo. Jak jsem se dostala ke svým adoptivním rodičům i k téhle práci.

Mé pravé jméno je Elizabeth Garry a pocházím z Irska, teda pocházela jsem. Bydlela jsem s mými rodiči a bratry na jedné dědině, kde jsme chovali ovce, kozy a velkého ovčáka Diega. Pamatuju si, jak jsme kolem domu a dědimy měli nekonečné kouky a pastviny, všude samá zeleň.

Nejstaršíme bratrovi Williamovi bylo 18 a studoval na střední v hlavním městě, kde bydlel taky na internátu, já jsem byla to druhé dítě, třetí byl můj bratr Cody, kterému bylo 6 a nejmladšímu z nás byl rok a byl to malý Elliot. My všichni spolu s mou mámou a tátou jsme byly rodina Garry, byly jsme pastýři stád a kromě toho táta byl i švec. Jo fakt byl švec, máma byla s náma doma ale pracovala vždy spíše pro dědinu.

Abych byla přesná naše dědina byla 12 obytných domů, jeden obchod, plac který zastaval funkci náměstí a budova, která zastávala funci úřadu, radnice a knihovny dohromady. Prostě dědina jak vyšitá.

Bylo mi tehdy 13, když se u nás objevilo několik Jeapů a v nich několik mužu v pěkných oblecích, tehdy povraždili všechny, ženy i děti. Všechny. Včetně mé rodiny. Tátu zastřelili,když se snažil bránit naše sousedky. Máma se semnou a mladšími brášky schovala do domu, který ale zapálili. Tehdy mi matka říkala, jak jsem silná a vtiskla mi do rukou malého Elliota, se kterým jsem se z domu dostala, když ale měla vyběhnout máma i s Codym, oba je zavalily hořící trosky domu, jediný, kdo mi zbyl, byl malý Elliot, se kterým jsem utekla. Nevěděla jsem, kde byl William ani zda o tom věděl, moje jedimá starost byl malý Elliot, se kterým jsem se stejně nedostala daleko.

Byla už skoro zima, takže večer padl brzy. Ve tmě jsem neviděla ani na krok, jelikož na loukách pouliční lampy nebyly a kromě toho byla jsem na otevřeném prostranství, unavená a zesláblá, takže bylo jen otázkou času než nás najdou. A taky, že bylo. Když nás našli, sebrali mi Elliota z náručí a mě zmlátili až do bezvědomí. Když jsem usínala slysela jsem bratrův pláč, výstřel a poté už jen ticho a nekonečnou tmu.

Pamatuju si na ten zápach a chlad jako bych tam teď stála. Celé 2 roky jsem bydlela v malém sklepě 4x4 metry se starou matrací, dekou a plechovým kbelíkem, to bylo vše. Byla jsem v tom pokoji bez světla, často i bez jídla a vody. Světlo jsem viděla pouze tehdy, kdy se otevřeli dveře a to nikdy nesymbolizovalo nic dobrého, většinou to byl signal toho, že přišel další muž vykonat svou potřebu uspokojit své touhy a často velmi bolestivě. Nebylo to nikdy ale pomocí kondomu a prášky jsem nedostala, takže jsem na prahu mých 14-15 let jednou i otěhotněla, samozřejmě ne na dlouho, mlátili mě tak dlouho, dokud jsem nepotratila a nebyla v takovém stavu že jsem se už ani nepohla, myslela jsem že už jsem mrtvá.
Ale nebyla jsem.
Zachránili mě a dostali ke Christině a Aaronovi, kteří mi po dlouhé době dali něco, co jsem mohla nazývat domovem.

Od té doby jsem na život před zajetím a v zajetí už nemyslela, snažila jsem se zapomenout, protože vzpomínání bylo tak bolestivé, že jsem nebyla schopna to ustát a moji rodice to věděli a proto se nikdy neptali. Brali mě takovou, jaká jsem byla, brali tak Jane a ne Elizabeth, brali tak mé nové já.

Od té doby jsem na vše zapomněla, našla si kamarádku a byla šťastná tak jako normální děti mého věku, když jsem ale ztratila i ji, začalo to, co rodiče nazývali kariéra vraha. Zabíjení bylo pro mě postupem času, pomalu přirozenější než dýchání. Stala jsem se přirozeným zabijákem bez soucitu, a proto jsem byla taky nejlepší. Od té doby se nic nezměnilo.
Jsem tam, kde jsem a nevypadá to, že bych se měla už někdy změnit.

Jsem hold taková jaká jsem a už se to nezmění.

Jsem Jane Williamsová, nájemný vrah a možná i tvůj kat, tak se připrav, tanec smrti právě začíná.

Tahle kapitola byla trochu drastičtější, ale prozradila vám, jak to bylo od začátku a proč je Jane taková jaká je.

Kdyby jste měli nějaké otázky klidně mi je napište do komemtářů a já vám to lépe ujasním ;)

Další kapitolu napíšu co nevidět, tak se máte na co těšit :3
Mezitím se s vámi loučím a uvidíme se u další kapitoly :3 :*

~Leny

PS: Omluvte případné chyby