Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Epilog

Byl konec ledna a mé stěhování do Austrálie proběhlo hladce, našla jsem si malý byt na kraji města Orange, které je 2 hodiny autem od Sydney, do větších měst jsem nechtěla, hlavně kvůli jistému problému, který se naskytl po mém příjezdu....

„Slečno Garry, doktorka na Vás již čeká", oznámila mi postarší sestřička a pustila mě do ordinace, v ruce jsem tiskla nyní už zmuchlaný papír, který byl pro mou lékařku a nervózně se přitom kousala do rtu. Bylo mi zle od žaludku a co je horší, trvalo to od doby, co jsem sem dorazila.

„Běžte dál slečno" pobídla mě a sedla si za stůl, který stál hned u dveří, kývla jsem a prošla dveřmi do dalšího pokoje, který tvořil ordinaci.

„Dobrý den" pozdravila jsem nesměle a zavřela za sebou těžké bílé dveře. Doktorka byla kupodivu mladá, mohla být maximálně o pět let starší, ale i přesto se jí kolem očí rýsovaly nepatrné vrásky od úsměvu, který zdobil její obličej.

„Dobrý den, posaďte se a povídejte, co Vás trápí" spustila a naklikala něco do počítače, nebylo mi 2x příjemné někomu se svěřovat, proto jsem jí beze slova podala papír, který mi vystavil jiný doktor. Nebudu lhát, ten chlap působil spíše jako pedofil než jako doktor a ke všemu mi ani nepomohl, pouze vystavil papír. Prostě doktor na nic.

Žena přede mnou si papír vzala a prostudovala ho očima.

„Aha, hmm, víte co, svlékněte se a lehněte si zde na lehátko, prohlédnu Vás." Toho jsem se bála, počítala jsem s tím, že mě prohlédne, ale ne s tím, že se mám svléknout. Měla jsem na těle spoustu jizev z časů týrání a svých „misí", když na to pomyslím teď, bude to divné najít si práci, kde vašim úkolem není někomu uříznout hlavu, nad tím jsem se pousmála, ale nezbavilo mě to strachu, že se bude vyptávat nebo to někdo nahlásí, přeci jen snažila jsem se být co méně viditelné, proto jsem si vlasy ostříhala na mikádo a obarvila na tmavě hnědou, která šla až do černa. Teď bylo mou prioritou se schovat před životem, který jsem doposud žila.

Nakonec jsem ale přeci jen udělala to, co po mně lékařka žádala a ulehla na studené bílé lehátko, doktorka se postavila k lehátku a tyčila se nade mnou prohlížejíc mé jizvy. Proč si je já hloupá neskryla make-upem!

Čekala jsem, že něco řekne, nebo to okamžitě někam zavolá, ale ona jen zakroutila hlavou a usmála se, přičemž se začala věnovat své práci a prohmatávala mi oblast břicha a prsou. Bylo to zvláštní a hlavou se mi vířilo tolik myšlenek.

„V papírech máte, že Vás trápí nevolnost a bolest hrudníku, odkdy se to děje?"

„No nedávno jsem se sem přestěhovala, tak asi od té doby, 3-4 týdny zpátky." Doktorka jen pokývala hlavou, že rozumí a sjela s prohlížením níže na mé kyčle a ehm....

„Kdy jste naposledy měla menstruaci?" Zeptala se z nenadání, přičemž jsem jen zamrkala a začala počítat, když jsem nad tím tak přemýšlela zjistila jsem, že už to je opravdu dávno.

„Na konci listopadu nebo začátku prosince, už si přesně nevzpomínám." Lékařka přede mnou znovu kývla a pak se přestala věnovat mému rozkroku a pohlédla do mého obličeje.

„A sex?" Zprudka jsem se nadechla, nebylo to, protože bych se naštvala, nebo mě to urazilo, byla to reakce na příval vzpomínek. Vánoční noc, kdy jsme já a Nick leželi na načechrané kožešině u krbu a vyznali si lásku, noc, kdy jsme měli ten nejlepší sex vůbec a já jsem se nemohla nabažit jeho polibků. Zakryla jsem si rukama obličej, abych skryla své rudé tváře a vydechla. Zamrkala jsem abych zaplašila slzy a popotáhla.

„Poslední jsem měla na Vánoce" žena vedle mě se jen soucitně usmála, když viděla, že mi není příjemné o tom mluvit a odešla ke svému stolu, kde začala psát něco do počítače. „Už se můžete obléknout slečno" na to vyzvání jsem nečekala dvakrát a v rychlosti na sebe natáhla triko s dlouhým rukávem.

„Běžte za sestřičkou a poproste jí o zkumavku, do které by jste se vymočila, výsledky tak budou jistější." Beze slova jsem kývla a odešla.

Když jsem později čekala v čekárně na výsledky, přehrávala jsem si v hlavě tu noc, na kterou jsem si vzpomněla, na Nickovi tmavé oči plné chtíče a lásky, na jeho polibky putující po mém těle a na jeho doteky, které mi působily husinu po celém těle. Zavřela jsem oči, abych zastavila příval slz, chyběl mi, ale to neměnilo nic na tom, že jsem mu zabila otce, že to viděl a co víc, že mě teď jistě nenávidí a dělá všechno proto, aby mě zabil stejně jako já jeho otce. Polkla jsem vzlyk a setřela si slzy, které se mi z oka nakonec dostaly.

„Slečno Garry pojďte prosím" vyzvala mě sestra, stále jsem si na své staré jméno nezvykla. Elizabeth Garry, to bylo mé jméno, než ze mě udělali zvíře, dokonce míň než to. Na druhé vyzvání jsem nečekala a zvedla se. Doktorka mi jen pokynula rukou k židli stojící z druhé strany jejího stolu, na níž jsem se svezla a vydechla. Doktorka si z tiskárny vedle počítače vzala papír, který vyjel a položila ho na stůl, cvakla propisku a začala ho vypisovat. Byla jsem víc a víc nervózní a její mlčení to napětí ještě víc prohlubovalo, že jsem to nevydržela.

„Tak řeknete mi, co mi je, nebo budete dál mlčet?!" Doktorka vzhlédla od papíru, ale nic neřekla, rychle něco dopsala a vydechla.

„Omlouvám se" řekla nakonec, „Nechtěla jsem Vás nějak pobouřit", stále se usmívala a působila klidně, moje nervy byly ale napružené tak, že jsem se už usmát nedokázala.

„Slečno Garry, gratuluji Vám, budete mít miminko."

Epilog zakončuje definitivně Black Whirlwind a otvírá novou kapitolu a s ní i pokračování, nebude si stejně dlouhé, ale doufám, že se Vám bude líbit stejně.

Tímto bych chtěla hrozně moc poděkovat všem, kteří si našli čas a přečetli si mou práci, všem, kteří dali mým kapitolám hvězdičku, nebo jí obohatili svým komentářem.

Opravdu moc děkuji i svému zlatíčku, které mě vždycky k psaní dokopalo a díky jejím všetečným otázkám jsem dokázala příběh vypilovat natolik, aby se dal skutečně číst a byl o něčem.

Přemýšlela jsem a myslím, že čase udělám i korekci díla, ale uvidím jak na tom budu s časem a hlavně s náladou :D

Ještě jednou moc děkuji a loučím se s poslední kapitolou 😊

~Leny

PS: Omluvte případné chyby